Until the Light Takes Us (2008)

Stojím si na názorem, že nikdy nevznikl lepší hudební dokument. Proč tomu tak je? Je to především tou neuvěřitelnou autenticitou každého záběru. Ať už posloucháte Vargovo kázání v žaláři, Fenrizovu odtažitou touhu dokumentem spíš proplout nebo ta spousta umělců, kterým je v dokumentu nechán prostor a s black metalem je spojuje jen pár spíše formálních prvků. Hudebně tu vlastně příliš hudby, jíž se film zabývá nenajdete, ale to je naprosto v pořádku, protože vždy najdete paralely mezi hudbou probíranou a hudbou použitou. Stopáž uteče jak voda a přesto máte krásně mystický pocit, že stále netušíte zhola nic o tajemství severské černoty.

Po filmu Lords of Chaos(2018), kterej beru spíš jako film o fiktivní kapele propůjčujíc si pár faktů ze života kapely Mayhem jsem si vzpomněl na tenhle roky odkládanej dokument. Je jasný, že co se týče pravdivejch informací vždy zvítězí reálný záběry a výpovědi lidí co vše zažili než film, kterej si příběh přikrášluje k obrazu svýmu hlavně tak aby to bylo pro diváka co nejvíc zajímavý. Tenhle Black metalovej dokument to má u mě za 4 hvězdy.

Americký dokument o norském blackmetalu, kontroverzním hudebním subžánru, jež se vyznačuje maximálně rychlým, energickým tempem, výraznými hudebními přechody a vývojem skladeb, nelidským vokály, inspirací ve starých severských mýtech, temnotě, antikřesťanstvím či často satanismu a nespoutanou, nenapodobitelnou energií. Dokument se zabývá zejména vznikem tohoto hnutí na počátku 90. let v Norsku a zaměřuje se v největší míře na výpovědi Fenrize z Darkthrone a Varga Vikernesse, snad nejkontroverznější osobu spojovanou s norským blackmetalem, toho času ve výkonu trestu za vraždu. Jeho názory a činy ponechám bez komentáře, pozorovat však tohoto hudebního génia velmi zajímavým způsobem vyprávějícího o svých pohnutkách ke svým činům, byl opravdu zážitek. Jeho projekt Burzum dle mého názoru přivedl blackmetal k dokonalosti, jeho zvuk a dávka energie a emocí jsou naprosto jedinečné a zejména rané skladby pokládám za kultovní. Kromě těchto dvou blackmetalových osobností jsou v menší míře v dokumentu zastoupeni i další vynikající hudebníci - Hellhammer (Mayhem), Frost (Satyricon) nebo Abbas (Immortal). Snímek se poměrně podrobně věnuje nechvalně proslulé historii kapely Mayhem, jež vznikla už v roce 1984 a vytvořila styl blackmetalu. S podivem lze sledovat, že současně, kdy v Norsku zuřila antikřesťanská revoluce, během níž bylo spáleno mnoho starých dřevěných kostelů, norské bleckmetalové hnutí sílilo a vznikaly ta nejlepší, v mnohých případem dosud nepřekonaná hudební díla. Dokument je doplněn hudebními úryvky kapel, o nichž je řeč a jež dodávají snímku na atmosféře. Jako obdivovatel a milovník nejen norského blackmetalu nemám jinou možnost hodnocení nežli maximální, přesto bych možná ještě více dílo ocenil, kdyby se věnovalo více hudbě, např. více záběrů z živých vystoupení dotazovaných interpretů.

O existenci dokumentu jsem se dozvěděl prakticky pár vteřin předtím, než jsem si ho pustil, takže jsem dopředu vůbec netušil, do čeho jdu. Snímek mě ale dokázal zaujmout, takže jsem se na něj dokázal dívat po celých 93 minut, i když bylo pozdě v noci. A vůbec na mě celý dokument působil tak nějak poklidně, přestože se tam pár vážných momentů našlo. Interview byly natočeny pěkným způsobem a líbilo se mi, že tam tvůrci nechali mluvit pouze tázané a své vlastní otázky k nim vystřihly. Co se týče lidí, kteří se v tomto dokumentu objevili, tak mi všichni přišli zajímavý. Hlavně tu byli všichni (přeživší) lidé, co stáli u zrodu black metalu jako takového. Asi nejvíce mě na Until the Light Takes Us zaujalo, že až tady jsem si uvědomil, že vlastně celou aféru black metalu v první polovině 90. let odstartovala jen malá skupinka mladých chlapů z jednoho CD obchodu v Oslu. Je taky dobré, že tvůrci si našli takové lidi, kteří byli každý jiný a měli trochu jiný pohled na věc, ale přesto se moc nerozcházeli. Vystupující tu prostě zastupují to svoje. Varg vypadá, že mu jde o ideologii, Fenrizovi o hudbu, Frost jakoby se na vše díval z abstraktního a depresivního pohledu, ať už při tom vypadá přehnaně nebo ne. Jak říkám, snímek je jako celek pěkný, poklidný a celý je pojatý zajímavě. Jakoby se takhle na scénu black metalu ještě nikdo nedíval.

Until the Light Takes Usje formálně, ale hlavně obsahově hodně dobře zpracovaný hudební dokument o nechvalně proslulém norském black metalu. Jestli se i k vám dostaly zprávy jak na počátku 90. let tito "satanisté" v rámci svého přesvědčení v norsku začali zapalovat jeden kostel za druhým, zabíjeli se mezi sebou a hudebně se prezentovaly jakousi nestravitelnou směsí plnou démonického skřehotání, tak jste na správné adrese. Nutno podotknout, že jsem teď trochu nadsadil a pokud se trochu o danou tématiku zajímáte, tak postupně poodhalíte, jak to skutečně je a jak jsou někdy informace podávané přes masmédia zcestná a lživá. No, i když ono se v dnešní době, ale i v historii nejedná o žádnou novinku. Tím jsem ale mluvil pouze v obecnosti, protože zapalování kostelů a vraždy mezi členy blackmetalových skupin jako zločiny nelze ospravedlňovat. Z dokumentu ale zjistíte, co k tomu dotyčné vedlo a ač je sice satanismus s black metalem silně spjat, tak na něm paradoxně vůbec nebyl založen. Z pohledu druhé strany mince existují dokonce kapely, které hudebními prvky a žánrově také spadají do "black metalu", ale mají křesťansky laděné texty o Bohu. Neméně zajímavý fakt je ten, že byl také black metal původně hodně undergroundově laděné podhoubí, které dodnes nabylo neuvěřitelné popularity a už se o čistě okrajové záležitosti nedá zcela hovořit. PojetíUntil the Light Takes Usmě velice nadchlo a nejedná se striktně o dokument pro fanoušky tohoto metalového subžánru. Doteď by jste ale mohli těchto subžánrů napočítat desítky! Jinak každý si z toho může odnést to své a tvůrci se nestaví na jednu nebo druhou stranu, pouze prezentují vše kolem vzniku scény a vnáší trochu světla do průběhu událostí. Plný počet a to bez debat!