Ulice strachu – 1. část: 1994 (2021)

"Ulice strachu: 1994" na mě působila jako strašně generický netflixový horor, který se zoufale snaží tvářit cool a nostalgicky, ale ve výsledku nenabídne skoro nic zajímavého. Postavy jsou většinou otravné, dialogy často tahají za uši a celé to působí jak produkt poskládaný podle algoritmu. Hlavně ať je tam všechno, co moderní publikum „chce“, jen se u toho náhodou nesmí nikdo moc urazit. Hororově to navíc skoro nefunguje. Atmosféra minimální, lekačky slabé a většina scén je spíš směšná než napínavá. Fakt mě pobavilo, jak tam ten zabiják mlátí sekerou do dveří snad půl filmu a ty dveře pořád drží jak trezor v bance. Buď měli ve škole dveře z titanu, nebo dostal nejhorší sekeru v historii hororů. Jediné, co mě občas bavilo, byly některé brutálnější kill scény, protože tam se film aspoň na chvíli přestal brát tak smrtelně vážně./30%/

Podle mě je to celkem povedený horor zasazebný do roku 1994. Na začátku vidíme Heather, která po směně zavírá obchod spolu s Ryanem Torresem. Ryan ji vystraší nafukovací pannou, už tehdy díky mouše jsem dokázal předpovědět to, co se následně zvrtne. Díky Joshovi postupně zjišťujeme, proč Ryan po zastřelení znovu „ožil“, což příběhu dodává mysterióznost. Nesmím zapomenout na dobrý výkon herečkyMayi Hawkeové,která tam sice dlouho nebyla, ale to nevadí. 3,5/5

Prijemny prekvapeni. Na prvni pohled to pritom nic extra neni. Tuctovej slasher s nijak zvlast napaditejma vrazdama, nijak zvlast stylovym zabijakem a tuctovejma hrdinama i hercema, kterej neni ani nijak strasidelnej nebo napinavej a ani vtipnej. Ale prekvapive se vsechny ty prumerny veci nejakym zazrakem sesli a jako celek je to proste zabava od zacatku do konce, zadny dlouhy srani na uvod, vrazdi se hezky od zacatku az do konce, kdo chcipne jako dalsi neni uplne predvidatelny, cela ta mytologie s carodejnici je vlastne docela zajimava a krvavy to je taky slusne. Takze ja se od zacatku do konce skvele bavil a v ramci tohohle zanru ani nic moc vic necekam, takze neni duvod nedat slusny hodnoceni.

Ulice strachu - 1. část: 1994působí jako horor, který přesně ví, co chce nabídnout. Nechce být extrémně děsivý nebo hluboký, spíš sází na atmosféru, tempo a lehce drsnější energii. Díky tomu se na něj kouká dobře a většinu času nenudí, i když někdy působí trochu na jistotu. Velkým plusem je styl a práce s náladou – má jasnou identitu a umí pohrát s napětím i brutalitou. Některé momenty fakt fungují, jiné zase trochu vyšumí. Není to film, který by tě dlouho děsil, ale jako hororová jízda funguje solidně. Má slabší chvíle, ale celkově je svižný a příjemný. Dávám3,5z5hvězd.

Pocta klasickým slasher horrorom na Netflixe? No, neviem. Nesprasia ich tam tými svojimi woke sračkami a etnicky korektnými kvótami? Mal som veru silné obavy, keď som si púšťal snímok "Ulice strachu - 1. časť: 1994" (Fear Street Part 1: 1994). Navyše to natočila režisérka, ktorá nemá takmer žiadne skúsenosti. Zvládne neskúsená ženská natočiť slasher horror? Ale ano, v podsate zadanie splnila. Zrežírovala cool kinder horror shit. Nič pre mňa. Keby som však bol trinásť ročný zakomplexovaný puberťák, tak sa z toho doseriem. No a samozrejme, že povinná lesbická a černošská netflix norma tam bola presne tak, ako som predpokladal. Takže ja tomuto titulu dám jednu hviezdičku a môj záujem o nasledujúce dve časti, či prípadne ďalšie pokračovania, úplne vyprchal. *