Tiché doteky (2019)

Vzpomněl jsem si na Cinema Mundi a pro mě legendárního Borgmana, tam je to zase v koprodukci Holandska s Belgií podobné prostředí satelitního městečka u lesa, hezká au-pair a pošahanosti dost. Co krásně vynikne, je úplně jiná životní úroveň Nizozemí. Škoda, že třeba maminka v rodině nebyla trochu víc sexy, že se víc netlačilo na erotiku, protože Eliška tehdy měla co nabídnout a málokterá sekta na to nejde přes sex... Oceňuji výkon mladého Jacoba Jutte coby Sebastiana.

Extrémně zvrácený psycho, až z toho hlavní představitelce z nenormálních věcí přišlo normální - tzv. nabourání se někomu do hlavy, vnuknutí myšlenky. Křenková to zahrála celkem dobře. Bylo to mega ujetý. Mělo to sice x nedostatků vzhledem k nižšímu rozpočtu, okolí nebylo moc americké, ulice vypadají úplně jinak. Člověk je až překvapen, co existuje na světě za šílený lidi. Každou minutou se to jen zvyšovalo a bylo čím dál tím více jasné o co tady jde. Výměna dítěte jak nějaká jednotka v PC. Celý snímek ponurý, strohý, postavy jak roboti, už jen ty pohyby každé postavy nebyly úplně OK. Ten sex byl úsměvný, - už je čas... :D Komu to tak funguje doma? :D Čím více nám toho režisér odhaloval, tím mi bylo jasné, že to nemohl někdo natočit normální, až pak se dovíme dle skut. události. Zajímavý film, původně jsem to chtěl přetočit, ale chytlo mě to, co je to za bizár. 65%

Bezemoční dramaTiché dotekymě z nějakého důvodu chytlo hned od začátku. Celou dobu jsem čekala, co se z toho vyvrbí, ale že bude mít film reálný základ v konkrétní křesťanské sektě zvanéDvanáct kmenů, by mě vůbec nenapadlo. Přitom absence emocí či katarze jako by odrážela situaci v současné přetechnizované společnosti, ve které už nezbývá moc prostoru pro city. Přerod hlavní postavy pracující coby au-pair je skoro až k neuvěření. Pořád nevycházím z údivu, jak tvárným materiálem se stala v rukou rodiny z vyšší vrstvy. Nutno podotknout, že Eliška Křenková se ústřední role zhostila opravdu se ctí. (75%)

Sektářství mi problémy nedělá, výchova dětí ovšem ano. Výchova je to samozřejmě vzájemná. Vychovatelka (Eliška Křensková) se učí od vychovávaného, a dá se říct, že se učí dobře. A co se týče výchovných metod, ty mě také nepřekvapí; za život jsem jich viděl nesčetně a některé i pocítil. Dítě pro svůj rozvoj potřebuje rodiče a vychovatele (ať už je to au-pair, (soukromý) učitel, či kluci z ulice). Zde byl problém ten, že Sebastian měl několik vychovatelů a žádného rodiče. Jinak: film byl natočen striktně dobově, precizně, snad jen příliš studeně. O sektě uvedeného jména a uvedenými záměry nic nevím, ani po ní nebudu pátrat.

Zásady rodiny byly většinou na palici, ale můžu vás ubezpečit, že v celkovém důsledku film není až tak polemický, jak se na první pohled může zdát a přežijí ho i duševní mrzáci a srágory. Chtělo to delší stopáž a méně střízlivých záběrů. Škoda. Mohlo to být na plný počet hvězdiček. Eliška Křenková vypadá přitažlivě, když zrovna nenosí okuláry. Jacob Jutte vypadá dost roztomile na to, aby hrál tak těžkou a vážnou roli. Přesto věřím, že tento futuristický herec má před sebou slibnou kariéru.