The Whole Town's Talking (1935)

K tomuto starému kousku jsem se dostal díky Willymu a VRK. Původně jsem byl docela dlouho rozhodnutý, že tomu dám průměrné hodnocení – nešlo vůbec o špatnou podívanou – díky hlavnímu hrdinovi a převážně jeho pěkné kolegyni jsem se i několikrát zasmál (nejen kvůli tomu, co se dělo v jeho práci ale třeba i díky výslechu policajtů, nebo staříkovi žadonícímu o odměnu). Když však přišel na scénu gangster (dvojrole), začalo to připomínat i černou detektivku a akčnější závěr se mi líbil natolik, že přidám jednu hvězdu. Herecké výkony velmi dobré.

Tak on je to fajn film, ne že ne, ale nenašel jsem si v něm nic, kvůli čemu bych ho chtěl vidět znova a taky mi přijde, že si to pod sebou začne podřezávat větev od chvíle, kdy je to víc kriminálka než komedie. Humorná složka totiž funguje dobře, baví a celá výchozí zápletka o hledaném gangsterovi, který vypadá úplně stejně jako hlavní hrdina Jones, který je zakřiknutým úředníkem, totiž slibuje hodně nápadů a zpočátku to naplňuje. Naštěstí to ani není natvrdlé a netočí se to jen okolo toho, jak si Jonese spletou s gangsterem a drží ho celou dobu na stanici, ale graduje to mnohem kreativněji a celý svět má nějakou inteligenci. Jako klad počítám i postavu Wilheminy, která je na rok vzniku překvapivě dost charakterní, dokonce i podstatně víc, než hlavní hrdina. Jenže jak se celá situace zamotává, čekal bych spíš, že to bude gradovat do absurdna a ne že se to celé začne brát víc vážně, zvlášť navzdory tomu, že masterplan gangstera je vlastně dost pitomý. Asi největší škoda, že se tvůrci rozhodli vyvíjet běh věcí zrovna takhle, protože tam si mě to začalo ztrácet. Ale zase je fajn, že šlo hlavně o to, aby Jones získal odvahu a ačkoli jsem ke konci ztrácel naději, že se to obejde bez téhle "pointy", nakonec mě potěšilo, že jsem se dočkal. Silné 3*

Banální zápletka o povahově odlišných dvojnících zabalená do atmosféry postkrizové ameriky 30. let. Skvělý scénář se nebojí použít humor, sarkasmus a kritizovat policii i novinářskou etiku. Filmu vévodí hlavně Robinson, který pouze svým herectvím perfektně odlišil drsného, bezcitného gangstera od důvěřivého úředníka a scény, v nichž se tyto role prolínají jsou trikově mistrně provedené. Celý snímek je z dnešního pohledu relativně naivní, ale stále velmi zábavný a koukatelný a jako produkt svojí doby nám může pomoci nahlédnout do společnosti v předválečné americe.

Život prostého a usilovného účtovníka sa zmení po tom, ako sa zistí jeho verná podobnosť s obávaným bankovým lupičom na úteku. Záujem o jeho osobu razom stúpne, interes javí polícia, médiá, snaživý udavač, fešná kolegyňa aj zlosyn samotný. Veľmi dobrá komédia, ktorej by som skoro 90 rokov nehádal, komické dialógy v dobovej mluve, obstojné filmové triky súvisiace s dvojrolou, v ktorej Edward G. Robinson prechádza od ušliapnutého cifršpióna k sebavedomému gangstrovi. Za štyri voňavé cigary od šéfa.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

„Tvár arcizločinca.”•Hovorí o tom celé mesto..., že akýsi nenápadný úradníček firmy J. G. Carpenter, menomArthur Ferguson Jones,prezývaný akoJonesy[naprosto excelentný, herecký prejav v podaníEdwarda G. Robinsona, a to teda konkrétne v dvojrole úradníka/gangstra], že sa strašne podobá na nápadne vyčíňajúceho "Mäsiara"Manniona, alias "Public Enemy N° 1"; skrátka, ako by ich jedna mater mala, tak mu z oka extrémne vypadol, kedy obidvaja vyzerali ako dvojičky, čo už so sebou hádam i automaticky prinášalo kopec nedorozumení a problémov, s ktorými sa normálne roztrhlo vrece; v podstate to všetko začalo od jeho kolegyne, slečnyWilhelminy Clarkovej[prelomová rola pôvabnej,Jean Arthurovej], ktorá začala jedného dňa v práci čítať noviny, keď na titulnej strane bola hneď zmienka o tomto zločincovi, čo spustilo priam nekontrolovateľný kolotoč komicko-kriminálnych situácií...•Ak by som mal práve teraz následne i charakterizovať vskutku toto málo známe [Arci]dielo odJohna Forda, čiže tým pádom napísané od dvorného scenáristu Franka Capru,Roberta Riskina, tak by som vari podotkol, že to scenárista predsa "riskol" s dvojitou kombináciou: kriminálnym spôsobom ladeného, a k tomu zároveň aj s komediálnymi prvkami sprístupneného titulu; podľa mňa, ústrednému protagonistovi určite do smiechu až tak extra ani nebolo, keďže sa úplne znenazdajky ocitol v ozaj nezávideniahodnej situácii, ktorú neskoršie i napriek tomu dokázal zúročiť vo svoj vlastný prospech, aspoň to tak spočiatku vyzeralo, čo by mohlo mať napokon len klamný charakter, nakoľko sa neďaleko stále kdesi potuloval tento šialenýMannion!•Okrem obsadenia, réžie, scenára, kompozície obrazu, strihovej skladby, hudobného doprovodu alebo povedzme aj výpravy, by som na záver taktiež pochválil aj trikovú stránku danej veci: Na rok 1935 sa jednalo o výborne zvládnuté triky, keď Robinson pred kamerou exceloval v obidvoch polohách naraz, čo divák takmer ani nerozpozná, tak je to nadštandardne prevedené. → a vôbec nevypadnúť z rytmu, tak to chcelo Veľké umenie.P.S.:Trošku som už zanevrel na klasický Hollywood, podľa ktorého som si kedysi vytvoril i svoju prezývku, čo budem musieť niekedy napraviť, pretože by ma to mohlo naostatok i veľmi mrzieť, čo by som vážne nechcel.ODPORÚČAM.