Pevnost Apačů (1948)

Westernová klasika, která mě napoprvé (nedávno na KVIFF), byť viděna v originále, na velkém plátně a dokonce z 35mm kopie, trochu zklamala. Navzdory Fordově režii, třem hereckým esům v hlavních rolích a Monument Valley, o němž jsem tamtéž jen pár hodin před tím shlédnul příhodný dokument Taking. Většinu filmu se totiž řeší prakticky jenom vztahy mezi vojáky, námluvy s ženskou hrdinkou, zdvořilostní návštěvy a ples. Prvních cca 100 minut (!!!) tak slouží víceméně jenom jako nepříliš podstatný prolog k cca půlhodinovému zbytku, který konečně začne naplňovat elementární westernová pravidla. Fonda zde hraje tak nesympatickou roli, že jeho Frank z Tenkrát na západě je proti tomu téměř kladná postava. A Wayne je na plátně zhruba poloviční dobu, co Fonda. Na víc než *** to napoprvé nevidím...

John Wayne se představuje klasicky jako počestný a zkušený macho hrdina tentokrát ne tak úplně v hlavní roli, ale zato s patřičným patriotickým monologem v závěru snímku, a Henry Fonda coby zatrpklý a chybující charakter, jehož pýcha by mohla vést mnoho vojáků do záhuby.Fort Apachesi většinu času plyne takovým svým pozvolným stylem a kromě kamerových záběrů úžasných scenérií Monument Valley sledujeme hlavně běžný život a humorné útrapy vojáků v pevnosti, nicméně snímek Johna Forda také hlavně disponuje dvěma opravdu působivými jezdeckými bojovými scénami zahrnujícími velmi nebezpečné kaskadérské kousky, kvůli kterým rozhodně stojí za vidění. Šance zhlédnout tenhle film letos ve Varech z 35mm pásu byla řádně unikátní. [KVIFF 2024]

Jsou borci a Borci. John Ford určitě patří k těm, kteří nejen, že si zaslouží to veliké béčko, ale ono ještě znamená Bůh. Ale ani filmoví bozi nejsou úplně dokonalí a byť jsem moc rád, že jsem tenhle kousek viděl (navíc péčí karlovarského festivalu promítaný ze 35mm filmového pásu), přeci jen se mi do mysli vkradl pocit, že hryzu zubu času se tohle vyprávění - HODNĚ volně inspirované bitvou i Little Big Hornu - přeci jen nevyhnulo. Hlavně tón vyprávění dnes působí dost rozklíženě - šprýmovnost mnoha scén dost neladí s neodvratnou finální tragedií, která navíc bez patřičného historického kontextu působí celkem unáhleně... a postava, která je za ni zodpovědná, se změní v nekompromisního hajzla tak nějak lusknutí vypravěčských prstů. Což ovšem neznamená, že by to pořád nebylo lepší, než 90 procent westernů té doby.

Lekce "Fort Apache", vyjádřená závěrečnými slovy hlavního hrdiny, je prostá: jména a tváře pominou; co trvá, je americká armáda. Komu ale nevadí Fordovo amerikánství, irčanství, záliba ve hře na vojáčky (kde chce režisér opěvovat ryzí ctnosti vojáka, ukazuje idealizovaný obraz žoldáka s vymytým mozkem, chlapa zneužívaného mocnými nechlapy nahoře; a ženské jsou tu od toho, aby rodily další takové chlapy) a snaha tlačit humor a sentimentalitu na lidové dno, může si film naplno vychutnat. Je věru nač se dívat: režisér měl dobrý důvod si do "svého" Monument Valley nikoho jiného nepustit a jeho obrazy - ať už romantická panoramata lidiček pod skalními masivy a oblaky, nebo akční krkolomnosti, dnes bez počítačových triků nemyslitelné - mnozí včetně mě považují za vrchol filmového řemesla.

Vlastně mě tento první z volné trilogieFordovýchkavaleristických westerů zprvu překvapivě chytl. Dynamika mezi vojáky na odlehlé hranici, kde upadá disciplína, mě bavila. Film se však trochu táhne, postavy jsou jednorozměrné a scénář není dramaturgicky dost strhující. Mnoho času se kupříkladu věnuje blbé romanci dvou vedlejších postav namísto toho, aby se více prokresloval život vojáků na periferii, konflikty mezi postavami a situovanost Indiánů. K poslednímu bodu nutno dodat, že tento klasický westernprezentuje Indiány v dobrém světle, což v klasické éře nebylo zvykem.Záporákemfilmu je naopak pedantský plukovník Thursday (jehož dobře ztvárnilHenry Fondav nejlepších letech), který se chce vyznamenat v bitvě, aby byl odvelen někam jinam. Ze ctižádosti učiní řadu arogantní a stupidních rozhodnutí, které způsobí, že jeho skon i skon jeho vojáků.Waynůvkapitán, který se ho od rozhodnutí pokusil odradit, ale bez většího vzdoru nechal plukovníka, aby jeho přátele poslal na smrt.V závěrupak pronáší obdivnej proslov na účet onoho zabedněného plukovníka, dalších padlých vojáků a celého regimentu volů, který vyjede vstříc smrti jen proto, že k tomu zavelí nějakej stupidní plukovník, kterej je navíc v oblasti novej. V půlce mě to přestalo zajímat a vzávěrumě to tímto ještě otrávilo. Nechápu, proč příběh končí vyjádřením obdivu, když vše, co v narativu předcházelo, mělo vést spíše k deziluzi, zmaru a vystřízlivění zmanifestujícího se osudu. Nechci tvrdit, žeJohn Fordse nevysral na tu idealizaci klasické éry westernů, protože neměl koule na pořádnou revizi. Minimálně se mi však zdá, ženeměl srovnanou vizi (- ostatně sám to byl válečný veterán, takže možná neměl nadhled): Na jednu stranu jakoby chtěl, abychom se s postavami sžili a na druhou jakoby nám chtěl ukázat něco z té vojenské zhovadilosti a falešné oslavování toho posouvání hranice a dobývání území. Kdyby však Waynova postava v závěru nepřednášela obdivný proslov s takovou přesvědčivostí a byly by vidět třeba pochyby nebo vnitřní konflikt, tak by to fungovalo lépe. To ale možná bylo nad herecké schopnostJohna Wayna, takže to zahrál se sobě vlastním tupým patriotismem.