The Last Winter (2006)

Tady to scénáristi asi napálili na další variantu psycho Věci vs. ekologického poselství, zaplatili hvězdu Rona Perlmana, který to měl celé rozhýbat a ono to na place vybouchlo v neuvěřitelně táhlou nudu. Za odměnu dostanete v 5 sekundách lacině vypadající cosi, co vylezlo z hlubin Aljašky zabíjet nepohodlné zaměstnance ropné společnosti. Tato zoufalost jde především za režisérem, scénáristou, produkčním Fessendenem..10%

Obsah mě celkem nalákal. Samotnej film už pro mě takovou výhrou nebyl. Začátek mě moc nechytil. Po pár minutách se tam aspoň začalo něco dít, že by mě to ale nějak extra bavilo to říct nemůžu. Dokoukal jsem to víceméně jen ze zvědavosti co z toho vyleze. A vylezla z toho 3,14čovina s mizernými efekty která si u mě vysloužila hodně slabý 2hvězdy. A ta druhá hvězda je spíš za "malé ochlazení". Bylo celkem fajn v těchto pařácích vidět film odehrávající se na zasněžených pláních.

Slabučkejšie tri hviezdy jednak za náznak atmosféry ako od Carpentera v Thingu, jednak za účasť Rona Perlmana a jednak za o niečo lepšie technické spracovanie ako Blutgletscher. Ale inak maximálne zabudnutia hodný film, ktorý som od prvého zhliadnutia pred štrnástimi rokmi nemal potrebu ani chuť pozrieť znovu.

„Ne, v Boha nevěřím."„Ježíši Kriste, Jame...." Ano, nevěřil v Boha, ale poznal Peklo. Psychologický ekohoror, odehrávající se na polární základně, má asi nejblíže k Věci. Zatímco se speciální tým snaží vymyslet, jak dostat k základně těžkou techniku pro těžbu ropy a divák mezitím sleduje prostřihy na drancování naší planety, ukáže se, že v nepřirozeně rychle tající půdě se skrývá cosi zlověstného. Až do konce divák netuší, zda ony síly pocházejí z pradávných časů Země, nebo se jedná o mimozemské organismy. Ono je to nakonec jedno, jelikož snímek podobně jako právě Věc směřuje ke katastrofě, kterou ještě podtrhne závěrečná otevřená scéna. Herecky solidní, trikově laciné a mizerné. Snad jen exploze letadla a masky obstojí. Na druhou stranu slušné stupňující se napětí, kdy se jen zdánlivě nic neděje, ale tušení hrozivého neznáma sílí. Po rozležení v hlavě hvězdu přihodím, i když objektivně bych to viděl tak na 2,5*.

Filmečky odehrávající se v ledových či zasněžených pustinách mám docela rád, zvláště když se jedná o nějaké psychologické drama, nebo takovou Carpenterovu Věc a tento film je k ní mnohými přirovnáván. S čímž se nedá moc souhlasit, protože spolu nemají společného téměř nic. A vzhledem právě k tomuto přirovnání, na které jsem se nechal nalákat, jsem byl po rychlém „vystřízlivění“ tak trochu zklamán. Nejde vyloženě o špatný film, ale přece jenom jsem očekával něco jiného.

Hlavní problém je v tom, že něž se tam začne vůbec něco opravdu zajímavého dít (nepočítám handrkování milostného trojúhelníku) je skoro polovina filmu v prdeli. Jako ono se fajn kouká na zasněženou krajinu a pozvolna stupňující se napětí na základně – psychologická stránka filmu byla totiž mnohem lepší a propracovanější než ta hororová, co si budeme (nebo spíš nebudeme) nalhávat, ale když už šlo o horor, tak jsem tak nějak očekával i tu hororovou náplň příběhu a ta přišla až záhy. Ovšem ve formě, že mi málem vylezli oči z důlku tou digitální hrůzou (duch losa ve formě Wendiga, žádné velké terno se tak tedy nekonalo).

Asi nejlepší je pasáž s pádem letadla a jeho následky. V těchto chvílích byly mé choutky alespoň částečně ukojeny. To co však následovalo v samotném závěru, se však nedá snad ani slušně okomentovat. Nemyslím tím onen postapokalyptický záběr na opuštěné město, nýbrž putování dvojice Pollack – Hoffman a jejich osud. Bída třená nouzí a jeden z nejubožejších závěrů u podobně laděných filmů. Až jsem se divil, že Ron Perlman do něčeho takového lezl. Dalo se z toho rozhodně vytěžit mnohem více. Takhle jde jen o obyčejný průměr nic víc. 50%