The Gambler (2014)

Dosť podceňovaný film, ktorý podľa mňa nesie obrovskú myšlienku a poučenie o životnom šťastí a spokojnosti. Bennett chcel neustále riskovať, pretože, ako sám povedal, v živote chcel vždy všetko alebo nič a bol ochotný podstúpiť maximálne riziko. Kvôli tomu sa cítil nažive len vtedy, keď riskoval, a mal sebadeštruktívne sklony. Kto film nevidel, nech ďalej nečíta, budem spoilovať. Na konci, pri poslednej stávke, keď išlo o všetko (o jeho vlastný život), si to uvedomil a tento moment prežil naplno. Po tomto „zážitku“ sa oslobodil a pochopil život. Pochopil – a bude to znieť ako klišé – že skutočná podstata spočíva v samotnom živote a v láske, bez potreby vlastniť milióny. Možno to, čím si prešiel, jednoducho potreboval. Pripomína mi to jeden výrok z nemenovaného filmu: „Prečo tam išiel, keď mohol zomrieť?“ „Išiel tam, aby mohol žiť.“ Takto som to pochopil ja. Inak, tých 100 000 na konci si zobrať mohol, ale ktovie, či by ich časom aj tak nevsadil. 😄 Za mňa najlepšia rola Marka Wahlberga. Dávam 8/10.

Závislí gembleři hrají přesně tak, jak je ve filmu zobrazeno. Sází všechno na dvojnásobek... třeba u rulety na černou apod. Je to nejrychlejší a nejpravděpodobnější způsob výhry. Opakování je jistější než střídání, pokud bychom nakoukly do fyzikálně-matematických zákonů relativity, vyšlo by nám, že to tak funguje. Ale do jisté doby a chvíle, stále házet šestku jde, ale kolikrát? Max 10x... Bohužel závislí gembleři mají přeprogramovaný mozek ve frontálním laloku mozkovém, který jejich emocím stále diktuje, aby vsadili ještě jednou všechno na "černou" apod, až padne červená a jsou v prdeli... Gembl, stejně jako závislost na drogách není o logice, ale o emocích a změně nervových spojeních, spíše řečeno biochemických přenosech, v mozku, kterým se nedá bránit, stejně třeba jako intenzivní zamilovanosti. Toť výklad teorie a praxe.../70%/

Gambler není klasický film o hazardu, ale spíš o týpkovi, co si ničí život vlastní blbostí. Wahlberg hraje nihilistu, který nerozhodí, že o všechno přijde. Filmu chybí napětí i emoce, místo toho nabízí filozofické kecy a nesmyslné chování postav. Některé scény z univerzity fungují, ale dějově to spíš působí jako chaos bez směru. Výsledek je rozporuplný, příběh o závislosti, který ale divákům moc nepředá.

Dobrý soundtrack, dobrá Larson, dokonca aj Wahlberg sa snažil hrať, no to, čo mal James Caan (R.I.P.) v pôvodnom filme ako neresť či adrenalínový šport, bolo pre hrdinu z novšej verzie hľadaním zmyslu života v nudnej existencii bohatého, rozmaznaného spratka. Čo by som ešte stále a priori neodsudzoval, keby to však nemalo za následok, že protagonistovi na rozdiel od jeho predchodcu nedokážem fandiť.

Pózersky postoj hlavnej postavy na konci so slovami "I am not a gambler" snáď nemysleli tvorcovia vážne. Wahlberg si myslí, že celý film potiahne s poker face a že divák ho bude chápať či ľutovať. Casino zábery sú fajn, aj muzika, aj forma a na dielo sa pekne díva. Učiteľova študentka sa do skrachovanej trosky zamiluje a nie je jasné prečo, vôbec nie je rozvedený motív jej konaní a záver, hoc je elegantne spravený, nežeriem. Najviac sa mi páčil sumo chlapík Goodman, z ktorého išiel rešpekt a u ktorého ste si veru dlhy nechceli vytvoriť.