The Broken Tower (2011)

"Tohle není žádný Pineapple Express. Je to záměrně pomalý film, kterým jsme chtěli prozkoumat osobu Harta Crana a myslím, že jinak natočit by to asi nešlo. Musíte mít tedy trochu trpělivosti."- James Franco

Sakra, škoda závěru! Přestože film popisuje osud skutečné osobnosti, tak doslovně ztvárněná scéna sebevraždy mi mírně shodila celkový dojem. Připadá mi, jakoby náhle zvrátila a popřela prakticky vše, co se film snaží do té doby sdělit a co jsem vnímal jako fascinující náplň tohoto nevšedního uměleckého snímku, včetně důvodu, proč ho James Franco točí. Jméno básníka Harta Cranea mi nic neříkalo, ale určitě jsem si odnesl zajímavou výpověď mladého zapáleného autora s obrovskou tvůrčí pílou, svobodnými názory a na jedné straně uzemňující, na druhé zas psychicky jistě nesnadnou orientaci proti davu v mnoha směrech. Občas jsem měl pocit, že se zde Franco snaží napodobit styl Larse von Triera, máme zde totiž velmi zvláštní vizuál se šíleně rozklepanou ruční kamerou, celý film je rozdělený na kapitoly a nechybí ani kontroverzně sexuální scény (byť naštěstí jen 2), fragmentární řazení scén s černými prostřihy zase evokuje Hanekeho, ale rozhodně bych to neviděl jako čisté napodobování. Viděl jsem více Francových filmů z této doby a byť ho napříč filmem a literaturou inspiruje nejspíš kdekdo, vThe Broken Towersi Franco stejně zachovává tu osobitě nezávislou atmosféru většiny svých filmů a dokáže v rámci experimentování se stylem přijít stále s něčím vlastním. Rozklepaný černobílý vizuál tu působí chvíli až amatérsky, jindy se blýská pěknými uměleckými nápady, ve scéně z kina se zajímavě prolíná se starou Chaplinovou groteskou, upoutá i často nevšedním snímáním vandrujícího hrdinu v minimalistických detailech a záběrech např. z podhledu či ze zátylku. * * * * Byl jsem mile překvapen, už jen proto, že filmy o homosexuálech mě obvykle moc neoslovují a řekl bych, že je jimi současná kinematografie přesycena. Nicméně tady jsem ten queer motiv vnímal spíše v úzadí, ocenil onen zdařilý pokus o zpověď umělce, v níž propojení nekonvenční formy s obsahem pro mě dostatečně fungovalo. Nechal jsem se vést atmosférou obrazů, dlouhá scéna autorského recitování na radnici byla pro mě jedním z pocitově uzemňujících vrcholů celé podívané. Čistá undergroundová nezávislá filmařina, která mě potěšila...[85%](06.08.2022)

Netvrdím, že jsem se u filmu chvílemi nenudil, ale zdejší špatné hodnocení je podle mě dost mimo. James Franco se opět pustil do odvážného projektu - Broken Tower se pokouší o náhled do života u nás nepříliš známého a dosud nepřeloženého amerického básníka Harta Cranea, rozhodně ne o klasický životopisný film. Je to experimentálně pojatá elegie o jeho životě a díle a pomalé tempo je výsledkem meditativního přístupu k námětu. Černobílá kamera (často ruční) je skvělá, po většinu filmu zabírá zblízka a z podhledu hlavu Jamese Franca, nezvykle často je v pohybu. (I když záběry z podhledu jsou možná trochu vynucené okolnostmi, protože pak třeba ve scénách z Paříže nejsou vidět na ulicích současné rekvizity jako automobily, výlohy či nápisy.) Trochu amatérsky působí snad jen mezititulky a černé prostřihy mezi záběry. O Craneovi vím bohužel jen pramálo, tak se neodvažuji posuzovat, jak moc se mu podařilo realizovat svůj záměr stvořit básní Bridge jakousi optimističtější verzi Eliotovy Pustiny, protože ukázky z jeho poezie stejně jako celý film na mě působily dost ponuře.(23.03.2013)

Na jednu stranu je obdivuhodné, že se Franco pouští do takové látky (Cranův život by si nějaké filmové zpracovaní zasloužil už dávno), na druhou stranu ale výsledek nefunguje, aspoň pro mě. Chci chápat režisérův povzdych, že "jinak to natočit nešlo", ale bohužel, jakási lacinost, rychlokvašnost z toho kouká, která i když se u jakože nezávislých dílek toleruje, tady to bije do očí. K tomuhle filmu se předpokládám všichni dostanou kvůli tomu, že před tím viděli vynikající Kvílení (2010), tohle vás ale bohužel zklame - souhlasím s výstižným komentářemfuC_ka. Holt jak říká Crane v oné básni, po níž je film pojmenován,the bells, I say, the bells break down their tower.(27.07.2012)

Příběh zvítězil nad zpracováním. Pomalé až prázdné záběry vyvolávají obraz staré dobré Odysey jen s tím rozdílem, že něco chybí. To něco, by film posunulo dál. Tím něčím není rozhodně powerpointové odhalování textu či jediné prosvětlené místo kostel. Na druhou stranu je nutno podotknout, že to co film shazuje, jej také vyzdvihuje. V kontextu současné kinematografie je zaměření na pomalost, jež umožňuje přemílání v průběhu filmu a na jednu osobu, jež se nehonosí nespočetnými oceněními ani dlouhým životem.(11.06.2012)