The Blue Angels (2024)

The Blue Angels je patriotický dokument, který hrdě vzdává hold akrobatickým pilotům. To je tak, když je filmový hit, na jehož téma se vytvoří velká poptávka, kterou se snaží studia zaplnit podobnými filmy, převážně pak dokumenty. Viděli jsme to mnohokrát, jako například u Oppenheimeru. Teď však konkrétně nemířím na tématiku atomové bomby, ale na téma letectví. Který pak nový film zasáhl kina útokem a týkal se letectví? Samozřejmě...Top Gun. Druhý Top Gun byl obřím úspěchem, a právě proto vznikla nová poptávka po zboží jménem letadla a Amazon se rozhodl tuto škvíru zaplnit něčím, co si nepotřebuje hrát na pilota v cgi stíhačce, tady to je real, protože tu nesledujeme herce v letadlech, ale piloty v letadlech. Blue Angels je akrobatická letka stíhaček, o které tento dokument vypráví. Hrdě ukazuje, jaké špičkové piloty Amerika má, a i když možná neúmyslně nebo automaticky, přesto patrioticky vzhlíží k Spojeným statům. Zobrazuje tyto piloty jako přední tváře amerického letectví, jako špičky, kteří mají tu čest dělat reklamu letectví potažmo americké armádě. Po prvních 10 minutách, kdy se nám představí tato pozice, tak přichází dojem, jako by už neměl dokument, co povídat. Ukázal nám krásně záběry z kokpitu, představil tuto profesi, ale co dál? No, takhle to sice je a jakmile dokument představí tuto profesi, tak se snaží výpravět prostředím výpovědí pilotů, kteří mají vnést trochu osobnější zážitek. To se jim nakonec trochu povede, ale předtím to trošku trvá a vlastně veškeré výpovědi jsou o jednom a tom samém. O čem? Každá z výpovědí se skládá z toho, že pilot říká, jak obtížná práce to je, jak nebezpečné to je, ale že to pro ně je obrovské privilegium a čest být členem Blue angels. Kromě jednoho momentu, kde se zmíní smrt jednoho z pilotů, tak tu neslyšíme ani jednu negativní věc. Oceňuju konzistentní vypravování, ale za těch 90 minut je možná namístě, aby se zmínilo i nějaké to negativum. Takto máme za 90 minut čistou chválu. Na dokumentu je vidět obrovský patriotismus, který však v sobě Američani mají víc, než kdokoli jiný. Možná je dokument trošku zkreslený a trochu vybarvuje obrázek, ale i tak tu koukáme na lidi, které jejich práce opravdu baví. Mnohokrát jsme v dokumentu viděli záběry podřadnějších pozic, jako byli navigátoři, kteří „jen stáli“ u letadel v černém oblečením a slunečními brýlemi. Člověk by řekl, jaká podřazená práce to je, ale oni to tak asi nevidí a šlo vidět, jak jsou mezi sebou uvolnění, jaká čest to pro ně je, jen aby nacvičovali pár kroků k letadlu a zpět, s jakou hrdostí to dělají, to je něco, na co je pěkné se dívat, protože to v Česku moc neznáme. Předtím jsem mluvil o tom, že dokument po 10ti minutách ztrácí na exkluzivitě. To platí jen zčásti, protože poté se tu přesouváme na přípravu na turné a ono to stačilo. Pořád si myslím, že dokument toho nemá zas tak moc, co říct, ale přesto 90 minut zaplní a i když neexceluje, tak nenudí. Možná jsem byl trošku už unavený z toho poslouchání, jak je všechno čest, úcta a samé tyto patrio-reklamní řeči, ale i tak dokument funguje správně. I když zobrazuje jen to dobré, tak přesto tu troška napětí ve vzduchu je, není velká, ale něco tam je. Film je dobré vidět na větším platně, protože jeho nedílnou součástí je také kamera. Záběry z kokpitu jsou moc pěkné a za celou dobu skoro ani neomrzí. Ať už to jsou vnitřní nebo vnější záběry, kouká se na to hezky. Celkově se jedná o celkem dobrý dokument, který není ničím převratným, využívá pohledávku, zobrazuje profesi skutečného pilota a dělá to poměrně pěkně. Možná tu je vše až moc růžově vybarvené a zamotané do amerických fáborků, přesto se na dokument pěkně kouká. Na jednu stránku tu chci kritizovat to veškeré patriotizování a idealizování, ale Spojené státy prostě takové jsou, takže proč ne. Známka:6,5/10(26.10.2024)(méně)(více)