The Ballad of Wallis Island (2025)

Wau. Za mě neskutečné překvapení. Rozhodně to chci vidět ještě někdy znovu. Ten film je tak výjimečný. Má to ohromné kouzle takové "jedinečnosti, absurdity" a je tam plno velmi jednoduchý momentů - máte rýži_no, máme těstoviny_potřebuji rýži_proč?_je to pro můj telefon :D Naprosto skvělý protiklad Tim Key a Tom Basden, který za mě neskutečně excelují :) Carey Mulligan nemám ráda, tak i když tam zastávala velice důležitou pozici - brala jsem ji jen do počtu...Je to velmi citlivé, takové skvěle obyčejné a skvěle natočené :)

Bylo vtipné sledovat tu paralelu mezi reunionem pěveckého dua s vývojem dua Basden a Key. Jak se od začínajících komiků jeden dopracoval k hraní po boku Gervaise a druhý k prosazení jakožto komediální básník. ___ Mé obavy o převodu do celovečerního filmu se nenaplnily, naopak film jsem si užíval. Carey je skvěle doplňovala. Jestli tohle bude jediný větší počin, který Tim a Tom po sobě zanechají, tak můžou být spokojeni. Ne, že bych jim nepřál další úspěchy, ale bylo by docela poetické, pokud by zůstalo u jednoho reunionu sponzorovaného "pomatencem", tak jako u folkového dua.

Menej strelený McDonagh pre trpezlivých. Krásny ľudský jednoduchý príbeh, vyrozprávaný bez klišé, navyše so skvelými hereckými výkonmi...

Balada o mastných vlasoch, hnusnom počasí, nevydarených vzťahoch, poloafrických potomkoch na anglosaskom ostrove, a to všetko za spevu nespevavcov a hrania gitary - to jediné je viac menej podarené. Melanchólia bez dojatia, hoci dojatie bolo hlavným účelom.

Na ostrově, kde vítr zpívá a tráva šumí, rozehrává James Griffiths příběh, který by klidně mohl být starou folkovou baladou přepsanou do filmového pásu. Jde o dílo o zapomínání a smíření, ale podávané s lehkostí britského humoru, který se usmívá skrz slzy a šeptá "život je těžký, ale pojďme si o něm zazpívat." Herci ztvárňují postavy uvězněné nejen na ostrově, ale i ve vlastních minulostech. Jejich křehkost i nevinnost působí opravdově, a právě díky nim snímek nepůsobí jako póza, ale jako tichá zpověď. Zvláštní kouzlo přidává soundtrack s jemnými melodiemi, které jako by byly nahrané v přístavní krčmě za deštivého večera. Nasnímání ostrova pak doplňuje náladu, ve které každý útes a každý stín vypadá, jako by se stal součástí jedné velké písně. Film se vyhýbá klišé a místo nich nabízí upřímnost, která je v podobném žánru vzácná. Nejde o veliké drama, spíš o malý lidský příběh, kde se bolest mísí s úsměvem a i když je závěr předvídatelný, cesta k němu má šmrnc lidového refrénu, který si člověk pobrukuje ještě cestou z projekce. Balada o ostrově, kde se smutek mění v refrén.(04.10.2025)