Těžko ho zabít (1990)

Tož si to shrňme, tenhle Narcis Zlovolný je nejenom největší bijec v dějinách tehle planety (asi nevíte, že Ivan Drago zápas se Seagalem vzdal kontumačně, protože se posral strachy), ale má i největší kameru, největší apetit, největší zástup žen, největší culík, největší ego samozřejmě, největší bicáky, ale i nejvétšího bimbase. Stačilo, aby mu nadržená sestřička pošeptala do ouška, aby se konečně probudil, protože takovýho kaňourka ještě neviděla......a ejhle, Steven Bouřka se probudil po 7 letech z kómy, což znamená, že sedm let žil v celibátu a sedm let nikoho nezmlátil do fašírkového skupenství, takže obé musí náležitě napravit. Stačí pár technicky špatně provedených cviků a Ɓouře se žene na všechny nebohé záporáky....ani senátora nenechá v klidu ve vířivce s lepou štětkou. A ještě zjistí, že se po světě toulá jeho DNA.

Kultovní film a kupodivu vůbec není hloupý. Všichni kdo dělají bojová umění ho hltali stejně jako já - od akupunktury a postavení sebe zase do formy po neochvějnou morálku Saegala. Však i on je v reálu policista a hlavně - ať si kdo chce co chce říká, tak mi všichni kdo děláme bojová umění tak víme, že to je opravdu mistr. Bojové aplikace, ale především detaily všech pák a krytů jsou nejen nádherně vykresleny i bez speciálních efektů, ale hlavně reálně použitelné a často dost brutální - to už není aikido, ale aikijutsu.

Tak tahle Seagalovka byla fakt celkem dost velká nuda. Zde hraje agenta Masona Storma, který odposlouchává skupinu politiků v čele se zkorumpovaným senátorem Vernonem Trentem, a když ho načapají, tak dojde k přestřelce. Pak je doma se svou krásnou manželkou a chtějí spolu píchat, ale vlítne na ně skupina zabijáků a jeho starou zabijou, jeho však ne, protože je těžké ho zabít. Jeho syn také uteče. Leží sedm let v komatu, pak se ale probere a vrací se do akce. Nejlepší scéna byla bezesporu ta, ve které to natřel lupičům v obchodě. Storm pak musí čelit tomu zasranému senátorovi, zkorumpovanému kapitánovi Huilandovi a pomáhá mu jenom jeden člověk – jeho bývalý parťák O’Malley. Storm si pak najde další krásnou ženskou, se kterou si zapíchá, je to zdravotní sestra Andy Stewartová. Storm se musí pomstít za svou ženu, najít syna a postarat se o to, aby senátor přišel o svou imunitu. Občas dobrá akce, občas lechtivá scéna, ale mezitím celkem nuda – více k tomuto počinu nenapíšu a dávám mu 3*.

Seagal se probudí z kómatu, protože pomsta nepočká. Klasická devadesátková řežba plná lámajících se kostí, výbuchů a hlášek typu „Jdi do prdele a zemři“. Logiku nehledejte, ale nostalgická akční jízda zaručena. Má to rvačky, kulečníkovou bitku a pár solidních záporáků, co vypadají jako účetní po špatném dni. Seagal tady ještě nebyl parodií sebe sama – a přesně proto to pořád funguje.

"Zemřeš ty bastarde!" "Jdi do prdele a umři!" Co čekat od filmu s takovými dialogy. Seagalův druhý zářez na poli kinematografie je docela netypický. Seagal tu není nepřemožitelný polobůh, kterého obdivují i záporáci, a děj připomíná klasickou kriminálku. Pochopitelně tu o zápletku zase tak moc nejde, ale protože režisér scénami s bojovým uměním šetří, nezbylo mi než ji sledovat. Vcelku není o co stát. Děj plyne nevzrušivě od bodu nezbytného pokoření do bodu zasloužené pomsty, a zajímavé jsou jen řídce roztroušené bitky. Režie i scénář jsou bolestně průměrné, a od hlavního hrdiny se nic víc než chvaty čekat nedá. I když to není tak úplně pravda. Filmovou pomocnici Stevena Seagala hraje jeho tehdejší manželka, a s trochou dobré vůle se tak dá říct, že díky přirozené chemii a dobrému vkusu mistra aikida má film alespoň nějakou nadstavbu.