Temné osnovy (2018)

Na začátku na mě nepříjemně zapůsobila hláška hlavní hrdinky, že je připravená posunout se někam dál. Co s tím, kurva, lidi dnes mají, že by se furt někam posouvali? Já nic takového neřeším, protože jestli se někam posunu, bude to leda tak do krematoria. Vždyť postupně se tam dosune každý. No nic. Holka je přesunuta do zvláštní školy Blackwood. Záhy se ukáže, že na toto zas až tak připravená nebyla. Dál je to podprůměrný duchařský příběh, jemuž chybí pořádná strašidla, i když atmosféra není úplně marná. Vcelku vzato snadno zapomenutelný film.

(POZOR, SPOILERY!). Budu dosti stručný, na rozdíl od jiných recenzí. A proč? Jelikož přesně nevím, co bych měl k danému snímku říci. Mám z něj silně rozpolcené pocity (...). V tomto případě se jedná sice o vcelku zajímavý film, s pozoruhodným dějem a se slušnými hereckými výkony, i přesto zde však nacházím několik drobností, vlastně spíše částí, jež mi přímo nesedly (...).Kid, mladá, sedmnáctiletá dívka, se dostala na zvláštní školu vedenou až příliš nadchnutou paní, pokoušející se do svých svěřenkyň vtělit duše dávno zesnulých velikánů, ať už matematických, malířských, spisovatelských či hudebních(...). Nemáme možnost, ať se snažíme sebevíc, se s polovinou dívek ztotožnit, jelikož na ně není příliš mnoho času, a jelikož ani nejsou dvakrát sympatické. A proto si ani nevzpomeneme po zhlédnutí díla na jejich jména.Kid spolu s ostatními chodí na hodiny literatury, hudebních nástrojů, malby a matematiky. U každé z nich se projeví talent na něco jiného. V případě Kid se z ní stává velice nadaná klavíristka, jež skládá symfonie a hraje až nebezpečně nadpřirozeně Celou dobu sledujeme její, a postupně i ostatních reakce na podivné skřípavé zvuky a stíny. Poté, co se Kid dostane do zakázané chodby, málem propadne duchu dávného skladatele, s nímž by splynula v jedno a stala se jeho nástrojem. V poslední možné chvíli však vypukne požár, a Kid coby jediná přeživší ze všech se dostane živá ven(...). Klady: pěkná Rosie Day doby nadaná malířka, ucházející AnnaSophia Robb coby Kid. Námět, kdy se všechny dívky stanou nástrojem intelektuálů a umělců. A ještě pěkný výběr klavírní hudby a maleb. Zápory: vše ostatní, od ne přílišděsivých chvil, (o hororu se nedá mluvit, snad jen v jedné scéně) zbytečně opakující se scény, nesympatická Uma Thurman a další profesoři, snad jen kromě syna hlavníprotagonistky coby učitele klavíru. 55 procent. Třicet za myšlenku, dvacet za Rosie Day a AnnuSophiu Robb, a pět za hudbu a malby. Strašně chci dát víc, moc si přeji, aby z filmu vzniko cosi kouzelného. Ale co naplat, musím si vystačit se smutným zklamáním. Spíše nedoporučuji.

Samotný námět filmu není špatný, byť v detailech nepůsobí příliš originálně: starý dům kdesi v pustině/tajemná, děsivá minulost/straší v něm (zvuky, stíny apod.). Celkem pozoruhodná je i první polovina, kdy se teprve vše rozehrává. Druhá půlka je již slabší. Hlavně poté, co dojde k celkovému odhalení co a jak. Následný požár domu pak také bývá v podobných filmech častý. Down a Dark Hall není napínavým a děsuplným hororem a rozhodně se divák nedočká velkého finále. Působí klasicky scénami odehrávajícími se v temnotě a spíš v náznacích...

Docela dobrý! Moc se mi líbila tíživá hudba, která dokreslovala strašidelnou atmosféru a zajímavá práce s kamerou, která vykouzlila netradiční lekačky. Těch tam bylo pomálu, takže spíš než horror to byl thriller se zajímavým námětem. Příběh o možnosti převtělování výjimečných osobností, aby mohly dokončit své umělecké díla je zajímavý a možná by zasloužil i svůj seriál, kde bychom viděli co by třeba složil Kurt Cobain kdyby žil. Ale to by už nebyl horror, ale spíš drama. Myšlenka dobrá, zpracování takové průměrné. Každopádně jsem se "bavil" takže za mě si to 4 hvězdy zaslouží.

Začne to skvěle. Sympatická parta problémových mladých slečen na záhadné škole, podivní učitelé, troška romantiky a cosi tajemného na pozadí. Má to takový ten chytlavý, ale zároveň nepřehnaný young adult feel a dobře se na to nejen díky osazenstvu, ale i uhlazenému vizuálu a krásné klavírní hudbě dívá a poslouchá. Zároveň to umí dobře budovat atmosféru a místy i lehce postrašit. Z prostorového šepotu jsem párkrát nadskočil. Jenže pak se to dějově najednou docela zvrtne v přeplácaný bordel, který ani nevím, jestli jsem pořádně pochopil, neb stojí na dost chatrné logice. Vedlejší postavy najednou ztrácí účel a celé se to vyřeší dost zkratkovitě a neuspokojivě.