Temná tajemství kuchyně (2024)

„Pohlreich by si říznul žílu, na tohle by neměl sílu.“ Tu už neměla ani kudrnatá kuchařka Chef. Sedm let vaří v luxusní restauraci a šéf na ni pořád řve jak na brigádnici u fritéz v McDonald's? Cha! Ona si otevře vlastní podnik a bude mít vlastní michelinskou hvězdu! Jen co vymyslí, na kterou liánu břečťanu si ji ve své restauraciMechové doupěpověsí. No nevím, mně přistát na stole „grilovaná ústřicese zelenou salsou, mořskou révou a lžící šneka na bylinkách,“radši sním to kamení, kterým to bůhvíproč obložili. „Bílý chřest, uvařený ve vývaru z lišek?“Fuj, taková morbidnost! Byly ty vařené lišky aspoň očkované proti vzteklině? A copa je tůto? Prý „uzená žloutková emulze.“ Vždyť to vypadá i chutná jako ty tekutiny, které tchán odsával z těl na pitevně. Tohle já servírovat Faustce, tak místo obvyklých odměn (za řízek hruštičky, za lososa broskvičku) dostanu akorát to, co za zdravou brokolici. Držkovou! Ale zpět k filmu. Budou si investoři chrochtat i nad improvizovanými blafy, uklohněnými z polotovarů z Tesca? Budou, a jak! Prý snobští gurmáni a chlupaté jazýčky, pche. Když se to na talíři načančá a okecá vznešenými názvy, tak dobré prase všechno spase, včetně živých brouků, lezoucích si v instantním rizotu. Chef pak vlezla do kouzelné zahrádky, patřící Bílé čarodějnici, prabábě všech emancipovaných kuchařek a všech až garlandovsky zdivočelých a přeemancipovaných režisérek. Hlídacího králíčka klepla za uši, na skučení čarodějnice nedbala a  orvala jí půl zahrádky. A začala vařit „žensky,“ čili vyloženě (z)dravě. Opsal jsem si od ní pár zajímavých receptů, např. na červodžem, plísňochléb, hemživou polévku či švábochánek. Chutnalo mi na 4*. Hvězda dolů za výchovné progresivistické finále: „U jednoho stolu posedíme spolu, bohatí i spodina, vždyť jsme jedna rodina.“

Film ponúka jedno veľké prekvapenie hneď na začiatku, vlastne ešte predtým, než sa začne. Z úvodnej vety obsahu totiž šokujúco vyplýva, žena titulnom plagáte nie je muž. A to je tak z toho šokovania všetko, ani strach, ani des, horor je len to, že hlavná postava každých pár minút kričí ako nenakŕmený hominoidovec.

Gastro thrillery mám docela rád, z těch nejnovějších bych ale určitě doporučil spíšWhat You Wish Fornež House of Spoils. Novinka Blumhousu sice není vyloženě urážející, ale tak nějak bez chuti a zápachu. Chvíli to drží hlavní hrdinka, která je docela sympatická, dolů to naopak táhnou digitální hmyzáci a v závěru i zjištění, že vlastně o nic moc nešlo. Filmově chuťové pohárky neuspokojeny.

Kuchaře obdivuju. Fascinuje mě, když vezmou něco na první pohled nepoživatelného a vytvoří z toho naprostou delikatesu. Stejně tak obdivuju všechny ty matky a babičky, které ze zdánlivě prázdné lednice vykouzlily oběd pro celou rodinu. A proto mě vařící scény bavily i tady. Zážitková kuchyně sice pro mě není to pravé ořechové a vrcholem food blogerství je v mých očích Starej Fotr, ale prostě se mi líbí, jak to jídlo vzniká. Problém je, že když se nevařilo, bylo to prakticky jen o blbnoucí kuchařce, bouchajících dveřích a padajících věcech. O nějaké atmosféře nemůže být řeč, strašení se omezuje na čumící bábu, která se tu mihne tak dvakrát a ten konec...........no dal se vyřešit i jinak. Alespoň že hlavní hrdinka byla celkem sympatická. Ale to prostě nestačí. 35%

Filmečky z kuchyně mám rád, díky svý totožný profesi. Tohle byla ale pitomá blbost, která mě doslova uspávala. A to bylo 16.30. 20%.