Svatyně (1989)

Většina toho, co se nám ve "Svatyni" (správněji "Kostelu") ukazuje, nedává smysl, ale nelze popřít, že je tu oslovováno naše estetické cítění. Soavi má mnoho společného s Argentem, který se na filmu podílel coby spoluautor námětu a scénáře a spoluproducent, je ovšem méně barevný a hravý - což neznamená horší. Dariova čtrnáctiletá dcera dostala ne bezvýznamnou roli Lotky, účinnou hudbu obstarali umělci osvědčených kvalit.

Riadne temný taliansky horor z konca 80. rokov v réžii Micheleho Soaviho (Hrôza na javisku) a podľa scenára nikoho menšieho, než legendárneho režiséra Daria Argenta (Phenomena). „Kozatec“ poteší vždy, všade a vo všetkom. Niektoré scény nepríjemné a prostredie kostola super (ale v Carpenterovom Vládcovi temnôt to bolo samozrejme neporovnateľne geniálnejšie). Lež scenár je voľajaký taký nejaký... čo ja viem... mľandravý? Nebavili ma ani postavy a celé sa to napriek istej forme snahy nedokázalo zbaviť istej béčkarskej „video“ pachuti.

Jenžto jsem tenhle film viděl před 13 lety a nepamatoval jsem si z něj už nic, přišlo mi rozumný dát si repete, když přišla chuť na nenáročnej horor. A bylo to vlastně dost příjemný. Žádnej složitej děj, žádný velký nechutnosti (jenom takový příjemný), ale fajnová atmosféra. Vzpomněl jsem si při tom naVládce temnotod Carpentera, ale ten je ještě o něco lepší, atmosféričtější a temnější, zvlášť kvůli Alice Cooperovi a jeho partě a skvělý Carpenterovo hudbě. Každopádně spokojenej jsem byl. Za svým dřívějším hodnocením si stojím, měnit ho nebudu.

Michele Soavi je bůh. Svatyně je skvělý film, plný fantazie a gotických a středověkých symbolů. Jsou tam brilantní momenty, jako třeba ten, co si vytrhne srdce a pozvedne ho před pekelným městem, nebo když je katedrála posedlá a ze všech stran se objevují ďáblové a chrliče. Navíc Asia Argento a Tomas Arana jsou fantastičtí. Co víc můžu dodat? Jsem velkým fanouškem Soaviho.

Silně atmosférický, gothicko-démonicko-psychedelický horor natočený Soavim v produkci Daria Argenta. Film začíná ve středověku v Německu, kde teutónští rytíři vyvraždí vesnici poté, co jedna žena vykazuje známky posedlosti ďáblem. Mrtví jsou pohřbeni v hromadném hrobě a na místě je postavena gotická katedrála, aby zapečetila démonické zlo a zabránila jeho úniku. Architekt, který katedrálu navrhl, je zaživa pohřben se svým dílem, aby zajistil, že tajemství zůstane ukryto. Katedrála je vybavena mechanismem, který má v případě probuzení zla uzavřít všechny východy. V 80. letech 20. století se děj přesouvá do současnosti, kde v katedrále probíhají restaurátorské práce. Nový knihovník Evan přichází do kostela a seznamuje se s Lisou, umělkyní, která restaurovala fresky, a s Lotte, mladou dívkou, dcerou jednoho z kostelníků. Evan, veden zvědavostí, objeví v kryptě záhadný pergamen a odstraní pečeť, čímž neúmyslně uvolní démonické síly uvězněné pod katedrálou. Tyto síly začnou posedat lidi uvnitř kostela, včetně Evana, a šíří se jako „nákaza“. Katedrála se uzavře díky starodávnému mechanismu a uvězní uvnitř různé postavy: turisty, svatební hosty, kněze a další. Postavy čelí halucinacím, démonickým vizím a brutálním útokům. Například Lisa má sexuální styk s démonem připomínajícím kozla, jiná postava použije hlavu svého manžela k zvonění zvonu, a Evan se mění v agresivního posedlého. Hlavním hrdinou se stává otec Gus, který se snaží zastavit šíření zla, zatímco biskup měl v plánu nechat démony uniknout do světa. Děj kulminuje v surrealistickém finále, kde se démonické síly projevují jako masa propojených těl vycházející z hlubin katedrály. Otec Gus se nakonec obětuje a se ztrátou vlastního života způsobí pomocí mechanismu zhroucení katedrály, ale závěr zůstává otevřený – Lotte se vrací k ruinám a po průjezdu kamionu se z hrobu uvolní modré světlo, což naznačuje, že zlo možná přežilo.