Svatý pavouk (2022)

Audiovizuální forma a herectví odpovídá (kvalitnímu) minimalistickému evropskému dramatu - civilnost a chlad je občas obohacen o unsettling soundtrack a cool shoty. Nicméně scénářem se jedná o detektivní thriller a to ne ledajaký - s výjimečným focusem na antagonistu, ale hlavně sociologickým přesahem. Navíc v tomto případě musela být potřeba pořádná dávka odvahy tohle a takto to natočit. Další vzácnost, která se tady podařila, je naprosto špičkový konec. Není moc filmů, které mohou říci, že jejich poslední scéna trumfne tu, která je v Holy Spiderovi. Víceméně jediná věc, která mi tady vadila, byl scénář, ve kterém protagonistka "byla u všeho" a pár scén s character developmentem bylo uspěchaných, ale není to Tarkovskij, je to detektivka.

Děsivé, mrazivé.... Co dokáže z lidí udělat ideologie považující ženy za podřadné bytosti (!) a náboženský fanatismus v symbióze s diktátorským režimem. A ne jen v hlavě pomateného vraha, ale i v lidech, kteří jeho odporné činy obhajují.  Brilantní filmová analýza rozpadu mravních norem, lidských hodnot ve zmanipulované společnosti.

Zaujímavá kriminálka zasadená do iránskeho Mašadu, kde vzal "božiu spravodlivosť" do rúk Saeed a začal "upratovať" svoje mesto od nečistých prostitútok. Neo-noir atmosféra bola citeľná naprieč celým filmom. Odvážna novinárka mala poriadne odhodlanie, keď sa pustila do tohto prípadu, hoci ju akosi nikto nechcel brať vážne. Film poňal príbeh celkom zaujímavo, realistickým štýlom, takže o to lepšie. Najviac ma však bavil záver, kde to Saeed išiel uhrať na hrdinu... (čo mu bohužiaľ aj čiastočne vyšlo). 4*

„Človek nikdy nevie, kto mu v nevhodnú dobu zaklope na dvere,” pričom práve v rámci týchto zatvorených dverí, sa teda [u]diali i naprosto šialené udalosti, vzťahujúce sa na nadchádzajúce trestné činy v podobe zahrdúsenia niekoľkých mašhadských*1prostitútok, čiže tým pádom sa postupne vyprofiloval akýsi sériový vrah, resp.„Mašhadský škrtič,”ktorý by si povedzme mohol s tým(i)bostonským(i), kľudne medzi sebou navzájom podať ruky - samozrejme len v čisto hypotetickej rovine, nakoľko predchádzajúci vrah(ovia) sa realizoval(i) ešte v minulom storočí, zatiaľ čo tento menomSaíd Azímí[paradoxne excelentný herecký prejav zo stranyBAJESTANIHO], sa začal »realizovať« až na prahu novéhoMilénia; v danej veci bolo podľa mňa úplne najdesivejšie azda nielen iba to, že sa v podstate na prvý pohľad jednalo o celkom normálneho muža, žijúceho pod jednou strechou spoločne s mladučkou ženou a s deťmi - vrátane i dospievajúceho synaAliho, u ktorého sa naprieč postupujúcou recenziou ešte i na krátky okamih určite pristavím, ale až na jej úplnom konci, ale zároveň som taktiež pociťoval značné znepokojenie aj nad tou situáciou, že iránska spoločnosť «schvaľovala»  tieto nepredstaviteľné akty, čo ma vlastne desilooveľa viac; polícia ani príliš nepátrala, pritom prichádzajúca novinárka v podaníArezooRahimiovej[EBRAHIMIOVÁ], naopak, záujem pátrať na vlastnú päsť rozhodne má, ale ak si teraz myslíte, že výhradná časť tohto thrillerového príbehu bude spočívať výhradne iba na jej pleciach, to jest, na jej pracovných metódach, ako sa vskutku na vrahovú stopu napokon dostane, tak ste na veľkom omyle, pretože teheránsky autor v tvareA. Abbasiho, zvolil inú scenáristickú metódu, pozostávajúcu z toho klasického princípu, že systematickým spôsobom som spoznával daného človeka, ktorému sa jeho konanie už pomaličky vymykalo spod kontroly, alebo ani nie, keďže vytýčených cieľov mal spočítaných až na hranici okolo 200!•A mimochodom, záverečnýepilógz pohľadu hore uvedeného páchateľovho syna - bol len povestnoučerešničkou na torte, ktorá ma absolútne nenechávala na pochybách, že s touto spoločnosťou niečo nie je v naprostom poriadku; skrátka, postavenie žien v Iráne=priam úbohý stav!POZNÁMKA:Mašhad je druhé najväčšie mesto v Iráne, administratívne centrum provincie Chorásán Razaví a súčasne jedno z pútnických miest šíitského islamu.

Nejlepší je předem o tom filmu vědět co nejméně, aby o to více mohly zapůsobit jeho přednosti: silný příběh s několika dramatickými zvraty, výtečná vizuální stránka, znepokojivý hudební podkres, a perfektní obsazení a herecké výkony. Vtáhlo mě to v podstatě od první minuty, v některých momentech mě to takřka šokovalo, a maximálním počtem hodnotím hlavně kvůli emočnímu dopadu, který to na mě mělo. A ještě druhý den se nemůžu zbavit fascinace z toho, že ve filmu o sériovém vrahovi jsou samotné vraždy ve skutečnosti až na druhé koleji (navzdory některým naturalistickým záběrům, jakož i samotné skutečnosti, že je totožnost pachatale známá prakticky od začátku), a hlavním vyzněním snímku je vystižení íránské reality, která se tuzemskou optikou jeví jako zlá noční můra (a člověku u sledování hned vytane vzpomínka na tematicky podobnáTeheránská tabu). Výjimečný filmový zážitek, který budu z hlavy dostávat dlouho.