Suzanne (1996)

Ako Vejmělková s Kramárom strašne fetovali až nakoniec dofetovali. Ona je neukotvená kráska s vďačnou výhovorkou v podobe daddy issues, on výtvarný umelec okázalo odmietajúci celý svet okrem svojho obľúbeného opiátu. Spoločne sa potácajú medzi dávkami, na ktoré si zarábajú ako vedia a postupne zapadajú do obrazného aj reálneho bahna. Do toho ich ťahá svojrázny díler Slovák, von z neho sa ich pokúšajú ťahať spasiteľ psov a otcovská figúra Geišberg aj navrátivší sa stratený otec dirigent Polívka. Je tu pár silných scén, pár otrepane klišovitých, dokonca nejaké pokusy o humor (najviac ma asi pobavila hotdogová scéna), ale ako celok to často pôsobí nie príliš reálne, obzvlášť záver. Prestrelená je aj vyše dvojhodinová stopáž, ktorú by som najviac ocenil pri povinnom školskom premietaní pri prepočte na počet odpadnutých vyučovacích hodín. Prekvapivo ale film nie je úplne márny ako by som čakal od režiséra Rapoša, väčšinou ma to bavilo, aj keď asi nie vždy tak ako bolo plánované, dobre použitá hudba (Cohen, Verdi, nejaké hiphopy a rokenroly) aj herci vo vedľajších roliach. Miestami ma dokonca napadlo porovnanie s o štyri roky mladšímRekviem za sen, no tam bola skvelá už predloha, ktorú tvorcovia filmu len poriadne vyšperkovali k dokonalosti. Naša slovenská Zuzka to má za tri naklepané žily.

Že jsou drogy cestou rovnou do náručí smrti ví asi každý. Ale není na škodu si to připomenout třeba takovým příběhem s krásnou Evou Vejmělkovou, která v tomto filmu drogám propadá a spolu s Marošem Kramárem si jedou svou soukromou dálnicí rovnou vstříc drogovému rauši. Když se k tomu přidá Bolek Polívka jako ztracený otec hlavní hrdinky, je pak zaděláno i na rodinné drama plné výčitek, zášti a hledání odpuštění a cesty k sobě. Film oplývá řadou klišé, stejně tak působí možná až příliš učebnicově moralisticky, navíc zde je výrazný look devadesátek a zvláštní klipovitý střih. Ale mě to celou dobu bavilo, respektive vůbec jsem se nenudil a závěr byl možná už trochu přestřelený, ale zvláštně smutný a nezapomenutelný. A hodně pobavil začátek z vlakového nástupiště. Jsem rád, že jsem měl možnost film objevit a vidět. Určitě velmi neobvyklý a zajímavý zážitek. [30. Art Film Fest Košice]

Nebýt Art Film Festu, možná bych tento pro mě dosud neznámý film vůbec neobjevil, a nebýt freddyho (jehož tímto zdravím! :)), zřejmě bych na film Dušana Rapoše do kina nikdy nezašel. Ironie způsobila, že mě RapošovaSuzannepovětšinou bavila i mnohem víc, než nejeden aktuálně oceňovaný současný film na stejném festivalu. Lehce undergroundový styl svobodných devadesátek z toho silně páchne, přes lehce bizarnější nádech nejedné scény však rozhodně má něco do sebe a dokázal u mě zesilnit zážitek autentickým otiskem své doby i jistou pachutí, která sedla rovněž k samotnému tématu a životu hlavní mužské postavy. Filmu od počátku nechybí poutavé nápady (zrcadlo v záchodové míse, až fantaskní nádech v malbách nebo kostýmovém tanci pod vlivem drog), v úvodu vtáhne nejedním vtipem (hlášení na železničním nádraží), dostatečně představí postavy a rozvíjí silné psychologické drama s bohatým dějem, napětím, emocionálně působivými momenty... zvláště ve druhé polovině s postavou Suzannina otce a dilematem ohledně dítěte a neprosperujícího vztahu k zfetovanému malíři dochází na nejednu silnou scénu. Eva Vejmělková tu pořád oplývala křehkým půvabem a dokáže díky svým přednostem podobně specifickou roli utáhnout, Kramára jsem absolutně nepoznal a vyrušila mě příliš známá tvář Bolka Polívky. Byť pocitově mírně přehnaný, i závěr podtrhl nezapomenutelný dojem, stejně jako krásně tajuplný poslední expresionistický záběr a stejnojmenná píseň Leonarda Cohena. Ve světě určitě vznikly vydařenější filmy s tématem drogové závislosti, ale celkový zážitek mi na 4 hvězdičky vystačí.[75%][Art Film Fest 2024, Košice]

Filmový počin režiséraDušana Rapošaz roku 1996 je pohľadom na "život" drogovo závislých jedincov - Suzanne (Eva Vejmělková) a Danyho (Maroš Kramár), ktorých jediným cieľom je získať ďalšiu dávku, aby mohli prežívať svoju prazvláštnu lásku vo vlastnom, od reality odtrhnutom vesmíre. Uvádza sa, že táto Rapošova snímka bola v druhej polovici deväťdesiatych rokoch dvadsiateho storočia súčasťou protidrogových premietaní pre školy, čo je vhodné, pretože život drogovo závislých nijakým spôsobom neprikrášľuje a snáď pôsobí aj ako dosť odstrašujúci príklad. Mravnostná stránka filmu je však zároveň jedným z jeho mála pozitív. Možno povedať, že ak si snímku rozložíme na drobné (námet, herecké obsadenie, výprava, technická stránka a podobne), nepôsobí zďaleka najhoršie. Problém však nastáva, keď sa tieto prvky spoja do jedného celku, pretože razom akosi prestávajú fungovať. Lepšie povedané, strácajú atraktivitu a stávajú sa súčasťou pomerne dlhého, vyše dve hodiny trvajúceho diela, ktoré je v mnohých ohľadoch nepresvedčivé. Režisér Rapoš príliš "tlačí" na postavy a snaží sa u diváka vzbudiť o ne záujem. Márne. Celej veci nepomáha ani fakt, že prakticky celý film je prešpikovaný lacným filozofovaním, predovšetkým - ale nielen - zo strany Kramárovej postavy Danyho, ktoré pripomína myšlienkové pochody ktorejkoľvek "edgy" tínedžerky. Prazvláštna je aj postava otca Suzanne - dirigenta v podaníBolka Polívku. Tá do filmu akoby vôbec nepasovala a vyskytovala sa v ňom iba preto, aby ozrejmila dôvody, prečo Suzanne vôbec siahla po drogách. U diváka tak postupne vymizne aj ten malý záujem, ktorý o postavy a príbeh možno mohol zo začiatku mať.Suzannenie je dobrým, ale ani najhorším filmom. V každom prípade však nestojí za to túto snímku Dušana Rapoša vidieť. Ako sme už uviedli, ako celok nefunguje a kvázi ani nebaví, pričom zaujímavé na nej sú len niektoré prvky. Dobré je herecké obsadenie, predovšetkým Maroš Kramár aMarián Geišberg. Zaujať dokáže práca s kamerou, a to najmä počas "industriálne" ladených scén, v ktorých sa vizuál spája s hip-hopovým podmazom. A plusom, aj keď len malým, je tiež výprava. V rámci nej sa párkrát zreteľnejšie objaví niekoľko miest v rámci "deväťdesiatkovej" Bratislavy. Summa summarum, malé plusy v tomto prípade tvoria jedno veľké mínus. Príbeh o drogovo závislých v Rapošovom podaní nepredstavuje počin, ktorý by bol schopný dosiahnuť vyšších kvalít.

Podle mě se jedná o nejlepší Rapošův film. Na rozdíl od všech Fontán pro Zuzanu, které působily jako náhodně poskládané epizody, má Suzanne jistý koncept a dramatické vyústění. I herci se snaží a jestli to někomu připadá jako zvednutý ukazovák či hloupé mentorování, nemyslím, že by to bylo v tomto směru na škodu.