Stůl číslo 19 (2017)

Pokud chci koukat na něco komediálního, nikdy neberu ČSFD jako poradce. Tenhle nenápadný film s dobrým obsazením (a to nepatřím mezi fandy A. Kendrick)se možná spis někdo snažil za komedii označit a dopsal tam pár “vtipných” scén, které jsou navíc a radši bych je vystřihla. Spis  bych řekla, ze to je trochu vztahovka o skupině podivínů, kteří se sejdou u jednoho stolu. Občas se mi zdálo, ze scénář byl původně pro divadlo. Ale vlastně to nevadilo. Bylo to příjemné, milé, pokud máte chuť na film bez zbytečných dramat, dejte šanci stolu 19.

Stůl číslo 19 na první pohled budil poměrně výrazný potenciál, být, co se žánru romantická komedie týče, velice příjemnou a zábavnou podívanou, a to především díky docela působivému castingu a zápletce, jelikož kde jinde by se měly odehrát ty nejkrásnější love story, než právě na svatbách. Jenže bohužel, proti dvou důvodům, proč mohl být film povedený a úspěšný, stáli dva důvody, které ve výsledku celý film dost potopily, a navíc to byly důvody poměrně zásadní. Jednak tedy celý scénář je neuvěřitelně mizerný, diletantský, ale především nevídaně prázdný, což mě udivuje o to víc, že pochází z pera bratrů Duplassů, kteří tedy sice nejsou kdovíjaký mistři svého oboru, ale zkušeností s jinými scénáři už mají dost, a proto fakt nechápu, jak mohli něco jako tohle tak moc odfláknout. No a s tím vlastně souvisí i druhý důvod, a to že celá ta partička kolem stolu číslo 19, přestože byla obsazena sympatickými, komicky talentovanými a výraznými herci, tak jejich postavy byla jen bandou otravných a zpruzených otrapů, kteří se možná chvílemi snažili hlásit, jejich vtip ovšem vesměs vyznívali totálně trapně, a zároveň spíš než aby šlo alespoň o nějakou psinu, tak všichni spíš řešili své životní problémy a prohry, takže nakonec to celé působilo spíš než jako romantická komedie jako mírně odlehčené drama, ovšem samozřejmě též nefunkční a nepůsobivé. Na druhou stranu, abych ale jen úplně zas jen nekritizoval, tak to má i minimum hluchých míst, tudíž to disponuje slušným spádem, na to, jak mizerný scénář to pak je, tak se tam ale objevilo i pár nečekaných překvapení, no a i ti zmiňovaní herci, i když tedy ty jejich postavy stály za prd, tak přeci jen ve výsledku svou sympatičností něco zachránit dokázali, takže zkrátka Stůl číslo 19 nakonec asi nejspíš nikoho nezabije, ale pokud ho kdokoliv mine, tak rozhodně o nic také nepřijde. A jen tak mimochodem, ústřední postava Anny Kendrickové tu působí jako největší dylina filmových dějin, fakt jsem jí po celou dobu upřímně nesnášel, a to zrovna taky není moc dobrá vizitka.

Nepříliš vtipné, ale celkem milé. Ano, jsem další z těch, co se dívali jen kvůli Anně K. Ta je tu spíš jen jednou z postav u stolu pro nechtěné hosty, ale ten její předkus je pořád rozkošnej. Pár světlých okamžiků tam je, několik dialogových výměn, ale nic víc nečekejte. Konec je příjemně romantický, ale místy je to dost divné, vidět se to ale dá bez obav.

Tohle je taková ta hořkosladká svatební komedie, tentokrát v čele s Annou Kendrick. Ta je jako vždy fajn. Vlastně celý hlavní ansámbl je fajn, Merchant jako vždy správný weirdo, Kudrow mě ani tak neiritovala jak tomu běžně bývá, Robinson byl fajn, i dokonce ten low key Chris Hemsworth se dal, na tu chvilku co tam byl. Ale jinak je to takový nemastný neslaný, pocitově to má dvě hodiny i když je to v reálu poměrně krátké. Tak nějak mám pocit, že Blitz si chtěl natočit celovečerní romantickou komedie, ale v první třetině zjistil, že vlastně neví, co a jak. Některé dílčí kousky byly fajn, ale jako celek to prostě nefunguje, šedé a mdlé vyšumění do zapomenutí.

Eloise se rozešla s přítelem, ale stále musí na svatbu jeho sestry, kterou pomáhala připravovat. Protože už je ale bejvalka, skončí u stolu outsiderů č. 19. Ale všechno není jen černé, protože se na hostině objeví sexy a charismatický Australan s tajemstvím... I tohle je lákavý koncept na romantickou jednohubku. Ale tenhle film má pár karet v rukávu a dovede příjemně překvapit. Z outsiderů u stolu se vyklubou zajímavé a vitpné figurky, které postupně odhalí v jádru lidské a někdy i smutné osudy. Včetně Eloise. S romantickými komediemi je to v posledních letech špatné, takže za tenhle milý malý poklad jsem vděčná. Jo, kapesníčky po ruce doporučuju!