Strašidelné líbánky (1986)

V rámci filmovej horrorovej produkcie si rád pozriem všetky jej subžánre. Najmenej však obľubujem, ten ktorý sa nazýva horrorová komédia. Nejak mi to k sebe nepasuje. Mám radšej serioznejší prístup k horroru. Občas si však niečo z toho pozriem, a občas ma aj niečo z toho celkom príjemne prekvapí a dokonca aj pobaví. Tak tomu bolo i v prípade snímku "Prekliata svadobná cesta" (Haunted Honey Moon), ktorú v roku 1986 natočil herec a príležitostný režisér Gene Wilder. Americká crazy horrorová duchárska komédia, ktorá sa odohráva v priestoroch starého strašidelného zámku. Paráda. Osemdesiate roky minulého storočia ako vyšité. Nebudem moc prísny a dám tomu tri hviezdičky. ***

Som veľký obdivovateľ starých filmov hlavne hororov či komédii alebo spojenia tejto kombinácie ale tato hororová komédia dosť sklamala mala som väčšie očakávania, či už od priemerných hereckých výkonov ale aj od filmu celkovo. V prvom rade si vravím prečo ta teta vyzerá tak divne, prečo sú celkovo tie postavy zvláštne (nie vo vtipnom ani dobrom zmysle), prečo je to cele divné. Na všetky tieto otázky mi odpovie zaver ktorý je podľa mňa nebol najväčšia vyhrá a mohlo sa to ukončiť pestrejšie nie tak narýchlo. V konečnom dôsledku môžem povedať že, aj keď ma film sklamal nájde sa tam pár žiarivých momentov.

Wildera nemusím a jeho humor také nějak moc ne. Zde však hraje velkou roli mé oblíbené prostředí. Bohužel i zde se musíme prokopat řadou postav, což zabere první půlhodinu. Ovšem pár dobrých výšplechtů zde je, spád to má pak vcelku také, tak těch čtyřicet procent bude až dost. Konec se vůbec nepovedl.

Možná u nás Strašidelné líbánky trochu znevýhodňuje neznalost anglosaské tradice rozhlasových horrorových seriálů, které bez uzardění kombinovaly realistické detektivní zápletky se zásahy duchů a vlkodlaků. Film částečně těží z myšlenky, že co v rozhlase bez potíží projde a vyzní autenticky, filmová vizualizace ukáže v nechtěně komickém světle. :-) Gene Wilder si napsal roli herce z takové rozhlasové série. Protože dostane exkluzivnější příležitost a k tomu se má oženit s kolegyní, stihne ho psychický blok ze zodpovědnosti a řešením se ukáže být vytloukání klínu klínem - aby se nebál změn v osobním a profesním životě, je třeba ho vyděsit něčím ještě horším. Na zámku své pratety potkává několik monster, uniká vrahovi a není si jistý před nikým z personálu a příbuzenstva... Výsledkem je něco jako kombinace filmů Tetička (1941), Drahý zesnulý (1973) a Jen ho nechte, ať se bojí! (1978). Dialogy s komorníkem zase nemohou nepřipomenout Vraždu na večeři (1976). Film nabízí pět nebo šest vynikajících komediálních scén a řadu nesmírně efektních obrazů - kamera a výprava bodují na takovou frivolní komedii až nečekaně "gotickou" atmosférou. Vyjukaného Genea Wildera obklopuje hodně nesourodá sestava herců. Paul L. Smith, dvojník Buda Spencera z filmů o Šimonu a Matoušovi, nebo představitel nahluchlého komorníka s děravou pamětí Bryan Pringle překvapují anglickým stoismem, naopak Dom DeLuise v roli Wilderovy pratety selhal na celé čáře a afektuje jako v podřadné travesti show. Nebýt této postavy, která mě nejen nebavila, ale přímo znechutila, šel bych s hodnocením o něco výš. 60%

Film, jaký se dnes už prostě netočí, se skvělými herci, dobrým dějem a skvělým smyslem pro humor, nemluvě o excelentní scénografii a skvělých hereckých výkonech. Je radost se na něj dívat, není moc dlouhý a postavy jsou neuvěřitelně vtipné a výstřední. Pro mě je to klenot, jedinečný.