Šťastný nový rok (2011)

Jako co se týče filmařské kvality, respektive zaujetí potencionálního diváka něčím výrazným, či neobvyklým, tak na tom nebyl Garry Marshall nikdy moc dobře, co se mu ale nedá zároveň v jeho tvorbě rozhodně upřít, tak že uměl svými filmy na publikum přenést upřímnou pohodu a pozitivismus, no a Šťastný Nový rok je právě v tomto ohledu asi jeho naprostým tvůrčím vrcholem. Stejně tak jako je pravdou, že divák nemůže být živ jen z nerváků, drasťáků, akčňáků a dramat, ale jednou za čas je skutečně potřeba nechat doslova oblbnout svou do chmuru a negativity zahalenou mysl právě nějakou takovouto až šíleně popozlátkovanou podívanou, narvanou od titulků do titulků jen štěstím, láskou, úspěchem, entuziasmem, pochopením, odpuštěním, usmířením, vstřícností, tolerantností, a já sakra ještě nevím čím vším, prostě vším tak happy působivým, až by nejeden měl pocit, že je z toho všeho sladka až úplně ulepený. Zásadní každopádně je, že to ale funguje, a to i navzdory tomu, že si o kvalitách samotného filmu může každý myslet co chce. Cílem celého tohoto filmu je prostě jen diváka na dvě hodiny přenést do světa, kde existuje jen dobro a krásno, kde vše vždy dopadne kladně a kde každý najde to, co hledá, po čem touží, a ty dvě strávené hodiny v tomto světě, za přítomnosti naprosto neuvěřitelné plejády hereckých hvězd, jsou tudíž velmi příjemné, uklidňující a ten mozek dokážou opravdu krásně obalamutit. Hledat tudíž v tomto snímku nějaké filmařské nedodělky je za mě totální nesmysl, ta novoroční nálada a atmosféra tu zkrátka funguje jako zatraceně přesvědčivý gejzír, veškeré postavy a jejich hvězdní herečtí představitelé pak působí výrazně a sympaticky, s emocemi se též nestřílí vůbec do prázdná, a především veškerá ta přeslazenost a kýčovitost tu kupodivu nepůsobí snad ani na chvilku nějak nevhodně, nebo dokonce snad trapně, za což dávám velký palec nahoru. Takže ano, možná je to skutečně sračka, ale sračka tak pozitivně působící, že je v podstatě úplně jedno, že je to sračka. A tomu říkám myšlenka dne!

Viděno v průběhu vynuceného exilu na Nova Cinema. Nuda je mrcha zlá a záludná, takže jsem u této podívané vydržel až do konce; alternativou byl předčasný spánek, za který bych se během následné probdělé noci hořce proklínal. Na filmu mě nejvíc bavilo obsazení respektive fakt, jak mladě všichni vypadali. Původně jsem měl pocit, že jde o ještě starší snímek a opravdu mě překvapilo, jak se na všech projevilo těch čtrnáct let. Jednotlivé příběhy mě příliš neoslovily, protože jim chyběla šťáva v podobě humoru. Nemyslím tím, že bych se potřeboval svíjet na zemi v záchvatech smíchu, jen bych se rád občas alespoň usmál. Tady mi to všechno přišlo moc na vážno, a pokud mě měla pobavit postava nejlepšího světového opraváře, pak tento záměr tvůrců selhal. Nelíbilo se mi ani finální protnutí všech příběhů, protože k němu ve své podstatě ani tak úplně nedošlo. / Poučení: Pokud Američané neuvidí padat kouli, zacyklí se celý svět v časové smyčce, a už navždy budeme mít Silvestr starého roku.

Koukal jsem na ostatní komentáře, s mnohými souhlasím, například : Oproti Lásce nebeské slabý čajíček / Z plejády hereckých hvězd vyčnívá hlavně Michelle Pfeiffer / Sarah Jessica Parker není žádná krasavice / Závěrečná pasáž (včetně scének pod titulky) zachraňuje, co se dá. Některé zápletky jsou přitažené za vlasy (zrušení turné ze dne na den, dlouhá cesta ze svatby / dlouhé uvíznutí ve výtahu ...) No, ale úplná blbost to není, i když Angličani podobné filmy umějí mnohem lépe, než Amerikánci. Pozn. 2011 - 5x Golden Raspberry Awards (Razzies). PODRUHÉ 31.12. 25 Na Silvestra na Nově Cinemě dávali tohle a hned potom Lásku nebeskou. Zajímavé srovnání. B´T pochopitelně ve prospěch britské klasiky, nicméně New York nezaostává nikterak diametrálně. Trochu drhne, že Sarah Jessica Parker  je v reálu o 7 let starší, než hezoun Josh Duhamel. No, ale když láska hory přenáší, tak třeba jo ...

Dle mého názoru se dělá okolo Nového roku moc velký haló. Ale stejně jsou všechny ty tradice moc fajn a neměnila bych na nich nic. V tomto filmu to kouzlo vidím, i když většinou se na Silvestra takové příběhy nestávají, právě naopak. Je hezké poukázat na ty příběhy, které se díky Novému roku udály. Prolínání každého vyprávění a poté závěrečný odpočet nově dosažené hranice. Trochu to vyvolává pocit nostalgie. Nejvíc mi utkvěl v hlavě příběh obyčejné pracující ženy Ingrid, kterou ztvárnila Michelle Pfeiffer a hon po všech přáních, které si zapsala do novoročního předsevzetí a které si (nečekaně) stačila během Silvestra splnit.

Ale jo...je to taková ta klasická Hollywoodská pohádka o tom, jak se řada lidských osudů protne a nakonec všechno dobře dopadne. Ale netočí je filmaři právě proto, že je máme rádi? A možná právě proto, že v životě to tak nechodí? Ostatně...Garry Marshall je podobnými pohádkami znám, natočil jich několik. Mě se líbí to, že jsou jednotlivé postavy lehkou nitkou spojeni a také mám rád šťastné konce. Navíc je film opravdu hvězdně obsazen. A tak se dá jen poznamenat, že je škoda, že se k sobě nechováme lépe nejen o Vánocích a Silvestru, kdy zároveň i bilancujeme a slibujeme si, že budeme lepší, ale po celý rok.