Šťastlivec Sulla (1991)

Má oblíbená epocha římských dějin, tedy pád republiky a postupný přechod k mnohem úspěšnějšímu modelu císařství a rozvoji impéria.  Gaius Marius a Lucius Cornelius  Sulla, dvě silné osobnosti, které stály u počátku konce jedné epochy.  Byl jsem zvědavý, jak se na malém prostoru televizní inscenace (Peroutkovy hry neznalý) dá takové téma zpracovat.  Brzy mi bylo jasné, že musím zapomenout na civilní projevy či i vyprávění příběhu jako takového, ale naladit se na divadelnickou notu, kde jde spíš o jednotlivé  výstupy  a scény, které dohromady sdělují své poselství. A tady to bylo celkem jednoznačné,  prostá moralitka o mravním bahně, jež tvoří podstatu lidského (ne)svědomí.  Pochopitelně nadčasové a v některých scénách i geniální . "To tak bylo dříve, že historii sepsal někdo tak, jak se odehrála, dnes se to dělá jinak"    Za pozornost pak stojí v budoucnu jistě trezorová věta Gaia Maria těsně před smrtí: " Až bude umírat Sulla, bude nad ním stát krásná žena, když umírám já, vidím jen černou tlamu" (a byl tam černoch).     Sám sebe pak krapet překvapuju a rád dávám  solidní čtyři.

Boj o moc v přímém přenosu. Tak by se dal shrnout obsah Peroutkovy nadčasové hry z prostředí starověkého Říma. Silné téma, skvěle napsané dialogy, naše herecká elita. Není tu snad nikdo, kdo by odehrál svůj part špatně, avšak kdo mne skutečně mile překvapil, byl samotný Václav Postránecký v hlavní roli, jehož Sulla zastínil i jinak výtečného Radoslava Brzobohatého v roli Maria. To jeho ,, A kde jsi tenkrát udělal čáru?“ si budu pamatovat nadosmrti. Špičková záležitost.

Moje hodnocení:Sto procOsobně bych ve školách omezil či dokonce zrušil povinné četby a zavedl povinné sledování filmů. A na prvním místě, v hodinách občanské výchovy, právě tento film. Inscenace krásně zobrazuje procesy, kterým se dostává totalitní diktátorská vláda k moci a jak se u moci udržuje. Výkřiky typu: Dal jsem svého švagra na první místo seznamu, dal jsem svého švagra jako prvního!, nebo "To nejsou jednání, to jsou žvásty", nebo postava "pekaře Rufuse", či voják Zdeňka Žáka, to všechno jsou tak nadčasové reálie, až z toho mrazí. Vyčítat filmu papindeklové kulisy nebo chtít "historickou přesnost", je jako vyčítat zebře pruhy nebo lvovi hřívu a chtít po lvu, aby žral seno a trávu a po zebře, aby lovila buvoly. Prostě to patří k žánru.   Plusy: 1) Réžie: Jestliže všichni herci včetně těch, co hrajou i ty nejmenší role, podávají životní výkon a hrajou jako o život, je to zřetelně ovoce práce režíserova. 2) Václav Postránecký, Petr Čepek, Ladislav Županič, Ladislav Frej, Otakarové Brouskové, Gabriela Vránová, Jaroslav Kepka, Zdeněk Žák, Radovan Lukavský a další a další, všichni zcela excelují. Možná pouze pan Brzobohatý nebo Ondřej Vetchý mají své méně světle chvilky, ale i jejich výkony jsou heroické. 3) Vizuální stránka, kulisy a kostýmy, za mne plus.   Minusy: - Postava černocha, respektivě herci, co jsou v jeho okolí, kteří jakoby nedovedli na tuto postavu reagovat, respektivě jakoby s ní netočili jednu scénu, ale jeli si tu svou. Možná tam byla jazyková bariéra. Ale to je taková malichernost. 9.9/10

Velmi zajímavé obsazení, především hlavních rolí, Postránecký a Brzobohatý. I tak toto skvělé obsazení a profesionální provedení(líbil se mi i Svatopluk Skopal a Jana Brejchová a moudrý Radovan Lukavský) nedosahuje kvalit literární předlohy. Ta je rozhodně špičková! Rozhodně téma nadčasové a povinně do Občanské nauky, tedy jestli se ještě vyučuje. Bohužel mrtvých(počítám-li i ony dva vozy) bylo před kamerou snad více než živých, a zla více než dobra. Celkově tedy bohužel ponurá tragédie. Pro odlehčení snad lze jen zkonstatovat, že pozitivní věcí je, že na nikoho nespadly kulisy. ;-) Rozhodně by stálo za shlédnutí v divadle, ovšem s již, bohužel, slabším obsazením. 85%

Jedna z nejlepších televizních inscenací z oněch časů, kterou bych zařadil hned vedle kultovního "Piláta Pontského, onoho dne." Výstavní scény: 1)Postráneckého zuřivé " A kde si tenkrát udělal čáru?!?!" k Otakaru Brouskovi st., a Čepkova nemilosrdně pragmatická věta "Sejmi ženo znamení smutku!" k Janě Brejchové. 90%