Štace Miloně Čepelky (2021)

Dostaveníčko s mým, pominuli Zdeňka Svěráka, nejoblíbenějším „Cimrmanem“. Bylo to, jako když se vánočního stolu sejde početná rodina, jako když vás maminka pohladí po tváři, jako když se na vás poprvé uměje novorozený potomek. Samozřejmě, že se neznáme osobně, ale troufám si tvrdit, že jaký je pan Čepelka člověk, takový je i jeho medailonek.

Svěrák:„On hraje figury. My, ostatní, já zejména, jsem furt Svěrák. A tu figuru jen tak lehce připomínám. Ale Miloň… Když dostane roli, tak je ta figura. A Čepelku potlačí. A čím vzdálenější je ta role jeho charakteru, tím ji udělá líp. A nevzdálenější jeho povaze je ženská a on ji dokáže zahrát!“Krásny človek, vzdelaný, jemný, úprimný. Tento dokument bol pre mňa dojímavým pohľadom nielen do života Miloňa Čepelku, ale aj ďalších členov DJC, do ktorého som sa zamilovala len pred pár rokmi.

Prohlédnout si důležité štace v životě mého oblíbeného cimrmanologa byl pro mě velký zážitek. Je sice diskutabilní, zda se máme jako konzumenti entertainmentu vůbec zajímat o ty, kteří jej produkují, ale v případěMiloně Čepelkyto mělo své kouzlo. Ať už jen vypráví o dětství v Opočnu, o křtu pod jménem Amadeus (protožeamoznamená v latiněmiluji), o přátelích z divadla Járy Cimrmana či o oblíbené pozici při psaní, přišlo mi to velmi sympatické a inspirativní. Vyzdvihnul bych zmínku Aloise Beere, jakéhosi českého všeuměla a možný předobraz Járy Cimrmana; stejně tak Čepelkův přístup k humoru, kdy, jak tam říká tuším Svěrák, rád konzumoval humor, rád jej hrál, ale co se tvorby týče, byl spíše vážný. Velmi silná byla část na hřbitově, kdy se cituje z Čepelkových básní. U více zpovídaných se v dokumentu mluvilo o konečnosti a o smrti, což je něco, co mě u starých lidí fascinuje - to smíření s nevyhnutelným. Ačkoliv nejsem fanoušek dokumentů, kdy filmaři naženou slavného člověka, aby nuceně někde chodil, tak tady jsem to překousl. Závěr s odchodem ulicí za zpěvuMarty Kubišovéje dojemný. Jsem tedy nadšen.

Milé. "Miloň je člověk domácí a na zájezdu nevychází" říká o herci kolega. Škoda že neměl ambice stát se filmovým hercem. Kolega pokračuje historkou z divadelního zájezdu: "Miloň šel ven do města" ,"nepovídej, a co se stalo?", "Miloň šel do lékárny a ptal se, jestli mají mast proti proleženinám". Dokument o zakladajicim clenu Divadla Jary Cimrmana je k videni na CT Art v archivu a nepojednava jen o tomto divadle. Vybavuji si Cepelku hlavne jako komika, ale Cepelka pise poezii a texty pisni. Tradicne se postupuje od Cepelkova detstvi. A je tu tradicni moralni dilema ze vstupu do komunisticke strany. Cepelka rika "Smrt je cloveka cil, bolavy a vzrusujici".

„Pro mě je to osudový člověk, který mou kolej odklonil správným směrem. Kdyby jeho nebylo, tak by asi nevzniklo Divadlo Járy Cimrmana.“Svěrák to hezky shrnul, a to jde jen o 1 z mnoha Čepelkových příspěvků naší kultuře. Štace se navíc dotknou snad všech myslitelných témat jeho (nejen) profesního života. Od milovaných lokalit (nádherné Opočno), rozličných okruhů (divadlo, poezie, hudba), osudových spoluprací (DJC, „odlouděný“ Uhlíř, „netrucpodnik“ Jiřího Šebánka:„Vůbec mě nenapadlo, že to bude nějaký rozpor. Že si sednu na dvě židle a ty 2 židle, že si nebudou příliš nakloněny.“), přes rodinu, kontroverzní (ovšem neopomenuté) členství v KSČ, postoj k smrti, ale i životu samému. A nechybí i méně známé detaily, včetně shrnutí historie DJC, jeho nutné transformace (Táborského:„Lidé pronikající z venku“) a smířlivé předzvěsti konce. Takhle se má točit hodinový dokument, za mě 5*.„Ještěde, Ještěde, dnes mi to ještě jde! Byl smích, že jo, a jeli jsme dál. A Čepelka seděl vzadu a najednou se ozvalo: Sněžko, Sněžko, zejtra už těžko!“