Spellcaster (1988)

Rozlehlý hrad ve slunné Itálii ukrývá ve svém nitru ryzí zlo. To ovšem netuší sedm účastníků soutěže o šek na milion dolarů, kterou vyhlásila populární americká rocková TV. A protože je majitelem hradu sám Ďábel, hraje se nikoliv o peníze, nýbrž o duše. Příšery, monstra, oživlé mrtvoly, bouře... zní to lépe, než tomu je ve skutečnosti. To, co mohlo film posunout do šťavnatých béčkových vod, bohužel chybí - nahota, sex i gore nula, byť se nabízely v tolika scénách, až to zabolí. Snad jen krvelačné křeslo hraje prim, i když se mohlo předvést ještě více. Po celou dobu jsem měl pocit, že sleduji spíše pokus o hororovou komedii, ovšem nedotaženost řady rozehraných scén je trestuhodná. A pokud by někdo čekal kreace Adama Anta, tak ten dostal prostor jen pár minut. Osmdesátkové horory mám rád, tento však patří do škatulky nepovedené. Nemluvě o tom, že jsem očekával i porci rockové muziky... tak nic.(17.10.2025)

Na papíře měl "Spellcaster" potenciál být předchůdcem "Saw", jen místo sadistického torture porn se mělo jednat o velkolepou přehlídku praktických efektů motivovanou premisou o pokušitelském Satanášovi, který ve slasherovém stylu likviduje skupinu otravných figur tím, že na ně sesílá bizarní kouzla a gumákové příšery. V praxi ale film kolabuje na tom, že se tvůrci příliš nechali ošálit domnělou atraktivitou prostředí italského hradu a bezbřehých možností nedávno opuštěných římských studií po Dinu De Laurentiissovi. Právě sety a prostředí tu hrají první housle, ale bohužel dobový bonus, že pomáhaly svou autentickou opulentností odlišit tento film od haldy dobové laciné konkurence už z dnešního pohledu rozhodně nefunguje. To samé platí o castingu, který se chlubil svého času populárními tvářemi hudebního šoubyznysu (popový hudebník Adam Ant, televizní VJ Richard Blade a Bunty Bailey, tvářička z dvou ikonických klipů od A-Ha), které ale z dnešního pohledu film nikterak nepozvedávají. Bohužel ale "Spellcaster" především nedokáže naplnit svůj brakový potenciál, když se drží povážlivě zpátky v rovině prvoplánových atrakcí (navzdory výstavbě scén se nekoná žádná nahota ani gore), ale především překvapivě nedokáže ani pořádně prodat své triky a speciální efekty. Ty sice tvoří páteř velkého množství scén, ale úsilí trikařů přichází vniveč, když je režisér nedokáže adekvátně zachytit a dramaticky vytěžit. "Spellcaster" tak dnes zůstává jedním z řady osmdesátkových filmů, které jsou mnohem zajímavější a zábavnější ve vyprávění pamětníků a svým kontextem vzniku (jednalo se o poslední titul legendárního studia Empire Pictures bratří Bandových), než samy o sobě. Ostatně k tomu lze přihodit i bizarní kuriozitu, že se jedná konceptem o povážlivě totožný projekt jako ve stejném roce uvedená zoufalost "Slaughterhouse Rock", kde také tvůrci hodně sázeli na sílu autentické lokace a do projektu natáhly výrazná jména z hudební scény. Nutno ale uznat, že z porovnání s tímto potratem vychází "Spellcaster" jako znatelně lepší biják.(16.03.2021)

Příšerná spatlanina. Bandovka bez chuti a zápachu, bez hlavních postav, bez atmosféry, příšerně sestříhaná a vleče se jak týden před výplatou. Aspoň, že to občas zachrání John Carl Buechler se svýma trikama.(08.11.2020)

Slabucky horor, bez atmosfery, fakt som si parkrat kontroloval, ci fakt pozeram horor a nie uvolneny kludny film : 20 %(01.08.2020)