Smrtící léčba (1996)

Dlhšie sa zvyká na Granta v roli lekára, ale postupom času sa mu dá viac a viac veriť. Je to typická one-man-show kde jeden človek stojí proti celému systému. Jeho postupné pátranie po príčinách a dôsledkoch je veľmi fajn, 90s nádych a atmosféra pridávajú plusové body. Záver, kedy "zlý" doktor nakoniec odchádza z hry, je nepresvedčivý, to ho trafila náhodná guľka? Je to trochu joke.

„Urobil si morálne rozhodnutie. Nie lekárske.“Vynikajúci ponurý triler. Prvý raz som ho videl na VHS v druhej polovici 90. rokov a dal som mu biedne 2*. Neskôr som zvýšil opatrne na tri. Teraz sú to nekompromisné 4*. Skrátka platí, že nikto nie je prorokom a to, na čo sme sa v deväťdesiatkach nejeden raz pozerali pomedzi prsty, dnes môžeme označiť za klasiku. OK, netvrdím, že je to i prípadSmrtiacej liečby.Je to každopádne výborne obsadený film s neskutočne nepríjemnou, tiesnivou a pochmúrnou atmosférou. Na tej má podiel aj to, že sa dej odohráva v jesennom, depresívnom a sivom veľkomeste (vtedy to bolo časté -Utečenec, Sám doma 2, Mlčanie jahniat). Kameraman John Bailey si to fakt užil a to som ešte nespomenul hororové podzemie. Vypomohol mu skúsený hudobný skladateľ Danny Elfman so svojou podprahovou hudbou. Svoje robí i ťaživá zápletka o bezdomovcoch, ktorí nikomu nebudú chýbať a tým pádom ich nemá kto hľadať (polícia bude naopak rada, že má o starosť menej) a niektorí privilegovaní občania na nich vykonávajú drastické (v podstate smrteľné) pokusy. Berú to tak, že je to síce smutné, ale posunie to medicínu o míľový krok ďalej. Režisér Apted (Agatha, Gorily v hmle, Búrlivé srdce, Nell)kladie neoriginálne, ale pútavé a zaujímavé otázky. Kde sú hranice? Je morálka dôležitá? Máme právo obetovať ľudí bez domova a v budúcnosti vďaka tomu zachrániť milióny životov? Gene Hackman to vo finále prednáša natoľko zanietene, že mu na to možno skočíte a začnete ho považovať za hrdinu a naopak jeho oponenta Hugha Granta za kazisveta, ktorému nezáleží na dobre. Až potom si uvedomíte, ako fajnovo ste naleteli na Hackmanovu zvrátenú rétoriku. Grant mal vtedy sladkých 36 a je tu skvelý; práve mu vtedy šla karta (Štyri svadby a jeden pohreb, Horký mesiac, Dvaja v toma peckový a nezaslúžene prehliadanýAngličan, ktorý vyliezol na kopec a zliezol z hory). Treba ale dodať, že práveSmrtiaca liečbamu to naštrbila, keďže sa z nej nevykľul komerčný trhák, nikto nebol nadšený a aj našimi kinami prešumela bez väčšieho záujmu (dodnes si živo pamätám na recenziu v Cineme za útrpných 40%). S odstupom desaťročí je to ale fakt parádna lekársko-trilerová jazda s nezameniteľnou atmosférou 90. rokov, kedy boli filmy tvrdšie, len sme si to tak nejak neuvedomovali (už v úvodnej scéne nocou bežia dvaja škaredí nahí chlapi a nedá sa povedať, že by kameraman decentne uhýbal pohľadom, to by dnes asi nebolo možné). V USA bola vlna lekársko-nemocničných trilerov populárna už od 70. rokov a mená ako McClure, Crichton, Cook alebo F. Paul Wilson si vďaka tomu zarobili na nejednu pobrežnú vilu. Ešte v 90. rokoch bolo zbožňované všetko s bielymi plášťami (viď. legendárne seriályPohotovosť, Nemocnica Chicago Hopeatď.). I preto je prekvapivé, že sa zoSmrtiacej liečbynevykľul hit. Scenár napísal Tony Gilroy (Dolores Claiborne, Diablov advokát). Akože áno, tie 4* sú s oškretým stetoskopom, ale ja ich filmu udelím rád napriek tomu, že scenár nie je zázrak. Naopak, je plný klišé a predvídateľných zvratov (od prvého pozretia ma udivovalo, že špičkovému lekárovi dokázali zničiť nielen kariéru, ale i život v podstate za pár hodín, pripadalo mi to nerealistické, ale zas uznávam, že jeho nepriatelia sú mimoriadne mocní a vplyvní ľudia, takže istú logiku to azda dáva). S témou pokusov v mene vedy to trochu pripomína (bohužiaľ dodnes nesfilmovaný) románSelectod Wilsona. Ten je o dva roky mladší, ako knihaSmrtiaca liečba,ale zrejme nemáme dočinenia s vykrádaním, tá téma je proste večná a univerzálna. Pozor! Knižná predloha Michaela Palmera vyšla v slovenčine pod názvom Smrtiaca liečba, nemá však po dejovej stránke s filmom nič spoločné! Kniha sa v origináli volá Natural Causes a film Extreme Measures.

Když jsem zjistil, že v televizi půjde thriller s Genem Hackmanem v hlavní roli, tak jsem se zaradoval, ale zdejší hodnocení 56% moje nadšení zase trochu zchladilo. Ale nakonec jsem se na to podíval a rozhodně nelituju. Má to atmosféru, nechybí napětí, samozřejmě nemůžu vynechat výborný záporáky Gena Hackmana a Davida Morse a překvapil i Hugh Grant, kterýho jsem znal jenom z romantickejch komedií. Pro mě je to tak na hranici 3-4 hvězdy, ale tentokrát se přiklonim k vyššímu hodnocení, protože tenhle film si jenom 56% podle mě fakt nezaslouží.

Já mám tenhle film docela rád. Není to sice žádná pecka, ale ještě z dětství jsem si pamatoval úvodní scénu útěku a obalení dvou bezdomovců jen do igelitu a ponurost „sídla pod zemí“…Nadřazenost bohatých na úkor chudých byla a vždy bude a je úplně jedno, že to někdo vidí jako možnost zachránit miliony jiných na úkor doktorské přísaze. Co se hereckých výkonů týče, tak i tady jsem byl spokojený. Hugh Grant i Gene Hackman jsou výborní herci a Sarah Jessica Parker byla v mládí vážně kus. Je ale pravda, že některé pasáže byly poněkud nudnějšího rázu.

Remember doc - no script, no trip.Film jsem viděl kdysi na VHS z půjčovny pana Ištvánka v Turnově a repríza mi poskytla přesně ten blažený, nekomplikovaný, čistý pocit, který jsem s Ištvánkovými videokazetami míval. Jen to, co bylo tehdy cool, je dnes retro, tudíž vůbec ne méně cool, spíš víc, a ještě se člověk může zasnít, jak to onehdá v ostřihu na 4:3 (a v životě) bylo hezké - přestože jde o hitchcockovsky paranoidní trhiller o tom, co se vám může u doktora stát, když nejste vůbec nebo dost dobře pojištění.
Scénář filmu, přestože zde mnozí tvrdí opak, vůbec není špatný. I když jsem to tušil už tehdy, nyní je jasné, že spíš než obligátně vlažný Apted za to může paranoiou kovaný Tony Gilroy. Zápletka stran podivně chcípajících bezdomovců je nejen poutavá, ale i morálně nejednoznačně nabitá, řekněme uvědomělá, a jestliže v devadesátém třetím představovaly platby v dolarové hotovosti u lékaře exotiku, dnes už můžeme chápat, před čím Gilroy varoval.Smrtící léčbamá vzácnou kvalitu filmů, které se zdají být delšími než jsou nikoliv tím, že by nudily, ale počet zvratů v nepravidelně kolísajícím dějovém oblouku jakoby komprimuje do stopáže, která je bůhvíjak pojme.
GrantůvEnglishman in New Yorkdr. Luthan je sice zvláštní volba hlavního hrdiny, ale ať ji lze chápat jako Aptedův domovský talisman nebo chytrý castingový tah, bez Grantovy dekadentně aristokratické kvality by film o zrůdnostech amerického způsobu medicíny fungoval napolovic.
A celé to doprovází Danny Elfman zimními motivy jako zeStřihorukého Edwarda.
Nostalgie je podivná věc.This is not England, or the Royal Shakespeare Taxpayer-Pick-Up-The-Tab Health Care System. Somebody has to pay for this shit.