Smrtící bumerang (1996)

Film, ktorý som videl asi len štvrtý alebo piatykrát, ale jeho príbeh sa mi zaryl do pamäti odkedy som ho videl prvýkrát koncom 90tych rokov na HBO. Film v ktorom som objavil Billy Bob Thorntona ako fenomenálneho herca. To čo tu predvádza je úplne iná ako v ostatných filmoch, kde podal tiež úchvatný výkon. Príbeh je jednoduchý a tempo pomalé, ale emocionálne strašne silný a funguje dokonale aj po rokoch. Herecké obsadenie je veľmi zaujímavé. Okrem mnohých nehercov sa tu objaví aj niekoľko väčších mien vo vedľajších úlohách v ktorých tiež stihnú zažiariť. Záver je relatívny happyend, ale stále ma štve, že sa Karl tak obetoval, aby zachránil svoju novú rodinu. O to viac máte chuť si film pustiť znova a vychutnať si tých pár chvíľ šťastia, ktoré zažil. Hm. 10/10.

Pustil jsem si tento film podruhé a opět jsem na něm neshledal nic špatného.Karl Childersje retardovaný chlap z Arkansasu, kterého rodiče v dětství fyzicky i psychicky týrali a nechali ho žít v kůlně. V dvanácti letech srpem zabil svou matku a jejího milence, se kterým právě šukala. Teď ho po letech pustí z ústavu, protože usoudili, že už není nebezpečný. Karl se vrací do rodného města, najde si práci jako mechanik sekaček a postupně se spřátelí s malýmFrankema jeho matkouLindou. Problém je v tom, že Linda žije sDoylem– totálním zmrdem, násilníkem a alkoholikem, který ničí život jí i Frankovi. A tady se ukáže, že Karl sice není úplně normální, ale má v sobě mnohem víc spravedlnosti než většina „normálních“ lidí. Film je pomalý, syrový a dost depresivní, ale zároveň v něm je zvláštní naděje. Karl možná není génius, ale dokáže poznat, kdo je svině a kdo potřebuje ochranu. A když dojde na lámání chleba, neváhá. Ženské v tom filmu zase jednou dokazují, že milují zmrdy a jsou v tomto směru naprosto nepoučitelné. Karlova matka byla svině, její milenec zmrd, Doyle byl kus čuráka a Karl to prostě vyřešil. Podle mě je to umělecký, dobře zpracovaný a upřímný film o tom, že spravedlnost občas přijde v té nejméně očekávané podobě. Dávám 5*.

BBT si napsal, narežíroval a zahrál hlavní roli, takže to celý působí trošku jako jeho školní projekt… jenže místo nudnýho Powerpointu o fotosyntéze natočil depresivní drama o mentálně postiženém muži s děsivým hlasem, který vypadá a zní jako by trávil víkendy pojídáním šroubů. Karl Childers je klidný, mírný a trochu děsivý – něco jako kdyby Forrest Gump místo běhání trávil mládí vražděním. Kill, Karl, kill!  Film se táhne pomalu asi jako když sledujete, jak se rozlévá po podlaze bešamel - občas hypnoticky, občas zdlouhavě. Dialogy jsou minimalistické a postavy často zírají do prázdna a tak jsem měl i čas přemýšlet, jestli jsem si správně nastavil pračku na 60 a jemný program. Ale pak přijde scéna, která má potenciál emocionálně nakopnout, a ucítíte ten záblesk Oscara, který se nad filmem ve své době vznášel.  Karl se spřátelí s malým chlapcem, což je hezký… dokud jsem si neuvědomil, že si dítě do života přitáhlo (dá se říct bývalého?) vraha s vnitřním monologem jako z hororu Stephena Kinga. Thornton ho hraje tak přesvědčivě, že kdyby vám řekl, že snídal hřebíky a zapíjel je motorovým olejem ze sekačky, věřili byste mu. Hlavním záporákem a dementem filmu je Doyle, psycho debil, který je tak na přestlamu, že i komáři by se mu radši vyhnuli. Každá jeho scéna je jako nechtěná návštěva u strejdy, kterej se snaží rozjet kariéru alkoholika. Takže když Karl vezme osud a břitvu ze sekačky do ruky a rozhodne se situaci „vyřešit“, divák se nerozhoduje, jestli s ním sympatizuje, ale spíš jestli mu ještě navíc nefandí. Ve výsledku je Sling Blade silné, ale dost těžkopádné drama, které se vleče jako horké letní odpoledne na moravské vesnici. Thornton sice dokazuje, že umí nejen hrát, ale i psát a režírovat, jen je škoda, že si k tomu nepořídil rychlejší střih. Je to film, který byste asi měli vidět… ale možná ne víckrát.// EN, CZ SUB

Nikdy jsem neměl pochynosti o tom, že je Billy Bob Thornton vynikající herec. Ovšem netušil jsem, že když příjde na věc, tak dovede být i úžasný scénárista a režisér. Snímek jsem viděl v podivně oříznutém formátu, kdy chyběla zhruba třetina obrazu vpravo, ale nesmírně se to k filmu hodilo, protože to ještě více podtrhovalo omezené vnímání světa kolem hlavního hrdiny. Neviděl jsem mnoho filmů, které jsou tolik napěchované lidskostí a natočeny s takovou šílenou citlivostí. Asi každý divák brzy vytuší, k jakému závěru snímek směřuje, ale přesto to neubírá nic z té neskutečné atmosféry, která dýchá z každého záběru. Neskutečně silný příběh o přátelství a čistotě duše, kterou mohou disponovat snad pouze děti a retardátoři. Dlouho mě nic takhle nechytlo za srdce. [90 %]

Příjemný a jemný snímek nejen o jednoduchém, dobráckém vrahovi, ale i o lidskosti lidí okolo. Bylo až zarážející, kolik podpory a důvěry si Karl vysloužil. Ale zahřálo to na srdci. Hlavně přátelství s malým Frankem, který se k němu upnul. Snímek skončí asi tak, jak všichni od začátku tuší. Vůbec mi to ale nekazilo zážitek a užívala jsem si plynulost děje až k nevyhnutelnému a přitom krásnému konci. Hodně lidský snímek. Navíc mě nadchnul hned začátek s Karlovým příběhem, jak jednoho dne zkrátka zabil svoji mámu a jejího nabíječe, který byl podpořený zprvu nepříjemnou a později až tísnivou hudbou. P.S. nevím, jestli byl snímek naschvál ořízlý (aby ukazoval jednoduché, až tunelové vidění Karla) nebo jsme stáhli špatný formát, ale líbilo se mi to.