Smrt v klášteře (2002)

Chvíli to byl nezvyk, zvykat si na úplně nové tváře Holmesovy domácnosti, zejména paní Hudsonová se vymykala všem mým dosavadním představám, ale jinak se Kanaďanům povedlo vytvořit onu londýnsky mysteriózní atmosféru tak typicky spojenou s Sherlockovými příběhy. Příjemná a solidní odpočinková podívaná.

Při sledování jsme neměli ani tušení, že je film z kanadské produkce, což je ale nemožné poznat, jelikož atmosféra viktoriánského Londýna a temného kláštera je lahůdková a příběh překvapivě poutavý a napínavý… Takže tu máme konečně důkaz (který by dokonce uspokojil i Holmese :), že “televizní” není synonymem pro “špatný” film. 75%

Neodolal jsem a po skončení The Hound of the Baskervilles (2000) jsem se pustil i do dalšího ze čtyř detektivních příběhů, které natočila stanice Hallmark. I tento díl koketuje s hororovým žánrem, takže jsem se těšil, co si pro mě Rodney Gibbons připravil tentokrát. Novelu od Arthura Conana Doylea jsem nečetl, takže jsem neměl ani tušení, o čemže by děj měl být. No a zřejmě i díky tomu jsem si to užil o trošku víc, než Psa baskervillského. Tentokrát tvůrci zapracovali na atmosféře o malinko víc a hned to bylo poznat. Nečekejte však žádné nervy drásající situace, při kterých se vám budou ježit chloupky na těle. Opět je nám vše naservírováno tak nějak decentně – vždyť je to hlavně detektivka.
Je ovšem pravdou, že první půlka filmu mě bavila více, nežli ta druhá. Především za to mohl onen ponurý kabát, v jakém nám bylo představeno osazenstvo a prostředí kláštera (kostela). Divák se tu seznámí s celou řadou vedlejších postav a vraždy následují docela rychle za sebou. Dokonce se tu místy objeví i potemnělá atmosféra (mysteriózní), ale to jen tak na oko. Režisér si chtěl hlavně pohrát s diváckou představivostí a proto nám z onoho tajemného vraha mnoho neukáže (pokud nepočítám závěr) a všechno se začne točit okolo pátrání, výslechů a skládání jednotlivých dílků skládačky.

Začalo to na misii v Jižní Americe - protože se v místních vesnicích šířila choroba, kterou patrně roznášeli netopýři, přistoupili mniši k razantnímu kroku, tento druh úplně vyhubit. Ale poté, co byl nalezen první mrtvý s dvěma rankami na krku, vypadalo to, že netopýři, resp. upíři přišli k odvetě. Když záhadná úmrtí neskončila ani zpět v Anglii, je povolán do boje samotný Sherlock Holmes, aby tuto záhadu osvětlil ... Vím, že kritizovat film, který je určen pouze pro televizní obrazovku se gentlemanovi nesluší, ale tady si nemohu pomoct. Mám rád detektivky, kde je dán prostor divákovi, aby sám zkusil odhalit vraha - ale ne tak, že detektiv při svém pátrání najde spoustu důkazů, které jsou pak předloženy při závěrečném "vysvětlování". Navíc mi přišlo, že zrovna tento film míchal jabka s hruškama (prvním podezřelým jsou upíři, a druhým podezřelým jsou démoni, které vyvolal představený klášera - a ještě do toho se plete zemětřesení, to už je kapku moc). Naopak po herecké stránce mi Sherlock i jeho věrný Pátek (ehm Watson) docela seděli, možná i o chlup víc, než ve filmovémSherlockovi. Nu což, viděli jsme, pravý vrah byl odhalen a víckrát si rozhodně tento film nepustím..

Slušný filmek, který mě ale (stejně jako většina jiných "holmesovek") vytáčí svojí nepřesností oproti předloze. Kenneth Welsh mi jako Watson vůbec nesedí, Matt Frewer by byl perfektní nebýt jeho emocionálních výbůchů (Sherlock je, jak víme celou dobu chladný a občasná velká radost nebo deprese jsou u něj ve velmi malé míře). Takže... Pokud to nebereme jako klasického Holmese, směle do toho... Pokud ano, sáhněte raději po filmech s Jeremy Brettem...