Sleeping Dogs (1977)

Není to zlé, ale evidentní nedostatek financí je na tom bolestně vidět. Akční scény jsou ve filmu prakticky jen dvě. Nic co by překvapilo, ale není to ani nic zlého. Neill má charisma, ale jeho postava je strašně blbě napsaná, Oates tu hraje 5 minut, záporáci jsou slizští, ale mají málo prostoru. Prostě průměr, na kterém nejvíc zaujme země vzniku. 55%

Po všech stránkách průměrný film o souboji partyzánů proti pomalu se fašizujícímu se politickému systému.

Politické béčko s dobrým obsazením.

Překvapivě dobrý guerillový thriller.

Mladistvá povaha vzpory s touhou po revoluci za velké změny je přirozená, ačkoliv průběh revoluce a častá bezvýchodiskovost takového boje nesou sebou příchuť leckdy absurdní... a k ještě absurdnějšímu bodu dochází, pokud revoluce semele a na svou stranu pohltí i bojovníka proti své vůli. Samotný příběh a myšlenka již na svou dobu nebyly objevné, ale jako vydařená exotická žánrovka s jedinečnou lokální atmosférou (někdy až kontrastně klidného, poetického dojmu ze záběrů přírody proti bouřlivému ději) měSpící psihodně bavili. To přesto, že jsem k hlavní postavě nepocítil moc sympatií, ale jisté souznění v nejedné situaci se ve mně vydolovat podařilo. Roger Donaldson natočil docela nabitý thriller, ve kterém se nepřiklání ke konkrétní straně konfliktu, žádnou z nich neromantizuje, naopak obě ukazuje s možným jednáním i v důsledcích bez zábran až za hranou, a přes tenhle odstup dokáže udržet pozornost a podprahově vyvolat emoce. Akční scény mají slušný spád a atmosféru, s jakou mi vůbec nevadily ani okatě levnější efekty, které zvláště u bitvy se stíhačkami nešlo přehlédnout. PozdějšíPalác vraků(1981) se mi líbil o stupínek výš, ale již Donaldsonův debut mi přinesl skvělý zářez do kinematografie Nového Zélandu, kde mě navrch potěšil v menší roli hostující Warren Oates a naopak nesedla snad jen zvláštní pseudoromantická snaha o erotiku.[75%](04.09.2025)