Shake Hands with the Devil (2007)

Jeden z tých filmov, pri dívaní ktorých dokáže kypieť žlč. A ešte keď je natočený podľa skutočných udalostí, pri ktorých došlo ku genocíde etnika v počte asi 800 000 životov behom len 100 dní. Na jednej strane nenávisť a veľká chuť zabíjať či mstiť sa, na tej druhej zabrániť genocíde, hoci nádej je len teoretická a dopredu odsúdená na vyhasnutie. Celkom zaujímavý herec v hl. úlohe, aj keď ťahať to sám úplne nedokázal. Namiesto toho ostanú nejaký čas v pamäti scény, keď si generál musel podať ruku s masakrujúcimi rebelmi alebo pri pohľade na obhorené, osekané či inak znivočené telá pripomínajúce brutalitu masakru. Celý čas mi išlo hlavou, ako môže OSN vyslať vojakov, hoc len na mierovú misiu, ale s minimom zbraní a ešte bez dostatočnej munície. Bola to veľká chyba.

Ten týpek v těch lesích, kterého Romeo držel celou dobu od jeho válečného zásahu, je Paul Kagame. Je to člověk, který po selhání Romeova plánu, vyčistil za pár týdnů Rwandu, nastolil pevné zákony, vyhubil místní mezi etniky nenávist a dnes je Rwanda nejbezpečnější zemí Afriky, říká se ji Singapur Afriky. Kdyby ten Romeo radši natočil film o tom, jak jeho nepopiratelně dobré srdce znemožnilo tento vojenský zásah, který stál pár jednotek tisíc životů a tím zmařil přes milión životů. Neuvěřitelná tragédie, ale ještě větší spáchal tento mírový generál.

Tomuto filmu som sa (ne)chcene akosi dlhú dobu vyhýbal napriek tomu, že som naň "všade" čítal pomerne dosť pozitívne ohlasy, a dokonca i napriek tomu, že ma jeho téma hodne zaujímala, keďže sa dotýka medzinárodného práva a podstatnej časti histórie, ktorá sa javí nemilosrdnejšie než holokaust. Jednoducho nepôsobí moc atraktívne ani svojím plagátom a ani svojím názvom, resp. povrchnými vlastnosťami, pričom rovnako ani tými produkčnými. Vo výsledku však zobrazuje danú problematiku pretrvávajúcu toho času v Rwande naozaj výrazne presvedčivým a odvážnym spôsobom, kde sa nebojí priamo ukázať ani zohavené ľudské ostatky či spôsob páchaných zverstiev, ktoré jednak prednáša cez ľudskú slabosť jestvujúcu i na takto vysokom hodnostnom postavení, na akom bol p. Dallair, a druhak cez dokumentárny štýl oka kamery a rozprávania, z ktorého častokrát cítiť knižnosť, resp. formu na základe ktorej je takto informatívne nalinajkovaný. Že sa to (genocída) skutočne udialo teda nakoniec nie je až tak neuveriteľné, ako skôr to (zásah cudzích vojsk), čo sa neudialo. Pretože ten holakaust aspoň nesledoval celý svet prakticky naživo v reálnom čase niekde v televízii. Film je audiovizuálnym románom, rovnako ako jeho predloha, pričom naskytá množstvo otázok ohľadom danej prolematiky, ktoré by sa inak tak jednoducho nevyjavili (napr. podstata prežitia toho ktorého člena zúčastnených).Hotel Rwandasa ale toho dotýkal po emočnej stránke omnoho účinnejšie.Shake Hands with the Devilpráveže viacmenej edukuje, čo je ale tiež fajn, lebo v tom aj celkom vyniká, i keď je napriek tomu hodne opomenuteľným v rámci žánru, v dôsledku svojej nezávislej/nízkorozpočtovej stránky.

Od druhé světové války uplynulo hodně let, stala se spousta ohavností proti lidskosti, či občanským či lidským právům, ale máloco se přiblížilo vyhlazovacím židovským táborům jako genocida ve Rwandě.. Občanská válka byla v postkolonizační a destabilizované Africe na denním pořádku a nadnárodní organizace si mohly jen vybírat, kde se to bez nich zrovna neobejde a dnes tomu není jinak, ale už snad nikdo nikdy nepodcení nějaký konflikt, jako tomu bylo tehdy ve Rwandě.. Shake Hands with the Devil ukazuje obraz Rwandské genocidy očima Romea Dallaira, který se na základě vlastních vzpomínek vypsal ve své autobiografii, aby jednou pro vždy svět nezapomněl. Lehce televizní podání rekapitulující selhání světových mocností a organizace OSN, kteří se tak moc bály nezasahovat, aby situaci nezhoršily, až si nechaly před očima rozpoutat peklo, které stálo život milionu Tutsiů, jednoho ze dvou předních národnostních kmenů žijícího ve Rwandské republice.. Nezúčastněný přístup OSN tvůrci vtiskli i k vypravěčskému přístupu celého Shake Hands with the Devil, který možná věrně opisuje opatrný Dallairův přístup a naivitu jednotek OSN, kteří se zoufale báli jednoho výstřelu, který by napjatou situaci proměnil v občanskou válku, až nechali jednu ze stran porušit pravidla takovým způsobem, že trestem za to jsou už jen vlastní vzpomínky.. Opravdu silné téma, které graduje až nakonec snese na postavy i diváka obrovský smutek a handbu, čeho to proboha byl rádoby moderní svět ještě tak nedávno svědkem. Vítezství animality nad humanitou v plném rozsahu.. Ale v případě Shake Hands with the Devil je až smutně šokující, jak malé povědomí zdejší diváci mají a snímek se dostává takového ohlasu právě z naprostého děsu, který snad až dokumentárním způsobem sledují.. Osobnější, sevřenější celovečerní snímek Hotel Rwanda ve mně zanechal mnohem víc. Tohle je do jisté míry jen rozmáchlá zpověď samotného generála Dallaira, který marně roky nachází vnitřní smír, když roky bojuje zastavení politických selhání k jakému došlo ve tehdy ve Rwandě. Zda se výsledek povedl se ptejme jen sami sebe..70%

Schindlers list z Afriky. Příběhově méně rozmáchlý, režijně méně artistický a výpravou komornější. I tak je to ale sakra vážný a aktuální příběh o tom, jak západní mocnosti dokážou selhat se svým vojensko-humanitárním plánem na záchranu obyvatelstva v malém africkém státě. Shake Hands nabízí realistický pohled na klíčové situace konfliktu a rozehrává vyrovnaný match všech zúčastněných stran. Méně profláklé než tolik opěvovaný a více mainstreamový Hotel Rwanda, ale o to cennější přírůstek.