Sezóna příšer (1987)

Po zhlédnutí tohoto snímku jsem cítil nebývalé zklamání, čekal jsem něco docela jiného, ale o to spíše jsem překvapen, jak často se k němu zpětně v myšlenkách vracím. Abych Sezónu příšer dokázal přijmout, musel jsem se obrátit k předchozí tvorbě Miklóse Janscóa. Jeho filmografie totiž dohromady utváří obraz proměnlivého přístupu k nastavení světa. Zatímco trilogie Beznadějní (1966), Hvězdy na čepicích (1967) a Ticho a křik (1968) otevřeně reflektují historickou zkušenost národa, snímky jako Svěží vítr (1969), Lid dosud prosí (1971), Elektra a její pravda (1974) vybízejí k úvahám nad revolucí a ideálním systémem – komunismem. Sezóna příšer je výsledkem všech těchto zkušeností: bezmála jejich dokonalým paradoxem! Anarchie formy může být přímým obrazem ideové krize, přičemž systémová korupce a ztráta všech ideálů se zde nezrcadlí v realistickém pojetí, nýbrž ve fraškovitém rituálu. Film se tak stává metaforou pozdně-socialistického stavu – nejen maďarské – společnosti, v níž přežívají pouze masky a prapodivná nostalgie. Film lze vnímat také jako dekonstrukci Jancsóova vlastního stylu. Formální důslednost dlouhých záběrů, prostorová choreografie a obřadné násilí zde zůstávají, ale nabývají tvaru parodie sebe sama. Vyprávění záměrně rozbíjí iluze, destabilizuje divácká očekávání a s hořkostí ironizuje jak minulost, tak přítomnost. Výsledkem je dílo hluboce skeptické, přesto formálně fascinující – ohnivá taneční kreace, která postupně pálí vlastní rekvizity!

Po dlouhé době shánění jsem to konečně našel, stáhl a jeden člověk mi k tomu sehnal titulky (anglické), takže jsem se na to mohl podívat. A nelituju toho, Sezóna příšer je strašně zajímavý film, který je vlastně čistě mysteriózní (na katastrofický to má málo katastrof). Je to tady jedna podivná a záhadná scéna za druhou, všechno začne v hotelu (už jenom ta scéna na začátku, jak tam lítá ta helikoptéra a do toho tam chlap hraje na saxofon a je strašný vítr na mě působila takovým dojmem, že "se tady něco děje" a pak se to přemístí kamsi do polí (miluju) a tam se to tak nějak "rozjíždí". Ono upřímně, první polovinu mě to dost bavilo, ale v druhé polovině už můj zájem šel rapidně dolů, i přesto, jak silné to bylo. Pravda, kdyby to mělo pořádnou atmosféru, tak mě ten film nepustí ani náhodou. Dějové to moc není (prostě začíná apokalypsa, náhodná místa v náhodný čas vybuchují včetně vody a do toho se tam lidi chovají divně a postavám se mění charaktery). Co jsem četl, mají tu hrát známé osobnosti maďarského filmu, ale kromě Tarra a Cserhalmiho nikoho dalšího neznám. Já se taky o maďarské filmy moc nezajímám, ještě tak Fliegaufa znám, ale ten v době vzniku filmu byl někde na základce. No, jak to shrnout, je to hrozně zajímavý film, ale je taky dost utahaný a málo dějový, s tímhle šlo dělat dost. Ale jsem rád, že jsem to sehnal. -------- Tak jsem to po letech viděl znova, na velkém plátně i s českými titulky, takže úplně ideální pro pořádné přehodnocení, protože prvně jsem to viděl naprosto bez znalosti Jancsóva stylu a vůbec i možnosti to pořádně pochopit. Ale mé dojmy popravdě i tentokrát tvoří především atmosféra, protože u Jancsóa si i po asi 7 filmech stále nejsem jistý, jestli mu vůbec správně rozumím. O lehkou interpretační teorii se ale pokusím - celé je to syrové zobrazení fungování anarchie v praxi, kde pravdu mají všichni, vše se může a jako taková společnost sice má být bez vlády, ale vždycky musí existovat někdo s větší mocí. A jak to je snad v každém Jancsóvě filmu, kdo má zrovna moc, to je v tu chvíli antagonista. Mají to Hvězdy na čepicích, Ticho a křik i Svěží vítr. V rovině jeho děl tu ale je posun - jeho první filmy se věnují historii Maďarska a jejímu režimu, který byl násilný a zlý. Postupně se přesouvá k vizi ideálního řízení světa skrze komunistickou ideologii, které se věnuje ve Svěžím vítru a explicitněji v Elektře a Lid dosud prosí (který jsem ani neviděl, jen jsem o něm dost četl). Jelikož ale i tenhle ideál dokonalého politického zřízení nikdy v praxi nefungoval tak dobře jako v teorii, upnul se pak Jancsó po zbytek tvorby k zobrazení marnosti hledání ideálního politického systému a naopak jen anarchisticky zobrazoval anarchii, kde jakákoli hodnota či pokus o změnu upadne. Takových pokusů je v Sezóně příšer dost, v pozdním Kurva! Komáři je to jenom čistá anarchie. Ruku do ohně bych za to nedal, ale napadlo mě to a chci to zde zmínit. Důvodem pro mé přehodnocení je hlavně to, že mi tentokrát apokalyptická atmosféra sedla daleko víc (takže mě bavila i druhá polovina) a víc se mi v ní také dařilo konstruovat nějaký narativ a původ apokalypsy. Což je u Jancsóa sice naprosto zbytečné, ale já mám prostě potřebu hledat pevnější narativ i v experimentalním filmu, kde je většinu času jenom tma. Přišlo mi to ale propracovanější, více mě bavilo to přelévání moci a její poblázněností po jejím nabytí (ačkoli to je u Jancsóa časem klišé) a i tentokrát cením, že se to většinu času odehrává na poli a pro tohle prostředí mám slabost dodnes. A působení prostoru posilují i náhlé časté výbuchy, motiv ohně (ať už z požáru či svíček), změny povah, častá agresivita a také jedna stejná lokace že Svěžího větru - včetně motivu "lidského řetězu". V tuhle chvíli bych to označil jako druhého nejlepšího Jancsóa, protože tady nemá důvod jeho vidění světa v této podobě jakkoli víc rozporovat. Slabé 4*

Sezóna příšer je ukázkou konce světa, jakési apokalypsy. Děj tohoto snímku začíná v hotelu a posléze se přemístí na otevřené pláně. Miklós Jancsó se zde navrací do prostor, kde byl například natáčen Svěží vítr (celkově Sezóna příšer navazuje na Svěží vítr). Film funguje na stejné bázi jako předchozí filmy Jancsóa. Postavy (skupiny) pobíhají dle daných choreografií a vedou dialogy. Jelikož se jedná o apokalypsu, někteří lidé zde umírají a kolem dokola například hoří oheň. Fabule se v tomto případě skládá docela složitě, film je zmatený a smysl se hledá těžko, ale jelikož se jedná o apokalypsu je to nejspíš režisérův záměr.

🎙🚁💊💀🕵🎂🎉🥂🔥🍈🍈🚁💉💀🚁🔥🔥✝️❓❓❓❓❓❓❓❓

Jancsó tu na mě zaútočil trochu ze zálohy. Ne, že bych to nečekal, chystal se k tomu, to je jasné, nečekal jsem jen, že si zvolí právě tuto formu. Katastrofa. Pod zemí to bublá a hoří, nad ní létá bůh v helikoptéře a na zemi samé zmatky, nedorozumění a násilí. Lidé vstávají z mrtvých jen proto, aby vzápětí mohli znovu zemřít. Mezi polopomatenými muži pobíhají polonahé ženy, jejichž funkci by snad mohl objasnit garmonův citát (z jiného filmu):Budoucnost, to jsou ženy a zázrak. Katastrofa. - Z deseti viděných filmů jich zhruba devět smažu, tento si nechám.(15.09.2024)