Sekcja zwlok (1973)

tak nějak se nejsem schopen rozhodnout, jestli se se jedná jen o pouhou zajímavost, nebo o zapomenutý klenot, ale... To první je pro mě osobně asi rozhodující, bohužel, děj i samotná myšlenka jak onen děj podat je naprosto skvělá, vážně, viděl jsem jen málo originálnějších počinů které by si tak chtěli hrát s barevnou škálou černé a světlohrou. A to je ten největší problém, Sekcja zwolok by hrozně moc chtěla, ale technicky/řemeslně to prostě nebylo zvládnuto tak, jak by si byl film zasloužil a některé záběry fungují bídně jako katolická misie v severní Korei. Bohužel.

Geniálna experimentálna dekonštruktívna detektívka, kde divák len za pomoci zraku a sluchu tápe v neúplnom obraze a vnemoch v snahe rozlúsknuť záhadu, spôsobenú dômyselným vystavaním atmosférickej čiernobielej reality. Zaujímavá práca so zvukom, farebnými odtieňmi a začlenením prvku subjektívnej kamery v rámci poľského experimentálneho animačného bloku. Influencia Dostojevského diela je jasne viditeľná. Zhliadnuté dva krát behom 20 minút a stále nestačí.100%

Snímek vytvořený s neuveřitelným citem pro světlo: pro matné prosvítání, oslňující záři sněhu s kontrastem černých kmenů stromů, pro příšeří, které prokresluje strukturu povrchu věcí, pro lesk hladiny vody v kovovém kbelíku, pro smrákání, které sceluje krajinu závojem, pro modré světlo policejního alarmu, pro temnotu s prameny světla osvětlující fragment klíčového detailu ... Neodolala jsem, pouštěla jsem si jej pořád znovu a znovu ...

Sekcja zwlok (Pitva) je po dlouhé době animovaný film, který mnou skutečně otřásl. Jedná se o nesmírně úsporně odvyprávěný příběh matky, která porodí slepého syna a ať už kvůli sobě či jemu, se ho pokusí ještě jako novorozeně utopit. Pes jí ho v ranečku ale přinese zpátky. Za několik let, kdy její syn jde ke studni pro vodu, přitáhne k sobě matka řetěz s okovem a jak se pro něj slepý natahuje, spadne dolů a zemře. Matka poté hledá rozhřešení v kostele, ale před ním už na ni čeká policie. Záběry jsou natolik minimalistické a ztížené, že je napoprvé těžké se v celém příběhu zorientovat. Působí spíše jako jakási tajuplná skládačka, ve které je ale vzhledem k matčině trestu jeden skutečně morálně vidoucí. Kamera se většinou zaměřuje na velké detaily nebo naopak snímá z dálky. Zároveň se v příběhu prolínají dvě časové roviny. Příběh matky (1) a pitva mrtvého (2). Slepý chlapec tak například naslouchá zvukům ve studni a následuje krátký střih na jeho ucho oštítkované na pitevním stole. To vše za naprosté absence hudby, pouze v šelestech rákosí či kročejů, které křupají ve sněhu nebo se rozléhají v lodi kostela.

Uhrančivé a geniální dílo na téma viny a pokání.