Rytíři (1993)

Když potřebujete mít ve filmu kyborga, okamžitě volejte Lance Henriksenovi. Ten chlap prostě roboty miloval. Rytíři jsou jinak podobně jako Cyborg s Van Dammem céčko jak vyšité. Tady dokonce i s ambicí vytvořit sérii. Albert Puyn se narodil bohužel do špatné doby, přesto by se mohl vlastně označit za průkopníka otevřených konců. Posledních 20 minut hlavní hrdinka nakope zadky prakticky komukoliv. 20%

Je hrozně smutný, jak Albert Pyun plánoval pokračování svych filmů, dokonce i propojení několika vesmírů a jak mu to studia nedovolila. Tahle plánovaná trilogie mohla být ještě zajímavá. Sice je vtipné, že z dvaceti cyborgů, o kterých se tu neustále mluví vykosí hrdinka asi 300 navic, ale brakovitost jsem očekával, takže cajk.

Představte si hroznou budoucnost, ve které lidi přijdou o veškerou technologii a v podstatě žijí jak v pravěku, pod stany, žádný toaletní papír, nic z moderních vymožeností. Až na ně, kyborgy. Zrůdy které po vypotřebování pohonné hmoty živí lidská krev. Člověk se stává chovaným zvířetem na krev, jako nějaký dobytek, v postapokalyptické poušti, bez naděje na spasení. To už je démonické i na ty silné povahy. Tohohle filmu bych si nikdy nevšiml, ale když někdo za mého dětství vyhazoval funkční videokazety k popelnicím ( v zimě ještě k tomu ) a nebyly nijak hrozně moc poškozené ( i když ta kvalita filmu nahraného z televize kdy pableskovali barvy s černobílou ) a včas jsme si jich všimli, než se stal nějaký jejich hrozný osud, kdovíkdy bych si tohleto pustil. A nakonec je z toho možná béčkový titul, ale mooooc dobrý. Jak můj bratr D3NJI říká, tenhle film je i po letech naprostá klasa. Jediná výtka by byla za to, že když Albert Pyun točil filmy s krátkou pauzou od sebe a teď už není mezi námi, mohl Rytíře obdarovat i sequelem. Konec přišel dost neuzavřený :(

Pyun točil v devadesátých letech jedno béčko za druhým, některé povedené, některé méně a něco bylo totální dno. Rytíři je pohodová jednohubka z VHS doby, s partou známých tváří, toaletním příběhem, nepovedenou choreografií a klasickou devadesátkovou hudbou. V té záplavě pecek, které vznikaly, je tohle lehce podprůměrná zábava. 2*

Jediná věc, která mě mrzí u tohohle béčka je to, že nevíme jak to dopadlo. To pokračování mělo smysl, je to sice béčko, ale kvalitní, výborný nápad, skvělé scény a docela poutavý děj. A najednou zbylo jen plno nezodpovězených otázek. Film a jeho pokračování mělo potenciál být alespoň kultem, když už ne kasovním trhákem. Místo toho z něj zbylo jen nedokončené torzo nějakého příběhu...škoda.