Radioaktivní sny (1985)

Naprosto dokonalá ukázka Pyunovy rané tvorby – chaotická, stylová a naprosto, ale naprosto bizarní směs všeho možného. Je to post-apokalyptický sci-fi noir muzikál s detektivy, kteří vyrostli v protiatomovém krytu na literatuře Raymonda Chandlera. Totální "radioaktivní výtlač" z temného zakoutí provoněného čímsi. 
Kde se na tyhle leča berou chechtáky? To není ani film, ale shluk nic neříkajících obrázků. 
Tenhle pán natočil desítky filmů po celá desetiletí, protože byl [1] nekorunovaným “Králem” videopůjčoven. Pyun byl dítětem 80. a 90. let, zlaté éry VHS. Videopůjčovny potřebovaly neustálý přísun nového zboží s cool obaly a žánry, které táhly (akční, sci-fi, fantasy). Pyun byl továrna na přesně takový obsah. Kvalita děje byla druhořadá, důležitý byl žánr a poutavý vizuál na krabičce. 
Za [2] Byl mistrem nízkého rozpočtu. Albert Pyun byl pro producenty sázka na jistotu. Byl proslulý tím, že dokázal natočit film za absolutní minimum peněz. Vzal si pár set tisíc dolarů a doručil hotový produkt, který vypadal (alespoň na první pohled) jako film za milion. Nikdy nepřekročil rozpočet a vždy film dokončil. Pro investory to byl sen – nízké riziko a zaručený produkt na prodej vizuálních “srač-ek.” 
Bylo to odporně debilní.

Bláznivý příběh v hutném klubovém postapokalyptickém sci-fi s prvky noiru a rockové hudby 80. let. Mohla to být parodie, ale zůstalo to u zábavného dobrodružství, které se nebere příliš vážně. Motorkáři, rockeři, kyberpunkeři, mutanti a jedna obří krysa k tomu. Osazenstvo je tedy honosné a mezi takovými se ocitnou dva mladíci, svým způsobem odkojení detektivními romány, kteří se vydávají za zábavou, dívkami a sexem, aby si nakonec hráli na detektivovy z těchto románů. V centru všeho dění jsou klíče od jaderného arzenálu s poslední jadernou bombou, o kterou mají všichni zájem. Celkově je to kýč jako bič, ale díky neonovým barvám, typickým maskám a kostýmům, rockové hudbě v podání Sue Saad, která se zde dokonce osobně objeví, což by se daná scéna dala počítat i jako její videoklip, to prostě v rámci čisté nostalgie při vypnutí mozku nezklame. On už ten soundtrack s typickou hudbou osmdesátých let se dá považovat za naprostou pecku Nejzajímavější na tomto filmu je přítomnost Michaela Dudikoffa v roli jednoho z mladíků, který ve stejném roce natočil i svůj úspěšný film „Americký ninja“ (1985), ovlivňující jeho setrvání u akčního žánru. Při porovnání obou filmů je zde opravdu k nepoznání. Snímek je tedy neočekávaně zábavný, ale paradoxně komická hodnota jde jaksi stranou. Humor jako takový tu prostě není, což je asi největší problém celého filmu, když už je tu akce zatraceně málo. Každopádně ve své době to byl ve videopůjčovnách na VHS obrovský hit, a to se počítá. Takže v dnešní době je třeba k tomu přistupovat s nostalgickou duchapřítomností. Nepřemýšlet nad logikou, ale prostě si jen užívat nejrůznější eskapády, každý neonový, či jinak nasvícený, obraz, nostalgický design a hudební hity 80. let.

Osemdesiatkový bizár úlet, kde sa z atómového krytu vynoria dve rádoby súkromné očká ( jeden z nich je Michael Dudikoff s hnusnou plandavou baretkou ešte pred svojim ninja obdobím ) aby urobili kariéru v postapokalyptickom huhu panoptiku plnom zmachlených kreatúr. Film má značne halucinačné grády a zmätený dej v ktorom sa hrdinovia tak nejak točia dookola v pozoruhodných, industriálne snových kulisách okolo ústredného disko klubu a okolo nich sa vynárajú rôzny úchyláci, kanibali a mutanti túžiaci po kľúčoch od atómovej bomby. Vzhľadom k tomu že sa tam všetko deje akoby mimochodom a nedokáže čokoľvek akokoľvek vygradovať som sa chvíľami aj nudil, ale vždy ma potom niečo odradilo z neustáleho latentného úmyslu vypnúť to. K pozitívam patrí, okrem vskutku hardcore osemdesiatkovej atmosféry aj vtipná autonaháňačka s gangom v ružových parochniach, davová scéna s koncertom a skladbou "Guilty Pleasures", záverečná efektná prestrelka a samozrejme finálny tanček. Proste haluz ktorá taží z toho že je haluz, takže ju treba brať ako nič než haluz.

Docela dobrej koncept. Film měl jistě dobré předpoklady, ale celkově to vůbec nikam nevedlo, film je jak se říká nedovařený. A to i přes docela nadějně a stylově vyhlížející začátek. Tohle byl neuvěřitelně šílenej a chaotickej mišmaš, úlet, bizzár jak hrom, kdy člověk vůbec netuší která bije a co se vlastně děje. Film mě tentokrát vůbec nebavil (hodně k tomu napomohla i převážně otravná hudba, které se místy vůbec nehodila-jak píše nooly) ač mám post-apokalypťáky normálně docela rád. Ale tady mě ten šílený mix akce, dobrodružství, humoru a drama moc nevzal. Navíc ty dva nesympatické usmrkance v hlavních rolích, sem nemohl vůbec vystát, a i další postavy natom nebyli o moc lépe. Jedna jen za divokou taneční disco párty, plnou mutantů za poslechu "Guilty Pleasures", druhá za přeci jen trochu akčnější finále, a úplně závěrečný docela ''cool'' tanec. Jinak zklamání. Pozor převažuje i nuda! PS; Jeden z kandidátů na nejrozporuplnější film všech dob! PS2: Jen pro fanoušky-kompletisty, potažmo fanoušky Dudikoffa a i oni mohou být nakonec docela zklamáni. Sledovat tento film vás bude stát hodně sil, a bude to i bolet. Nepříjemné, zvláštní a velmi podivné. 1,5/5*.

Na to aky je to stary film pecka... Dobra hudba a cele je to take napoly sranda napoli vazne... Pyunove stare veci boli fakt dost schopne, skoda. Mohlob znova natocit daco podobnr v novom have. Vo filme je inak kopa dobrej hudby - Rock a Hevy Metal s 80 tych rokov... Hold zlate osemdesiate :-D (A to som inak sam produk 90-siatych, teda nie kedy som sa narodil ale aka doba mi utvarala nazory - som narodeny 82)