Kyborg (1989)

"I didn´t make this world."V postapokalyptickej násilím zmietanej budúcnosti sa v ideálnych podmienkach medzi zvyškami biedneho ľudstva šíri záhadná nákaza (o ktorej sa prakticky nič nedozvieme), na ktorú tie menej biedne zvyšky ľudstva objavili liek, informácie o ktorom treba dopraviť z jedného miesta na iné, takže je jedna žena z tých o hodne menej biednych zvyškov ľudstva pretvorená na doručovacieho kyborga, prenášajúceho túto vzácnu vedomosť vo svojich robotických útrobách (mimochodom, v trikových záberoch, kde si sníme parochňu aby dokázala neveriacemu Žanklódovi svoju skutočnú podstatu veľmi pripomína Majkla Džeksna v neskorších životných štádiách). Mlčanlivý belgický borec má byť jej sprievodcom, po krku im ide zbojnícka družina novej doby pod vedením psychopata Fendera, často a pravidelne snímajúceho slnečné okuliare, aby uprel do kamery svoje neprirodzene belasé oči. Celý násilný gang má pravdepodobne slušne vybavenú posilovňu, ktorá úspešne prežila apokalypsu a kde usilovne trénujú medzi vraždením a drancovaním. Ich zjav vykazuje hneď niekoľko popkultúrnych vplyvov, trochu mi evokujú záporákov z dobových animákov a komiksov (ale nie prvú ligu snažiacu sa o svetovládu, ale pouličných kriminálnikov, ktorých superhrdina zneškodní len tak medzi rečou, pretože bol práve nablízku), odevy a frizúry zase kombináciu wrestlingových zápasníkov, rockových hviezd (úvodnú Fenderovu reč o pozitívnom pomere k negatívnemu stavu sveta použilo ako intro hneď niekoľko metalových kapiel) a inšpiráciou zaiste bol aj Mad Max. Členskú základňu majú dobrú, Žanklód ich úspešne likviduje, napriek tomu ich akosi neubúda. Príbeh nie je žiadny zázrak, vo filme ide aj tak hlavne o bojové scény, tie sa často odohrávajú v opustených posprejovaných továrnych halách a iných priemyselných objektoch a ešte častejšie sú na efekt trochu zbytočne spomalené. K tomu trochu otravná synťáková hudba. Filmom sa tiež prelína čudná kresťanská symbolika v podobe častých krucifixov, od príveskov a náušníc až po praktické prevedenie. Dohromady je to taká nedotiahnutá zmeska, ktorá ale má isté čaro vďaka nostalgii, obzvlášť keď na hodinu a pol vypnete mozog, takže za dva a pol výsunu čižmovej vyskakovačky (fakt by ma zaujímalo, ako ju ten Žanklód ovládal).

Ačkoliv je zde několik pěkně udělaných atmosférických záběrů (viz. zajímavá scéna cyborg ženy s odhalenou kovovou konstrukcí zezadu hlavy za pomocí animování miniatury) film jako celek prostě nefunguje. Zpočátku je příliš urychlený, a dále vypadá hrozně béčkově. To, že to má silný béčkový vizuál by mi až tolik nevadilo. Mám hodně rád akční béčka z konce osmdesátých a počátku devadesátých let, ale tady je ten vizuál podle mě jaksi nesprávně vložen, a prostě tu něco jako "zábava" nefunguje. Dost často se tu vraždí, a tím nemám na mysli jen typické zabíjení v akčních filmech pomocí přestřelek, apod. Tady hned ze startu vidíte ve městě dvě ukřižované osoby, a nakonec je v pozdní fázi filmu ukřižovaný i sám Van Damme. Dále zde jsou napůl odhalené a napůl kamerou cenzurované krvavé záběry. V první půlce sledování filmu jsem až na pár scén nebyl nijak výrazně zaujat, a v druhé půlce sledování filmu jsem se vyloženě začínal nudit. Tohle je podprůměrný film, ke kterému se určitě už znovu nevrátím. Ale existuje i jakási alternativní verze, kterou si někdy možná pustím, pokud bude stále někde dostupná. Možná mi nabídne něco víc.

Mozna se vám bude libit všechno to falešné krveprolití. Spousta useknutých hlav na tyči a těl houpajících se na řetězech. Zabij, nebo budeš zabit. Je ironií, že nejvěrohodnějším kyborgem je Van Damme... ve své lidské roli. Fanoušci bojových umění zde najdou spoustu akce, která je zaujme, ale těm, kteří hledají zápletku a charaktery postav, se doporučuje hledat jinde.

Pův. komentář 5.4.2010: Hrozivá sračka, přesně jak jsem si ji pamatoval z dětství. Výprava, atmosféra, scénář, herecké výkony, akce=0, asi jeden ze dvou nejhorší Van Dammových filmů. EDIT 2025: Přidávám hvězdičku, protože jsem viděl horší odpadové sračky a protože to není úplně nuda. Souboje jsou ale děsné, bez krytí, bez choreografie, zabité nesmyslném střihem a plné směšných šklebů. Zbytek je úděsný - výprava pár rozmlácených baráků, kanály, spousta směšné brutality. milion otravných flashbacků. Van Dammovo "hraní" je hrozný i na poměry akčňáků. Příběh - je tu cyber žena s lékem na mor v postapo světě, ale ta je v pozadí (proč se to vlastně teda jmenuje cyborg?), na konci se nic nevyřeší. Jako sci-fi příšerný, jak vandamovka mizerný.... Pyun mu málem pohřbil kariéru ještě dřív než začala.

Ano, tohle přesně je jeden z těch filmů, kde má Pyun natolik šílenou autorskou vizi, že mu v téhle dimenzi nikdy nemůže fungovat. Akce je tu sice hodně, ale jinak to akční film moc nepřipomíná, jelikož je to celé podivně pomalé s takřka neexistujícím příběhem, banální křesťanskou symbolikou, která ale hraje prim a pak tu je taky dost náhlých flashbacků, přičemž ten s holčičkou a ostnatým drátem opravdu hodné připomínáTenkrát na Západě. Dokonce je to v zásadním momentu stejně zpomalené! Je tam ale natolik vlivů, rozdílných motivů a urputné snahy to nějak spojit, až se to nedá hned odsoudit jako brak, protože na tom přece jen něco je, i když je to chvílemi utrpení sledovat. Ono vůbec natočit akčňák, prodávat ho jako akčňák, ale přitom se především snažit o postapo Ježíše, který je ale pojat vyloženě povrchně... to si nějaké uznání zaslouží, navzdory tomu, jak to vypadá. Samozřejmě to taky Pyun natočil za mizerný rozpočet, takže to i vypadá jako bez výpravy a celé putování a přesuny postav působí spíš jako teleportace. Akční scény jsou klasicky Pyunovské, prostě se nejčastěji střídají dva úhly scény a občas do toho problikne nějaký ten detail - což se tady dá ještě snést, víc to bije do očí uKapitána Ameriky. Rozhodně to není povedené, místy jsem se spíš bavil, místy zase dost nudil a místy fascinovaně zíral na to, co tam Pyun byl schopný nacpat (zvlášť to ukřižování). Trash to tedy je, ale zároveň natolik radikální, že ho za to těžko hned odsoudit. Což už jsem psal, ale opakuji to proto, že jsem předtím viděljiný Pyunův filma ten byl trash bez jakýchkoli pochyb. Tady si to spíš myslím taky, ale zároveň je to natolik drzé, radikální a divně vedené, že na to určitě jen tak nezapomenu. Je to podobné zjevení, jakoGlen nebo Glenda, který je podobně nefunkčně radikální a přitom za ním je srdce, které se ale nemůže dočkat laskavé odezvy, jelikož to prostě nejde. Teoreticky je to natolik autisticky zahleděné do sebe, že je až divné, že to vůbec kdy vzniklo. A tady ještě o něco víc než u Eda Wooda, možná i účastí Van Dammea v hlavní roli a neustálé změně zhruba tří různorodých stylů - a taky i tím, že Pyun v sobě nějaký řemeslný um přece jenom měl a dokázal se odlišit. Za mě slabé tři hvězdy a odmítám psát, za co přesně, jelikož ani přesně nevím, prostě to je všechno pocitové. Slabé 3*