Roztříštění (2019)

Sam Worthington (jeho postava) je už od začátku divnej chlap - po cestě autem od rodičů manželky, u benzínky, kde se něco hrozného stane a pak i v nemocnici, kde se ztratí jeho žena a dcera. Těch divných lidí je ale ve filmu mnoho, stejně jako různých návodně matoucích momentů, manipulujících s divákem. Nic objevného, nic šokujícího, herecky spíš průměrné, ale napětí tomu nechybí stejně jako pár zajímavých a silnějších scén. Slabé tři hvězdičky. 55 %.

Paranoidní "Fractured" bych nedoporučil divákům se syndromem bílých plášťů, tedy strachem z nemocnic, bohužel ani třeba příznivcům kvalitního charakterního herectví, a především nikomu, kdo se jakkoliv potýká s Alzheimerem. Celkově se totiž vlastně od začátku do konce jedná o takové poměrně zábavné hádání, jak přesně a dalece je mozek hlavní postavy postižený. Ať už jsou však některé scény výplodem jeho fantazie či zobrazením reality, všechny jsou snímané tou samou kamerou se stejným filtrem, z pohledu třetí osoby - takže si musíme počkat až na závěr, kdy nám vysvětlení tvůrci naservírují polopatě. Talentovanější a osobitější režisér by jistě z tato zápletky vytřískal mnohem víc, jinak je ale tento levný snímeček dalším důkazem, že k obstojnému filmu stačí fakt málo.

Kdyby to nebylo už jasný od první chvíle, kdy dorazí do nemocnice a herecké obsazení nebylo tak špatné, tedy hlavně pan otec, bylo by to velmi slušné drama. Takhle je to jen další z filmů, které vám chtějí zamotat hlavu, ale absolutně jim to nejde. Od určitého okamžiku se všichni začnou chovat divně a myslet si (sorry SPOILER), že mu opravdu unesli rodinu, to doufám, že si nikdo nemyslel.

Ťažko povedať, aká presná je snímkaFracturedz medicínskeho hľadiska, ale z hľadiska filmového "triafa klinec po hlavičke" (no pun intended). Dielo režiséraBrada Andersonaz roku 2019 o mužovi (Sam Worthington), ktorý tvrdí, že v nemocnici stratil svoju rodinu, je viac než solídnym thrillerom, pracujúcim s psychologicko-mysterióznymi prvkami, postupne prenikajúcim do mysle hlavného protagonistu. Dynamicky veľmi dobre plynúci počin väčšinu času stavia na pocitoch neistoty, paranoje a neschopnosti rozlíšiť medzi realitou a fikciou, ktorými je schopný diváka "opantať". Základ tejto funkčnosti stojí v prvom rade na scenári, nadväzujúc na prácu s postavami, respektíve vizuálom - rôzne čudné pohľady a správanie okolia hlavného protagonistu Raya iba znásobujú dojem, že niečo nie je s kostolným (alebo v tomto prípade nemocničným) poriadkom. Dej ale postupne odhaľuje aj Rayovu minulosť, čo divákovi umožňuje spojiť si jednotlivé súvislosti a vytušiť, ako by sa veci mohli v skutočnosti mať. A je veľká pravdepodobnosť, že sa v konečnom dôsledku viac-menej "trafí". Vyvrcholenie filmu, rovnako ako cesta, ktorá k nemu vedie, je zvládnuté na vysokej úrovni a dáva za ním uspokojivú (otvorenú?) bodku.Fracturedpredstavuje mix žánrov, nachádzajúci silu najmä v príbehu vďaka práci s psychológiou, mysterióznosťou aj charakterovou výstavbou postavy Raya.

Už od půlky filmu si říkám - to je přeci jasný, jak to skončí. A ono jo. Předvidatelný až hrůza - je to vlastně zrecyklovaný z filmů, který tady už na tohle téma bylo tolik... Zdejší hodnocení beru tak, že prostě lidi co tomu dají víc než tři hvězdy prostě podobných filmů tolik neviděli. Za mě skoro až ztráta času, ale na jeden večer asi OK. Nic převratnýho nečekejte.