Robin Hood (2018)

Robin Hood z roku 2018 je ukázkový případ filmu, který objektivně nefunguje, ale přesto dokáže část diváků nečekaně bavit. Jako seriózní adaptace slavné legendy selhává téměř ve všem. Působí spíš jako moderní akční blockbuster převlečený do středověkých kulis, které ale se středověkem nemají téměř nic společného. Vizuální styl připomíná spíš Matrix, současné městské nepokoje nebo komiksovou akci než historický film.
 
Film je zahlcený digitálními efekty, přestřelenou akcí a stylistickými rozhodnutími, která jdou často až za hranici trapnosti. Šípy se tu střílí jako z automatických zbraní, kostýmy vypadají moderně, dialogy znějí současně a celé to působí, jako by se někdo snažil klasický příběh násilím narvat do šablony dnešních blockbusterů. Výsledkem je svět, který nedává smysl ani sám sobě.
 
Příběh je chaotický, plný nelogičností a motivací, které se mění podle potřeby další akční scény. Postavy zůstávají ploché a bez vývoje, přičemž hlavní ženská role patří k nejslabším článkům filmu. Ani schopní herci nedokážou zakrýt, že scénář jim prakticky nedává s čím pracovat. Film navíc místy působí nedokončeně, jako by se jednotlivé scény lepily dohromady bez jasné koncepce.
 
Paradoxně ale právě tahle nechtěná absurdnost dělá z Robina Hooda pro některé diváky guilty pleasure. Ve druhé polovině se film propadá do takové míry přepálenosti a stupidity, že přestává dávat smysl cokoliv brát vážně. Pokud člověk vypne mozek, přijme film jako digitální atrakci a nečeká kvalitu ani věrnost předloze, může se u něj místy docela dobře pobavit. Akce je svižná, rozpočet je na plátně vidět a tempo filmu většinou nenechá diváka vyloženě se nudit.
 
Robin Hood tak zůstává rozpolceným zážitkem. Jako film je to selhání, jako adaptace legendy téměř urážka, ale jako bezmyšlenkovitá popcornová podívaná může fungovat překvapivě dobře. Záleží čistě na náladě a očekávání. Pokud hledáte kvalitu, vyhněte se mu. Pokud chcete vidět digitální chaos, který je tak špatný, až je místy zábavný, může vás překvapivě pobavit.

Robin z Cocksley pro desetileté swážžery, primitivní klipařina bez hlubšího smyslu či skutečného nápadu, která ale neztrácí čas a v každé scéně dokáže překvapit něčím eye-candy. Navíc tento klasický příběh o socialistovi, který spolu s problematickým migrantem okrádá státní kasu, získává v dnešním společenském kontextu nebývalé kontury!

Film vypadal ze začátku vypadal celke dobře, ale nebyla tam skoro žádná scéna, která by mě nějak nadchla. Bojovým scénám něco chybělo, přišlo mi, jako kdyby tam byly na sílu a moc se mi nelíbilo, jak to bylo "zmodernizovaný". Konec byl strašně zvláštně ukončen, jako kdyby to mělo mít pokračování, které nejspíš ani nebude, podle toho, jak špatný to je. Víc nudnějšího jsem za několik let neviděl a proto dávám tak nízké hodnocení.

Robin Hood v novém hávu a proč ne? Určitě je lepší než Robin s Patrickem Berginem a na roveň s Costnerem. Ovšem Errol Flynn ve filmu z roku 1938 ("Dobrodružství Robina Hooda" - r. M. Curtiz) je pro mě navždy nepřekonatelný. Tento film z roku 2018 těžko najde slitování u konzervativních diváků asi podobně jako "Tři mušketýři" režiséra Paula W. S. Andersona z roku 2011. To je podobný případ. Inovace dobrodružného žánru v tom nejlepším slova smyslu; co by divákovi přinesl film natočený ve stejném stylu jako předchozí? Za deset let, možná dříve, natočí producenti nového   Robina Hooda a opět se sejdeme nad kritickými hlasy. Já se těším už dnes!

Neškodná blbůstka za sto mega, kterou na kolena sráží intelektem nedisponující scénáristé (kdykoliv se vedou vážné hovory či se promlouvá k davům, jsem se až za ně cítil trapně) a s ohledem na rozpočet mizerné vizuální efekty. Kupodivu mě ale nejvíce nakakala explicitní vykrádačka Hanse Zimmera a jeho Temného povstanuvšího rytíře, která navíc vůbec nekorespondovala s děním na obrazovce. Nicméně jsem to dokoukal a tudíž tu jednu hvězdičku filmu přiřknu.