Pyramida boha slunce (1965)

Druhá a poslední část Mayovek z Mexika ukončující rozehrané osudy v Pokladu Aztéků. Co chce Alfons, Verdoja a doktor Sternau je nyní jasné, a že ani jeden nemůže uspět bez úkoru toho druhého taktéž. Překvapivě Pyramida boha Slunce mnohem tradičněji kopíruje příběhové postupy většiny mayovských westernovek, když k docílení svých více či méně ctvnostných motivací postavy musí spolupracovat s tamním původním obyvatelstvem.. Navzdory slibně rozdaným kartám z předchozího dílu se však finále mexické odysey potýká s viditelnou únavou materiálu. Zatímco první film dokázal těžit z expozice a budování konfliktů, toto zakončení se utápí v předvídatelnosti a schematičnosti, která až příliš okatě recykluje osvědčené žánrové vzorce, aniž by jim dodávala novou šťávu. Charisma Lexe Barkera sice stále dominuje plátnu, ale ani jeho ušlechtilý doktor Sternau nedokáže maskovat fakt, že se děj nikam zásadně neposouvá a jen mechanicky směřuje k nevyhnutelnému rozuzlení.. Zklamáním je především trestuhodně nevyužitý potenciál titulní pyramidy a aztéckého odkazu, který v rukách tvůrců zůstává spíše levnou kulisou než mýtickým prvkem, jenž by příběhu dodal hloubku. Postavy, jejichž motivace byly v úvodu zajímavě načrtnuty, zde víceméně jen stagnují v nastavených mantinelech. Výsledkem je tak průměrná dobrodružná podívaná, která sice neurazí skalní příznivce žánru, ale v širším kontextu mayovek zapadá do šedi průměru a potvrzuje, že mexická odbočka zůstala daleko za stínem svých slavnějších sourozenců z jugoslávských exteriérů.55%

Pokračování Pokladu Aztéků není žádná velká sláva, záporné postavy postupně odpadají, napětí moc není a bohužel tentokrát chybí i kouzelné prostředí, které funguje v jiných mayovkách. Navíc občas zarazí některé chybičky (co to oslepení Verdoji střepinou u jednoho oka, proč neviděl druhým okem), k tomu občas moc nepovedené kulisy, to vše film sráží na slabé 2*.

Pyramida boha slunce je přeci jen kapku povedenější než předchozí Poklad Aztéků. Je zde více akce, napětí a Doktor Sternau rozdá i nějakou tu ránu. Byť je samotné téma, stejně jako hlavní herci a charaktery, které představují, docela vyždímané, tak se přeci jen podařilo ještě vytvořit solidní film, který není až takovým zklamáním. Jasné je, že po vytěžení Divokého západu a Orientu už bylo poslední relativně zajímavé téma Mexiko... I když se  tvůrci odhodlali ještě k jednomu filmu, nakonec jim správně došlo, že co je vytěženo, je vytěženo!

DokončeniePokladu Aztékova vďakabohu posledný film s Dr. Sternauom. Rovnako biedne, ako prvý diel. Barker tu má zúfalo málo akcie a stále je vlastne svojím spôsobom len vedľajšou postavou, obecne je akcie veľmi málo a to, čo tu je, je zvládnuto béčkarsky. K tomu treťotriedna výprava a divný scenár. Nedá mi nespomenúť scénu, v ktorej ústredného záporáka na obe oči oslepí črepina, ktorú mal v JEDNOM oku, na čo sa následne koná operačný zákrok v poľných podmienkach, za ktorým stojí renomovaný chirurg a uznávaný európsky lekár, ktorý problém vyrieši tak, že črepinu z oka vyberie DÝKOU a následne žiada o vretú vodu na vypláchnutie rany (!!!).

[Mexiko 1864] Doktor Sternau se nachází v bezvědomí a Čičimekové proto nemají s jeho zajmutím sebemenší problém. Štastnou náhodou si ho přátelé v indiánském zajetí všimnou. Sternau je osvobozen a dopraven na haciendu, kde se ze svého zranění uzdraví. Alfonso hraje stále roli milence, aby mu Karja prozradila, kde se nachází aztécké zlato... Toto přímé pokračování předchozího filmu Poklad Aztéků (1965) je pouze takový zběsilý závod s hlavní cenou v podobě aztéského zlatého pokladu. Občanská revoluce ustoupila v příběhu na pozadí.