Psí domov (2019)

Psí domovna mě působil hlavně hodně citově a lidsky. Je to typ filmu, u kterého se snadno necháš vtáhnout náladou. Není nijak extra originální, ale funguje tak, jak má. Některé momenty jsou dost předvídatelné, ale nepůsobí vyloženě špatně. Film je spíš klidný a zaměřený na emoce než na něco složitějšího. Celkově je to příjemná podívaná, která neurazí, ale ani úplně nepřekvapí. Za mě solidních3,5z5hvězd.

Krasne natočené, krásné zfilmované. Hlavní hrdinka je nádherný pes, kterému jsem uvěřil i nos mezi očima. Dle meho názoru to není smutný film, ale dojemný a mnozí tu píšou že film tlačí hlavně na city, ale jak by to asi bylo ve skutečnosti? Myslíte si, že člověka zajímají psí pocity a stavy ..... JO MNE JO. JSEM TOTIZ PEJSKAR😁 .....75%

Sentimentálny dobrodružný príbeh sučky Belly a jej návrate k svojmu pánovi Lucasovi. Produkcia je dobrá, ale na CGI by mohli ešte popracovať. Herci ani nie sú veľmi dôležití, keďže väčšina deja sa odohráva medzi zvieratami. Všetko vo filme je sladko rozprávkové, emócie trčia z každého kúta a posledný ranu dojmu dáva patriotický záver, keď sa na ochranu Belly postavia vojnoví veteráni hádam všetkých zložiek armády USA a rad radom sa hlási aj s menami svojich jednotiek. 60% - pre deti 75%

Lidé, kteří očekávali další film ve stylu Psího poslání museli být zklamaní. Ačkoliv podobnost tu je: Taky je zde dobře zachycená psí psychologie... Samotná cesta domů působí zajímavě, ovšem celkem i uvěřitelně. Nakonec proč ne? Postavy a celý příběh okolo jsou vyvedeny skvěle. Co by se naopak dalo vyčíst, je až přemíra digitálních efektů a občas i gest, která zvířata zkrátka nedělají. Ovšem osobně jsem to bral jako lehký přesah, který po Psím poslání představoval lehkou, nikoliv však nepříjemnou změnu... Vzhledem k nízkému hodnocení zde dávám plný počet. 5*

Pro děti (a milovníky výmluvných psích očí) asi dobré, ale mě to nebavilo. Idylický začátek ještě ušel, ale jak se fenka Bella rozeběhla na 650 km dlouhou cestu Domů (namísto, aby počkala pár hodin, psisko hloupé :-)), už jen mechanicky narážela na jedno dobrodružství a hodné lidi (či jiná mezidruhová přátelství – s pumou) za druhým. Přitom vše neustále komentovala vnitřním hlasem a sentimentálně tlačila na city – v přepáleném závěru (zpomalené znovushledání s páníčkem, zastání veteránů) až k smíchu. Jinak živá zvířata byla super, ta CGI o řád méně.