Prokletí (2008)

„Sám sobě člověk je vlkem, leze-li Bible mu krkem.“ Straší nás originální kletba, která by se dala i zpívat na melodii skupiny Olympic: „Kdo mě straší, když né já?“ Otázka. Kolik dioptrií musí mít sympatická buchta, aby se zakoukala do tak odpudivého emo chlapce, permanentně zpruzeného a evidentně naprosto šibnutého? Deset, dvacet? Maloměsto, kde chudák hříšník nemá pro samé pánbíčkáře pomalu ani kam plivnout, upravené zahrádky u čistých domů, skrývajících špinavá tajemství a pastor, který si při plamenném kázání musí hlídat teplotu - kvůli máslu, co má na hlavě. Pěkné sebevraždy, tedy pěkně hnusné a upřímně, kdo z nás se občas nelekne při pohledu do zrcadla? Křivá huba, kalné oči, uslintaná ústa a mrtvolné fleky. Po ránu normálka, večer už na pováženou. Finále na molu zajímavé, okořeněno pěkným déjà vu. Třikrát si loknu louhu, v koupelně před zrcadlem.

Keď som to videl prvýkrát, jednalo sa ešte o novinku a pamätám si, že vtedy na mna urobil dojem, lebo som ho dlhé roky hľadal. Teraz to už taká bomba nebola a to hlavne kvoli tomu, že už v tejto dobe vidím v tomto filme, že sa nechal inspirovať či Samarou alebo nezvratným osudom. Tých inspirácii je určite viacej a toho svojho osobitého má naozaj len málo. Keď mŕtvych pribúda, tak aj napätie silnie a na tom mole a celkový nie happy end má utvrdil v tom, že keby film od začiatku sa netváril dojmom lacného hororu, tak by to bola celkom solídna jazda. A k tomu dojmu prispeli hlavne zle hrajúci herci, keby to bolo profesionálnejšie aj na filme by to bolo vidieť. Slabé 3*.

Drahí, zmanipulovaní bohabojní kresťania, dodržiavajúci božie zákony rovnako často, ako ateisti, vidíte sa? Vaše srdcia sú plné nenávisti a nie lásky! No, ale k filmu. Potešenie na mojej strane. Až na pár hluchých miest, ide o perfektný, aj keď remeselne nie vždy dokonalý príspevok do hororového žánru. S minimom krvi, zato s maximom tajomna a desivej atmosféry.

Nadprůměrný mystery horor, který není zas až tak strašidelný jako spíš napínavý. Film nestojí na laciných lekačkách, ale spíše navozuje nepříjemnou atmosféru. Obsazení parádní - Elizabeth Rice je pastvou pro oči a Thomas Dekker je i přes tu jeho úchylku na emo role sympaťák jako vždy. Režijně skvěle zvládnuté, hudebně minimalistické a účelné. Závěr fajn, ale celkovou pointu bych uvítal zajímavější.

Když se na vás nalepí duch, není snadné se ho zbavit. A pokud jste tím duchem vy, pak je to na mašli... To je celé. Sebevraždy přibývají, prokletí se předává, a jak se zdá, zlomit se ho zřejmě nepodaří. Zástupci církve, tedy hlavně pastorův syn a pošuk, co se pasuje na božího vojáka, v tom mají jasno. Vytrhat býlí, i kdyby za to měli sami skončit v pekle (což si samozřejmě nemyslí). Záporáci slizcí, Lindsay zajímavá a konec šťavnatý. Příjemná duchařina, kde nepadají hrnce z polic, nepoletují židle ani na vás tvůrci nebafají. 3,5*
p.s. Julie se tedy rozhodně neotrávila......