Private Parts (1972)

Hotel, voyeurismus, perverze.Private Partsje výrazně pomalý mysteriózní thriller s osobitou režií Paula Bartela a pěknou kamerou Andrewa Davise (pozdějšího režiséra filmuUprchlík). Prostředek snímku trochu postrádá tempo - hodně brzy se stane docela nečekaná vražda s useknutím hlavy a poté dlouho dlouho nic, jen zlověstné objevování zákoutí starého hotelu a jeho podivných hostů. Záhy se z toho stává poměrně odlehčený a svébytný následovník HitchcockovaPsychas pěkně podmanivou hudbou Huga Friedhofera, ale bez nějakých velkých překvapení a hororových lákadel.(11.02.2019)

Zdaleka ne tak originální film, jak se původně zdálo. Podivná černá komedie si bere motivy zPsycha,HomicidaluaPeeping Toma, aby je zasadila do nového příběhu. Jenže ani ten není tak docela nový - je to vlastně hodně volná variace na Alenku v říši divů. Předčasně vyspělá teenagerka jménem Cheryl najde zaměstnání v hotelu své staré tety. Protože dostává podivné nepodepsané vzkazy, začne Cheryl slídit po pokojích hostů a hrabat se jim ve věcech, aby srovnala rukopis na lístcích a zjistila, kdo je píše a proč. Každý z hostů tají před světem nějakou opravdu bizarní deviaci a zdá se, že teta (která vášnivě ráda chodí s fotoaparátem na pohřby cizích lidí, aby "zachytila okamžik, kdy duše opustí tělo") má své důvody, proč ve svém hotelu poskytuje útočiště výhradně úchylům. Stejně jako je Carrollova Alenka jen zdánlivě marnotratným ohňostrojem nahodilostí a ve skutečnosti má až matematickou vnitřní logiku, ani bizarnost Private Parts není samoúčelná. Rozuzlení dává všemu viděnému smysl a dokonce film tak trochu přeřazuje do jiné žánrové kategorie. Jde o podobný případ zdánlivého braku, který překypuje trefnými postřehy o dvojí společenské morálce, jakému se věnuje například John Waters. 60%(01.01.2012)

Černá komedie o slídění nevinné dívky v pokojích úchylných hotelových hostů je odvozená, ale poměrně zábavná.(50%)(22.08.2024)