Příšery (1982)

"Mazes and Monsters" mělo jednu dobu věhlas bájného reliktu. Jenže si přiznejme, že vycházel výhradně ze zveličených vnějších faktorů a kontextů. Ono to zní ohromně lákavě, že nejmilovanější hollywoodská hvězda Tom Hanks měl svou první roli v televizním bijáku, který démonizuje hraní Dungeons and Dragons a který údajně byl součástí "satanic panic" neboli strachu konzervativních spolků mimo jiné z toho, že fantasy šíří mezi mládeží uctívání Satana. V novém tisíciletí tato legenda díky internetu coby skládce zbytečných trivií nabobtnala, na což měl zásadní vliv fakt, že nebylo snadné se k filmu dostat, protože vyšel pouze na VHS. Po zhlédnutí "Mazes and Monsters" ale celá bublina totálně splaskne a maximálně si z toho člověk odnese poznání, že Tom Hanks vždycky běhal s rukama divně od těla jako Forrest Gump - jinými slovy jen další naprosto neužitečnou a neadekvátně zveličenou kuriozitu, jakou je i samotný film. Ten totiž zůstává pouze tuctovým televizním melodramatem o labilním mladíkovi, pro něhož se hraní hry stalo triggerem jeho osobních psychických problémů, ale kde žádné démonizování hraní her na hrdiny neprobíhá. Je sice možné, že vznik filmu motivovala snaha producentů svézt se na dobové morální panice, ale pokud tomu tak opravdu bylo, pak vlastně nejvíce překvapí, že to vůbec nevytěžuje a netematizuje. Sice na začátku začneme nadějně větřit exploatační tendence, když všichni hráči zdejší parafráze DnD pocházejí ze zazobaných rodin, kde různým způsobem selhaly tradiční mateřské role. Nicméně tato předzvěst zůstává jen zbožným přáním diggerů filmového trashe. Zbytek filmu totiž nepřináší žádný hon na čarodějnice, ba dokonce zde ani nedochází k žádným zásadním konfliktům. Prostě jen 100 minut sledujeme ničím zajímavé postavy čtyř vysokoškoláků, kteří hrají hry na hrdiny, zjistí, že jeden z nich má problém, a ostatní se mu pokouší zmatečně ale nakonec relativně úspěšně pomoct. S obnoveným zájmem o DnD díky popularitě "Stranger Things" se z prachu zvedla i legenda "Mazes and Monsters", což nakonec vedlo i k tomu, že se film dostal do oběhu díky VoD i nadšenecké blu-ray edici. Ale stejně jako s většinou podobných legend to vede jen k odhalení, že údajný velkolepý Svatý grál není nic víc než jen obyčejná cetka opředená fantastickým vyprávěním hodným pořádného game mastera.

Jak dobře napsali jiní uživatelé tak tenhle film vznikl v době americké satanistické/morální paniky. Tehdy se předpokládalo, že hraní deskových her vás může jak psychicky poškodit tak dělat věci v rozporu s křesťanskými hodnotami a to až tak, že by jste mohli skončit v pekle. Ať už to v ateistickém česku zní jakkoliv směšně. A tohle mělo být varování proti těmto domnělým nástrahám. Ale když budeme předstírat, že tohle v tom filmu není tak zbude něco? Částečně. Je to hrozný trainwreck, který bych přirovnal kThe Room. Každý dialog je naprosto stupidní, nikdo ve filmu neumí hrát a scénář nevydrží dávat smysl ani pět minut. Takže film pro vás bude buď skvělá nezáměrná komedie jako pro mě nebo jen nepřežitelné utrpení.

Naozaj príšerná hlúposť a je neuveriteľné, že tu hrá Tom Hanks, aj keď nikto nemohol vtedy vedieť, že to bude jeden z najlepších hercov, ktorý bude hrávať väčšinou v top špičkových snímkach. Už som plánoval tomu dať Odpad!, ale ku koncu bolaveľmi príjemná spomienková exkurzia po Svetovom obchodnom centrev New Yorku a to je moja srdcovka, naozaj krásne budovy zvonka aj z vnútra. Škoda že si ich Američania sami odpálili. Vo filme sa dočkáme asi jednej príšery, ale lepšie by som mal napísať jedného chlapa v príšernej gumenej maske neidetifikovanej príšery. Scenár je tak hlúpy že sa mi to až ťažko píše, pointa je, že partia vysokoškolákov si vymyslí hru, do ktorej sa Tom Hanks tak vžije, že do smrti ostane retardovaný a uväznený v hre.

Možná nejhorší film s Tomem Hanksem. Toma omlouvá jenom to, že prostě musel nějak začít. Tady si zahrál magora závislého na hraní Dračího doupěte, který zmagoří víc, než je zdrávo a úplně ztratí kontakt s realitou. Myslí si, že je svoje postava, nějaký svatý muž na dobrodružné pouti nebo co. Film se snaží postrašit tehdejší rodiče, že mladí lidé se můžou snadno stát závislými na hraní deskových her. Natočené to je strašně nudně, prostě televizně. Kdyby tehdy tvůrci jenom tušili, že jednou příjde doba, kdy se mladí nebudou moct odlepit od počítačů, na kterých půjde hrát všechno možné a nejenom RPG, které obzvláště vyvolává závislost díky vývoji postavy podobnému skutečné realitě. V porovnání s dnešní PC dobou působí hraní Dračího doupěte jako neškodná společenská zábava, při které se lidé aspoň sejdou a pokecají jinak než na virtuálním chatu.

Nuda ale dojimava, zbytocne dlhe