Příšera z Michiganského jezera (2018)

Lake Michigan Monster si právem zaslouží ovace za bezbřehou live-action-Spongebob/Animaniacs odkotvenost vycházející z čistého nadšení tvořit. Navíc ale dodává další cihlu do stavby chrámu mé teorie o frustrační kreativitě. Ta vychází z přesvědčení, že teprve skrze útlak a limitace se v lidech nahromadí tolik žluči, hořkosti a hněvu, že se přetaví v nekontrolovanou tvůrčí explozi intenzity rovné míry dané oprese. A v tomto rámci není silnější konjunkce než spojení zero-budget rozpočtu s frustrací nad nejsilnějším nástrojem útlaku známému lidstvu, tedy předčasnému zavírání večerek s chlastem."The candy store is closed! Damned pedophiles!"

Stačí si přečíst obsah a hned si člověk vzpomene, co je to za film. I když on je vlastně i docela nezapomenutelný. Spousta zajímavých filmařských postupů. Je to hravé, nebere se to vážně a je vidět, že je to vytvořené s radostí, ale na mě je to až moc dětinské a s humorem, který mi nesedl. Jako velmi hloupý krok považuju počeštění jmen v titulcích od Jiřího Flígla - Mořibyl, Řízek Řezanič, Naďa Kofolí, Pepa Flapa, Ambrož? To bylo ještě trapnější, než některé pasáže z filmu.

Debut R.B.C. Tewse mě oslovil svým autorským podáním zvláště vizuálním, které toto místy velmi ochotnické a toporné představení neherců, zvláště ve verbální úrovni, drží nad vodou. Vizuální kreativita inspirovaná monster braky a groteskním představením za těch 7tisíc dolarů byla s poctou zvládlá a i tak se dá do podvědomí budoucím fanouškům a producentům dostat. Následný snímekStovky bobrůjsou důkazem, že s Tewsem zažijem ještě mnoho neortodoxní zábavy. 60%

Rozverně a velice sympaticky přiblblá komedie, která navzdory nízkému rozpočtu svou černobíle-surreálnou estetikou a stylem humoru předjímá pozdějšíStovkybobrůa která vzhledem k nízkému rozpočtu působí ještě poněkud béčkově. Je to opět zběsilá jízda plná vtípků, která se opět zadrhne až v samém akčnějším konci. (Snad jen pár žertů by šlo překladatelsky trochu nápaditěji využít.)

Hodně zajímavá záležitost, která je i po šesti letech originální a hodně svérázná. Je znát, že Ryland Brickson Cole Tews je veliký filmový fanoušek a má velmi dobře odkoukané žánrové postupy. V tomto případě se snaží o osobitou poctu grotesce, která mu z větší části vychází, částečně ale selhává. A to právě ve snaze o celistvý příběh, který se ke grotesce úplně nehodí a jakási parodie na monster movies tak úplně nefunguje. Ačkoli se pokouší o rychlé vytvoření nějaké legendy, velmi brzy se začíná opakovat, protože si uvědomí, že něco podobného zkrátka celovečerní stopáž nesnese a s postupujícím časem tak snímek proměňuje v jeden velký proud epizod, které na sebe navazují hodně volně. Nebojí se vizuálních gagů, které jsou výborné, záměrně přestřelené a viditelně papundeklové kulisy dodávají snímku velice specifické kouzlo, které vrcholí v samotném závěru, kdy se v plné kráse ukáže titulní příšera. Je možná škoda, že Cole Tews nepojal celý film jako němý, protože jeho expresivní herectví se k dialogům úplně nehodí a místy tedy zbytečně přehrává, navíc mu chybí rovnocenný partner a on tak musí po této stránce táhnout snímek sám. Také několik vtipů střílí trochu mimo, ale s tím je u podobných záležitostí nutné počítat, takže to nikoho moc nepřekvapí. O trochu horší je to, že tvůrce nezůstal u středometrážního formátu, protože v závěru už je evidentní, že natahuje stopáž zbytečnou linií s armádou duchů, která jen odděluje blížící se finále a navíc není až tak vtipná. Lake Michigan Monster je ve výsledku příjemně hravá záležitost, která je částečnou parodií a částečnou poctou "pokleslým" žánrům a obsahuje mnoho filmových odkazů, které sice není jednoduché rozklíčovat, na druhou stranu ale jejich neznalost ničemu nevadí. 70 %