Princezna zakletá v čase (2020)

Nic jsem od toho neočekával, dlouhou dobu mě to míjelo, ale po shlédnutí "její tělo" s Natálií jsem do toho nakonec šel. Nelituju, je to sice taková pohádka, ale já fantasy rád a tak jsem si to užil. Příběhově to bylo takové dejavu, protože jsem nedávno viděl film Palm Springs (2020) který o zaseknutí v časové smyčce také pojednává a je parádní. Tady mi to v jednu chvíli, když ta princezna začala dělat kravinky a užívala si, že se další den zase probudí do toho samého dne, začalo tento film silně připomínat. Pak ale ta cesta za vysvobozením celého království byla dobrá, bavilo mě to, určitě zkouknu dvojku a i další filmy na toto téma, které jsou v plánu.

Tak ještě jednou do pohádkového světa kráčím a je to podstatně lepší, než Zakletá jeskyně, byť zároveň musím dodoat že pohádky, prostě nejsou pro mně dělaný. A je vážně škoda, že to nezůstalo spíše v té komediální rovině, protže při třetím dni kdy je to princezně všechno buřt, to začne solidně trollit a vše má pak na háku. Logicky se snaží z té časové smyčky dostat, takže se začně měnit k lepšímu, aby pak vyrazila s partou do boje proti čarodějce. A Natalia Germani, byla skvělá a nejvíce výrazná, princ a kámoška taky byli super, ale Natalia tu roli princezny dávala s velkou mírou lehkostí, že prostě zastíníla všechny okolo. Co je tedy za problém ? Největší problém tkví v tom, že se film, prostě spokojil s tím být klasickou pohádkou, i když bylo místy vidět, že by chtěl být něčím víc. Což film rozhodně měl na víc, ale zůstat v rovině slušné rodiné pohádky a to bylo prostě, co tvůrcům prostě stačilo a to je prostě škoda.

"Soudruhu doktore, až budete příště koncipovat nástěnku, přijďte se poradit." - "Myšlenka je hezká, ale zpracování poněkud zvláštní." - "Přesto jsme se rozhodly udělit vám dva body do celoústavní soutěže." Tak právě tohle mi problesklo hlavou, jakmile jsem začal přemýšlet o hodnocení a komentáři. Protože nic tak přesně nevystihuje mé dojmy a pocity. Jinak řečeno ano, tvůrci zjevně nakoukáno a načteno, takže vědí, co tak v pohádkách a fantasy přitajhuje a funguje. Už ale nevědí, proč právě to a jak toho docílit. Takže přesně vidím, co chtějí, ale už je horší toho docílit, právě proto, že jim chybí um, dovednosti a vnitřní pochopení. Přes všechnu tu snahu totiž pořád opakují chyby jiných pohádkových tvůrců, tj. napsat postavy tak, aby fungovaly víc než jako dějové klišé a nosiči vlastností. Princezna je tudíž ne rozpustilá a sympaticky rebelantská, ale otravný rozmazlený fracek, a o ostatních postavách se nedá mluvit než právě jako o zástupcích určitých vlastností, "silná" ženská vedlejší postava (přičemž Křenková tu působí jak lezba), zamilovaný princ ňouma, komická postava (trpasličí strážný) atd. Stejně tak pořád postrádám přirozené dialogy a hezkou češtinu, hercům zase občas nebylo rozumět (primát drží opět Křenková), zní to jak nadabovaný německý film ze sobotního dopoledne na nově, a to jsem ještě nezmínil to užívání nespisovné češtiny. To "jó" mě tahalo za uši ještě víc než když princezna řekne "posero". A to taky do pohádky ale fakt nepatří. A vztah princezny a prince prostě není vidět, postavy jsou představené velmi chaoticky, koláž z různých dnů princezny podbarvená Elvisem je vysloveně strašná a děj vůbec nutí přemýšlet, proč to sakra obě strany dělají zrovna takhle. Strana princezny páchá hlouposti celou dobu (proč to vlastně nechali dojít tak daleko), a proč se čarodějnice vrátila? Aby ji mohli najít na opuštěném hradě? Proč si nepočkala někde v závětří, než temnota vykoná svoji práci? Prostě to nedává smysl. Komentář, se kterým souhlasím:honajz.

Jak vtipné, hravé, svěží, hebké, žádoucí pohádkové hraní s jedním jediným prokletým dnem, který je nějakou dobu otravný, nějakou dobu zábavný, pak nekonečně experimentální, aby se nakonec pod tlakem opravdu posledního dne zase ukázalo, že láska je silnější než zmrd. Úplně pohodové čtyři čáry, ať si je Křenková, většinu časů křenící v sympatickém trojúhelníku, okopírovala od kohokoliv.

Nikdy bych si netipl, že v pohádce uslyším Elvise Presleyho. No a tady jsem se toho dočkal. Bylo to zvláštní a překvapivé. Abych pravdu řekl, tak se to sem ale dost hodilo. Když byly ty Vánoce a Zrození alchymistky v kinech, tak jsem se rozhodl pro zhlédnutí těchto dvou filmů, než vyrazím do toho kina. Druhá věc, kterou jsem nečekal, byl Roman Zach, ale bez vousů. Dlouho jsem si myslel, že Archivalda hraje Tomáš Hanák. Pak jsem si spojil dvě a dvě dohromady a došlo mi, že je to opravdu Zach. Časová smyčka byla využita výborně, já se u toho bavil. Děj sám o sobě je velmi slušný, nenudí, baví, a tak to má být. Ze začátku to mírně trvá, ale jak se děj rozjede, tak to kvalitou stoupá. Hlavní trojice je v pohodě, ale hvězda tohoto filmu může být jen jedna. Tou je jednoznačně Natália Germáni, která tu podala výborný výkon a kradla si každou scénu pro sebe. Její postupné nalézání citů k Janovi bylo pěkný na sledování. Jen ten Lambora mi tu vcelku vadil. Dočkali jsme se i nějaké té písně a já říkám, že píseň Za řekou je velmi silná a vcelku dojemná. Závěrečný souboj je v pohodě, ale že by to bylo něco přelomového? Tak to říct nemůžu. CGI kolikrát vázlo, ale přesto vypadalo dobře. Hlavně na české poměry. Já si to užil a můžu jen doporučit. 8/10 Píseň Za řekou byla velmi silná!