Prince Avalanche (2013)

Příjemná minimalistická nezávislárna. Dva silničáři značící silnici kdesi uprostřed lesa, pomalu se vyvíjející vztah (přátelský, žádná hora se tu tentokrát nekrotí) a pěkně přirozeně napsané i odehrané dialogy. Poklidně to celé plyne, nic moc se vlastně explicitně nestane a přesto se ve filmu děje za tak krátký čas docela hodně. K tomu fajn kamera, fajn prostředí, fajn hudba. Prostě fajn film.

Oslava prírody ako hlavného média k dosiahnutiu vnútorného pokoja a možno aj samoty ako silného existenciálneho prvku čokoľvek pretrvať, ak sa to človek pokúsi naučiť. Nenaučí tým ale ostatných, jedine seba. Dá sa to vôbec naučiť? Ďalšou otázkou je, kde je hranica medzi samotou a osamelosťou a do akej miery človek potrebuje danú samotu zaplňovať. ___Príroda tu preto hraje dôležitú úlohu. Aj keď sa jedna z postáv vracia späť do mesta, ostávame vždy s tou druhou presne tam, kde sa odohráva celý film. V prírode pod holým nebom. Tu kamera zaberá všetko živé; ľudí, zvieratá, stromy... Po celý čas sme tu s hlavnou dvojicou, starší a mladší muž, ktorý k sebe najprv hľadajú cestu - neskôr nájdu priateľstvo. Farebnosť a hudba to už len celé oživuje k dokonalosti. ___Dôkaz toho, že všetci občas potrebujeme rovnako spoločnosť podobne ako nevyhnutnú samotu a ticho. Jedno prelína druhé. Samota je však z týchto dvoch alternatív všadeprítomná a netreba ju až tak usilovne vyhľadávať. Po titulkách máte chuť vybehnúť do najbližšieho lesa. Svojím spôsobom dôležitý film.True love is just like a ghost - people talk about it but very few have actually seen it. 70%

Typická oddechovka, kdy nezbývá sil na žádný synapse trápící snímek a zároveň je vám líto hledět na nějakou tupou a bezduchou hovadinu... Nenechte se ovšem zmást stopáží - může se snadno protáhnout o několik desítek minut díky vracení se k prospaným scénám, které je vám líto bezmyšlenkovitě ignorovat a pokračovat ve spánku. Jak vidno, za odpočinkem se dá celkem s chutí prchat i do práce :)

Nebyl to sice ten Texas, jak se o něm zpívá v lidovce "Ruty šuty", ani jako o něm zpívá Michelle Shocked ("I learned to drive on those East Texas red clay backroads / and I mean to tell you my friend / They weren't no easy roads / You had to watch out for all the curves / Down by Kelsey Creek / And detour through the Lindsay's pasture / When the water ran too deep" - Memories of East Texas), ale silnicím se to už blíží - a cestáře bych tam mohl dělat z fleku. To ale jen kdyby mě chtěli vzít jako třetího do party, protože ti dva se stali parťáky tak, jak to v životě často chodí. Pozn.: V závěru filmu se ptá Alvin (němé) starší ženy (proto německy): "'Willst Du bei unserer Lawine mitmachen?' (Nechceš si užít v naší lavině?) - odtud tedy Princ Lavina.

Zpočátku mě meditativní snímek o dvou opravářích silnice chytil svým obrazem, který se soustředil na přírodu zotavující se po požáru. Skvěle do ní zapadala i postava existencionálně zmateného Paula Rudda, který práci na silnici bral jako součást terapie. Avšak čím víc prostoru dostával jeho kolega v podání Emila Hirsche, tím víc se film dostává do nepříjemné plytkosti a v té zůstává až do konce. Škoda. Podle mě snímek potenciál měl, ale bohužel ho nevyužil.