Dickinson (2019)

Dickinson odvysílala svou třetí a finální sérii a její tvůrkyni Alaně Smith se podařilo ve třiceti epizodách přiblížit život veliké básnířky Emily Dickinson nesmírně vtahujícím způsobem, který nepostrádá švih, a zároveň poskytnout nuancovaný pohled na úděl umělce, na vznik jeho díla a na uměleckou tvorbu – včetně překážek publikace pro ženy v 19. století – obecně. Její verš je živý.

Tak kdo od tohoto čeká životopisný, historický dokument, tak bude poněkud zklamán. Seriál je velmi moderně a zároveň komediálně pojat. Emily je vykreslená jako zmatená, drzá, hloupoučká a výbušná mladá dívka a seriálová Emily je místama i dost otravná.  Já osobně zbožňuji Hailee Steinfeld, takže už jen díky ní uděluji vyšší hodnocení. Jinak mě ale seriál ničím tolik nezaujal a chvílema mě až nudil.  Ale řekla bych, že jako oddychovka skvělý a konec konců, jednotlivé díly nejsou zbytečně dlouhé, moderní koncept mi přišel fajn a po vizuální stránce je seriál moc hezky vytvořen a věřím tomu, že se najdou lidé kteří budou nadšeni.

Tak ta hudba... to je šílený mega úlet, jako komedie to nestojí za nic, jako životopisný film, taktéž ne, a jako historický film je to naprostá katastrofa se spoustou chyb a neduhů kteří tam autoři udělali. Nechápu, co tam dělají prvky fantasy, ještě bych to pochopil, kdyby ona slečna byla na nějakých halucinogenních drogách a nebo byla definitivní blázen. Tento seriál vřele nedoporučuji.

Velmi dobrá volba hudby, obsazení a tak celkově, i to, že jednotlivé díly mají okolo 30 minut. Kombinace 50. let 19. století a současnosti, kdy se u ničeho striktně nedrží jen jednoho období, a právě hudba je toho skvělým důkazem, kdy se potkává moderní společně s tou klasickou, to samé mluva a vyjadřovaní. Tvůrci touto volbou určitě nešlápli vedle, spíše naopak.80 %

Hudba je tu otrasná, ale nie len to, ale aj chovanie postáv. V poslednom čase sa kinematografická rakovina šíri brutálnym spôsobom a tento snímok obsahuje niekoľko chorôb naraz. Po prvé, koho napadlo, že je úžasné v dobovom filme z 19. storočia dávať pomaly techno hudbu? Čo je na tom skvelé, nápadité alebo atmosférické. Podľa mňa je to maximálne rušivé. Po druhé, tvorcovia sa ani na chvíľu nesnažia zachytiť ducha doby, naopak prekrúcajú históriu a postavy nechajú rozprávať, konať a myslieť, ako by bol rok 2020. Chovanie Dickinsonovej ako adolescentky z roku cca 1845-1850 vôbec nezodpovedá výchove a etike v tom čase. Žiadne také mimiky, gestikulácie a grimasy voči rodičom a podobne, to len tak neexistovalo. Lenže za cenu ukázať aký je feminizmus úžasný sa tu všetko točí ako by spice girls mali už 200 rokov. Dievčatá nectiace autority, ok dnes je ich ako maku, ale predtým to len tak nebolo a už vôbec nie k rodičom. No a samozrejme, čo je hlavná pointa? No predsa lesbizmus. Hoci všetci hodnoverní historici hovoria o Emily ako o lesbe v rovine špekulácií, tu sa to rovno servíruje ako fakt a v podstate hneď za prvých pár minút si dáva tajné božteky na záhradke so svojou budúcou švagrovou. Celkovo opovrhnutia hodné dielo. Apple sa mení na zhnité jablko.