Potopa (1974)

[3,5*]"KażdysobiepanemwnaszejRzeczypospolitej,ktomaszablęiladajakąpartięzebraćpotrafi."("Každý je v našej republike svojim pánom, kto má šabľu a je schopný zhromaždiť akúkoľvek partiu.")Veľkolepý historický film venujúci sa obdobiu švédskej invázie do Poľsko-litovského kráľovstva (v rokoch 1655 až 1660), ktorý je verným stvárnením rovnomenného románu Henryka Sienkiewicza. Heroická epopeja, ktorá má všetko, čo k nej patrí: neohrozeného, priam nezničiteľného hrdinu Andrzeja Kmicica (démonický Daniel Olbrychski), jeho osudovú lásku v podobe spanilej devy Olenky Billewiczównej (presvedčivá Małgorzata Braunek), kvôli ktorej je ochotný aj od základov sa zmeniť (trebárs aj z najhoršieho zloducha na najväčšieho hrdinu celého kráľovstva), mocenské úklady, zradu, pomstu (pričom častokrát ani vonkajší nepriateľ nie je potrebný, domáci si vystačia aj sami) a aj veľkolepé bitky. Je to vskutku monumentálne pojaté dielo s parádnou výpravou a výbornou kamerou (Jerzy Wójcik), na ktorom ma bavia hlavne všetky tie peripetie hlavného hrdinu Andrzeja, z ktorých sa vždy dokáže nejako zázračne vylízať (mnohokrát má smrť na krajíčku) a tiež tie stretnutia a lúčenia Andrzeja a Olenky, ktorým osud nie a nie dopriať a zakaždým niečo zlovestného rozdelí ich cesty."Przysiągłeś na krucyfiksie, że nie opuścisz mnie!" "Potępionybędę,gdytejprzysięgidotrzymam,potępiony,gdyjejniedotrzymam.Wszystkomijedno."("Prisahal si na kríž, že ma neopustíš!" "Budem prekliaty, ak dodržím túto prísahu, prekliaty, ak ju nedodržím. Je mi to jedno.")

Dnes se historickému filmu v Polsku příliš nedaří. Byly však doby, kdy Poláci světu představovali skvělé kostýmní příběhy plné akce a soubojů. „Potopa“ stále zůstává nepřekonaným příkladem toho, co polští filmaři dokážou, když mají potřebné finanční prostředky. Mistrovské dílo Jerzyho Hoffmana dodnes ohromuje nejen rozmachem podívané. Své místo v análech polské kinematografie si zajišťuje také vynikajícími hereckými výkony, z nichž všechny zastiňuje Daniel Olbrychski v roli Kmicice. Dodnes jeden z největších spektáklů v dějinách polské kinematografie.

Po absolutním posednutí Hoffmanovým zpracováním Ohněm a Mečem jsem se vydal v pokračování Sienkiewiczovy trilogie do polský kinematografie z roku 74. Nevím jak jednoduše ohodnotit tento 5 hodinovej opus. Místy mi přišel geniální, místy svým způsobem pokulhával. Myšlenka Kmicicovy odvahy, ctnosti, lásky k ženě a vlasti má hloubku. Realističnost bitev nadčasová. Verdikt : Velkorozpočtovej charismaticky temnej film kterej by zasloužil remaster. //85%

Geniální, dokonalé. A víte proč? Protože se zde přistupuje k předloze s respektem a režisér nemá potřebu si na slavném románu "dělat jméno". Třeba souboj na šavle mezi OK a MW (nechci spoilovat) je doslova podle knihy a je to tak perfektní. Navíc se zde divák může kochat úchvatným výkonem Daniela Olbrychského, kterého považuji za jednoho z nejlepších herců všech národů a dob. Je to až s podivem, že k němu vybrali takovou nudnou pannu s jediným - věčně unuděným - výrazem ve tváři. Ale co už, tu vem čert, ostatním vivat!

Polský velkofilm z dob války se Švédskem (1655), kdy důstojník Kmicic z Litvy splňoval svým nevázaným chováním přesně představu polské šlechty (hodování, pití, a to další...), bohužel také násilí vůči civilnímu obyvatelstvu. Andrzej se uchází o krásnou Olenu, která se jej pokouší přivést k rozumu, stejně jako nejlepší šavle Polska pan Wolodyjowski. Klasický historický román v epickém zpracování, dva filmy s masivní výpravou, ale pozor. Souboje a vojenská složka, kostýmy, ježdění koní to je vše na nejlepší úrovni i dnes, stejně jako kamera. souboj Kmicic Wolodyjowski v prvním dílů je mezi mnoha šermíři a učiteli šermu viděn jako nejrealističtější souboj v všech dob! Skvěle vybraní herci, perfektní režie a historický nádech s velkou porcí romantismu předlohy. Podle mě by film klidně mohl znovu do kin, viděna remasterovaná verze, rozdělená na dva díly.