Poslední soud (1961)

„V šesť hodín[(pod)večer]začne posledný súd!”; alebo predsa ešte i niečo z recenzentovho uhla pohľadu:[1.]„Božie mlyny melú pomaly, ale isto”,[2.]„Pán Boh nie je náhlivý, ale pamätlivý”; skrátka prvý, naprosto kľúčový poznatok, sa neustále opakoval v tomto"laurentiisovskom"titule, ako nejaká obohraná platňa [jednoducho povedané, už tohoznásilňovanéhopodobenstvabolo asi cezpríliš!], keď hneď tie dva nasledujúce faktory, sa bezprostredne dotýkaliĽUDSTVA, ako takého, nad ktorým hodnú chvíľu visel:»DAMOKLOV MEČ«, o čom už v podstate ďalej priamo vypovedal tento, vskutku mimoriadne chaotickým spôsobom poňatý, taliansko-francúzsky titul s medzinárodným obsadením, kedy sa medzitým na striebornom plátne postupne vystriedalo množstvo zvučných, hereckých mien, ale zdôrazňujem, že s minimom hereckého priestoru sa naplno realizovať, čo rozhodne vnímam, ako jeden zo zásadných faktorov - totálneho neúspechu ako celku • Neúrekom postáv sa ocitlo nad absolútnou priepasťou, spočívajúcou zBožieho trestu, ktorý zoslal na ľudí, nachádzajúcich sa v talianskom prostredí, v nadväznosti na náhle vzniknutú situáciu, počas ktorej sa vlastne aspoň [konečne] ukáže, kto má akú tvár, keď sa zrazu ocitne v nezávideniahodnej situácii...? • To mi bolo mimochodom i úplne jasné, v čom spočívala ústredná myšlienka tohto počinu pod taktovkouVittoria De Sicu[tentoraz si vybral svoju slabšiu chvíľku, musím podotknúť!], pričom zrejme asi najväčšíkameň úrazuspočíval najviac práve v tom, že to sprostredkovával výsostne rušivým štýlom, na ktorý som si vôbec nedokázal zvyknúť, keďže ma väčšinou neuveriteľne odpudzoval! Ak by sa namiesto toho skoršie zameral predovšetkým iba na niektorú z nich, čiže priam najideálnejšie na postavu s určitým potenciálom, povedzme trebárs na tú zrovna stvárnenúFernandelom, a k tomu by sa celkom upravil i scenár, tak výsledok by bol podľa mňa oveľa lepším, lebo takto sa na mňa vyrútilo veľa postáv so skoro nulovým kreditom! •VONKONCOM ANI[NIKOMU]ZVLÁŠŤ EXTRA NEODPORÚČAM!Z MOJEJ STRANY SA TOTIŽTO JEDNALO O VEĽKÉ SKLAMANIE.

Zbytočne je tu rozohraných príliš veľa príbehov a postáv v nich, niektoré úplne zbytočné - veľvyslanec, súd s De Sicom, mladá láska s Venturom, šéf cirkusu Tamiroff, paradajky... Nechal by som tieto - skorumpovaný boháč Palance, dvojica Fernandel a Borgnine, nevera Anouk Aimee, predaj detí do Ameriky so Sordim a ešte viac ich rozvinul na úkor tých, podľa mňa, menej vydarených.

Tahle poměrně satirická sonda do života obyčejných lidí italského městečka mne (vzhledem k názvu paradoxně) zaujala a bavila mnohem víc do chvíle, než onen poslední soud začal a pouze se blížil. Byly to poměrně zábavné epizodky plné vtipu i trocha poezie, tedy Vittorio de Sica po čase nabídl neorealismus v odlehčené formě, bohužel s vývojem posledního soudu začlo to být na můj vkus až moc absrudní a se situacemi po něm jaksi naopak nevýrazné a hluché, přes to náhlé zjevení barev na konci černobílého filmu. Půjde patrně o jeden z posledních neorealistických filmů z Itálie, takže náhlý přesun z černobílého vizuálu a prostředí obyčejných, mnohdy chudých lidí do barevných záběrů z honosného plesu bych chápal i jako tečku za jednou etapou de Sicově filmografie, s následním vykročení do nového proudu. Pomýšlel jsem dát filmu spíše 3*, ale protože se mi předchozí filmy od Vittoria de Sicy (které jsem viděl) hodně líbily, přihazuju jeho labutí písně z řady neorealismu jednu symbolickou hvězdičku navíc.

Komentář uživatele LyVentura je vskutku úsměvný: "Skvělé úsměvné situace na nádraží, v ulicích, ap.. Hezká francouzská komedie s klasiky svého milého řemesla." Takže za A) Film je vtipní asi jako současný extrémně populární počin docenta Trošky! B) Je to italská komedie ty experte ze cinema.cz! C) Fráze "s klasiky svého řemesla" je tak tupá a infantilní, že i Hodor ("Hodor!") by napsal něco smysluplnějšího. Ale teď k záplavě dojmů, jež vyvolává tento trhák! Taliáni jsou tak horkokrevní, že vaše bubínky dostanou z toho neustálého jekotu vážně zabrat! Motiv je na nic - člověk by čekal, že uvidí rabování, nahé děvy či veselice ve stylu Jaye Gatsbyho - místo toho posloucháte il dottore, kterak přemlouvá chlapečka, aby s ním jel do Německa (že prý tam jsou opičky, avšak o vybrakování jeho vetché tělesné skořápky není ani zmínka!). Babovřesky jsem dokoukal, tohle to parla italiano NO! CERTO! odpad!

Tak tento film jsem sledoval s otevřenou pusou jako u vytržení. Je to naprosto skvěle zrežírované, živé, italské, výborně doplněné hudbou. Tento film ovšem musí člověku sednout, což se mi poštěstilo 16.9.12 a dávám 85%.
Váhal jsem, zda se podívat na film znovu, abych nebyl zklamán. A vidím to 9.5.14 úplně stejně jako poprvé.