Poslední mlčení (2010)

Nie je väčšia tragédia pre pedofila... ako keď príde o kolegu.Záverečný pohľad je totálnym odzrkadlením toho, čo behá v hlave tých, ktorých liberálnydenníček SMEčipani mega novinárka Hanzelováoznačujú za dobručkých ľudí, ktorých musíme chápať. Áno, tých, ktorí siahajú na deti. Tí sú fujky a špinaví len vtedy, pokiaľ si nasadia kňazské rúcho, ale akonáhle sú v civile, progresívne živly zubami nechtami bojujú za ich práva. Ale aj tento film práve svojím koncom ukazuje, že áno, môže to byť trápenie, kedy pud nedokážeš ovládnuť, ale v skutočnosti ti nikdy nie je ľúto obetí, je ti ľúto len samého seba. A toto máme akože podľa novodobých noriem chápať?

Tak jsem si dal režijní debut Barana Bo Odara (who am I 2014) a musím říct, že už tady šlo vidět jak skvělé má pan režisér vyhlídky. "Poslední mlčení" je perfektně postavená a atmosférická kriminálka. Všechno funguje jak má, postavy jsou dobře napsané a tomu odpovídají i herecké výkony. Majstrštyk o, kterém se moc neví, což je škoda, protože přesně takhle to má vypadat! Naprostá spokojenost!

Krimi, které tvůrčí chyby maskuje kvalitním obrazem. Velmi nedůvěryhodní policajti i jejich představitelé a vůbec celá vyšetřovací linka; divně použité mikropříběhy postav, které spíš ruší vlastní příběh a odvádí pozornost jinam). Fatální je ale chyba odhalit pachatele hned v úvodu, když by přitom bylo zajímavější si hrát se záhadou než mučit diváka vyšetřováním a psychologicky ztraumatizovanými vedlejšími figurkami, které jsou stejně jen křovím k tomu, čím chtěl režisér podusit diváka.

Přesně tak, přátelé, jak píše můj kamarád Josef Blažek, takhle nekompromisně, napínavě, paranoicky a odhodlaně by působil seriál Dark, kdyby se neztratil v mytologickém a sci-fi balastu. Baran bo Odar si vybral pro svůj debut příběh podle knihy, který je rozkročen přes několik žánrů, ale každému dává, co potřebuje a nikde nic nechybí. Fakt mistrovský kousek, škoda, že není více znám!!

Baran bo Odarmá svůj nezaměnitelný otisk. Všichni ho v „mainstreamu“ cítili už vDarka nyní je to silně vidět i v jeho hrané prvotině, která není tolik mysteriózní, ale má své tajemno i tak. Jedná se totiž o intimní a těžký příběh, který je doprovázen přesným zaznamenáním bezmoci od začátku do konce plné atmosférické hudby, která umí i udeřit. To vše v kriminálním příběhu, který se zdá být tak nějak jinaký, ale poté na vás právě zapůsobí tím, co tvůrce umí nejlépe. A dokáže to neustále překvapit a nechat neklidným. Taková menší záležitost braná občas s božského ptačího pohledu, která sice není žádnou dokonalou záležitostí, ale nechá Vás obezřetné a neklidné. A neptá se. Jde dál.