Poručík (1992)

Movie Bad Lieutenant je vyborny hlavne kvoli Harveymu Keitelovi,lebo jeho herecky vykon je bravurny,tak skvelo zahrat sku*veneho a vy*ebaneho policajta,ktory len stavkuje,chlasta,droguje,je nasilny a skorumpovany sa len tak nevidi,ono to celkovo nie je film pre bezneho divaka,je to drama,ktora zobrazuje to najhorsie,co cloveka moze stiahnut az na same dno,kde sa nachadzaju uz len ho*na,sra*ky a odpad,jasna patka...:⁠-⁠)

Klidně napíšu, že Harvey Keitel tu podává jeden z nejlepších hereckých výkonů, co jsem v jakémkoliv filmu viděl. A ta „bezdějovost“, na kterou si tu mnozí stěžují, tomu konečnému zážitku spíš pomohla, protože jste se víc mohli divácky napojit na tu ztrápenou feťáckou duši, a prožít naplno každou nuanci Keitelova herectví. Tím neříkám, že by mi ta postava nějak imponovala, přeci jenom je to požitkářský hajzl, který svoji pozici policajta zneužívá jenom proto, aby mohl beztrestně fetovat, krást, vydírat a obtěžovat mladé holky (scéna s dvojicí holčin bez řidičáku vrcholem filmu, takhle mistrovsky vést herce jsem dlouho neviděl). Ale je to asi podobný zážitek, jako když se fascinovaně díváte na nějakého exota v jeho stand-up vystoupení, nebo na nezapomenutelné divadelní představení o jednom jediném herci. A ta všudypřítomná dekadence a „špína ulic“, jak vystřižená z Taxikáře, to ještě znásobila.

Mets jsou motivovaní. Mets hrají na vlastním hřišti. Mets se určitě dobře připraví. Mets se budou snažit dostat do sedmého zápasu. Pojďme na ně vsadit. Dobře, tak znovu. Příště to určitě vyjde. No, sázení není jedinou neřestí, která ničí násilnického poldu Harveyho Keitela. Není mu nic proti srsti. Chlastá, šňupe, občas si pustí žilou, zneužívá pravomoci. Mimochodem sám Keitel vyrostl v etnicky rozmanitém a násilnickém Brooklynu, o kterém pak vyprávěly filmy, ve kterých se objevil. Keitel se tak sice do role ponořil, ale kromě skutečných lokací chybí i skutečný příběh, zkrátka nějaká zápletka či cokoliv dějově výrazného by se hodilo. Přesto se spolu s Gaunery zařadil mezi nejsyrovější thrillery raných devadesátých let. Zajímavý byl osud Zoë Lund, spoluautorky scénáře a představitelky malé role ženy, se kterou Keitel bral drogy. Sama totiž v důsledku dlouhodobého užívání kokainu a heroinu v sedmatřiceti letech zemřela.

*„Jsem katolík“*  Pán je „fajnšmekr“, gambler v poslední fázi závislosti na kokainu. Do toho pije, aby drogu vyrovnal a pro zpestření„chasing the dragon“.Jeho život je peklo bez lásky. Z kocoviny ho budí ranní animované pohádky v televizi. Kupuje si sex pro vyvolání pocitu, že se ho někdo dotýká. /// Chtělo to kus odvahy vzít roli poručíka, aleHarvey Keitelhraje jednu ze svých nejlepších životních rolí (v těsném závěsu za nezapomenutelnýmPianem) s nekompromisní poctivostí. V sevření závislostí odhaluje všechno: své tělo i své slabosti. Poručík nemá jméno a my ho nepotřebujeme oslovovat. V tomto stadiu už těžko mluvit o lidských aspektech individuality. Je to špatný člověk, permanentně zneužívající svého postavení a ví to o sobě. ///„Poručík“může vyvolat pocit „špinavosti“, ale přes všechny ohavné detaily bere spiritualitu, morálku a odpuštění vážněji než většina filmů.

Od Abela Ferrary jsem nic jiného neviděl, jen ho registruji jako polarizujícího režiséra, jehož filmy (ač často se slavnými herci v hl. rolích) označuje spousta diváků za totálně mizerné. Jestli má býtPoručíkopravdu tím nejlepším, co Ferrara natočil, dost možná si nebudeme výrazněji rozumět, ale chladným mě ten film úplně nenechal. Harvey Keitel svým bravurním výkonem v totálně antihrdinské postavě věčně sjetého poručíka drží film hodně nad vodou a také po stránce atmosféry jsou některé scény zvláště z velkoměstských ulic a nočních podniků dostatečně vtahující (svým puncem autenticity). Ale pak už zbývá jen občas nějaký ten hudební nápad, částečně z monotónnosti vytrhávající náboženské odkazy a na americký film své doby nebývale naturalistický styl, jenže „dějově“ sePoručíktočí v bludném kruhu neustálého fetování, sázení, nadržení a upadání do šílené deprese ze strany hlavní postavy a po většinu času tomu chybí větší gradace (mimo spádů do nesnesitelně depresivního vzlykání v kostele i na ulici). S pořádně vystavěným dějem, větším napětím a psychologií hlavní postavy s vystižením příčin vedoucím k násilí a závislostem by to přitom mohlo být i v tomto stylu skvělé (jako třebaArdh Satya), takto zůstal jen pamětihodný Keitel v postavě, jejíž osud mi byl ve finále lhostejný.[70%]