Pasolini (2014)

Nuda.1) Fascinující myšlenky a světový názor tvůrce podává film přímo otravně. Při Pasoliniho promluvách jsem si připadal jako ve škole při nudné přednášce._____

2) Dokonce i zobrazované orgie byly nudné jako prvomájové manifestace za komunistů. Politické pasáže jsou rovněž nudné._____

3) Naopak chvíle s milencem byly zajímavě intimní a pravdivě věrohodné.

Ferrara zobrazil Pasoliniho presne tak, ako som si ho vždy predstavoval; Ako člena talianskej pozérskej smotánky, s plnou hubou utopických bolševických kecov, ktorý nedokáže odpovedať na priamu otázku aby si svoje fantasmagórie obhájil, a novinára radšej pošle domov s tým, že neskôr mu k tomu niečo napíše. Človeka, čo by najradšej zrušil peniaze a všetkých obvinil z fašistického sprisahania, ale za prostitúciu platiť chudobnému heterosexuálnemu chalanovi mu nevadí. Skrátka idiotský oxymoron, ako každý komunista. Zároveň ho sledujeme ako zapáleného tvorcu s hromadou originálnych nápadov na realizáciu. Scénky akože z Pasoliniho filmu mi naozaj Pasoliniho pripomínali, až ma to prekvapilo, a do toho hrá krásna klasická hudba. Páčil sa mi opis jednej z postáv; “Pripomína mi mňa samého a zároveň ním pohŕdam.” Casting presný. Pasolinimu by sa to podľa mňa páčilo.

Nedá sa povedať, že v tomto prípade sa jedná o životopisný film, nakoľko sa tu zobrazujú len posledné roky života tohto režiséra. Čo mi ale nesedelo, je až moc artový štýl tohto snímku, kedy mi to prišlo až moc nezáživné a snažiace sa byť originálnym za každú cenu. William Dafoe dobrá voľba, ale on sám film jednoducho nedokáže utiahnuť, preto len dve hviezdy a podpriemerný snímok. 40 %

Vyprávění, jak dobře víte, už neexistuje. Oplakáváme ho?Trochu jo. Ale Pasoliniho metafory byly taky fajn - dávaly intelektuálům to, co si jinak přísně zapovídají - příběhy, byť takové, u nichž netřeba vypínat mozek. Právě proto by si si zasloužil, aby události jeho posledního dne zkomponoval pro filmové plátno režisér a vypravěč alespoň z poloviny tak dobrý, jako byl Pasolini sám. Obrazy jsou fajn a pokaždé, když luxusně dabovaný Dafoe recituje Pasoliniho autentické promluvy, plátnem se mihne kometa jedinečného ducha. Září o to víc, oč se okolo něho rozprostírá tma. Tma jménem Abel Ferrara.Přirozeně. Není nic, co by nebylo o politice.

Jsem z toho nějak celý rozházený. Nevěděl jsem, co čekat od filmu o jednom z velkých, avšak silně kontroverzních režisérů. Pasoliniho filmy mám rád, líbí se mi jeho výtvarný rukopis, práce s neherci, odvaha, bourání tabu, provokace. Některé momenty (bílá budova s měnící se oblohou nebo duha) jsou výtvarně krásné, některé scény mají blízko k Pasoliniho filmům (festival v Sodomě). Jako celek však na mě působil film jaksi roztříštěně a prázdně. Pasoliniho levičácké myšlenky mají své kouzlo - zrušení všeho, co nás svazuje a omezuje, současně opětovné rýpnutí do náboženství (Nebe neexistuje). Dafoe je pan Herec a role mu sedne. Přese všechno...asi tenhle film brzy zapomenu. Pasolini by si zasloužil něco onačejšího a bouřlivějšího...