Popel (1969)

Československý film natočený podle povídky F. Šrámka, v němž se mladý gymnazista ubytuje v rodině profesora. Poetický snímek režiséra V. Kršky, jenž dokázal mimořádně zdařile převést básníkovu lyriku na filmové plátno, nabízí kontrast mezi energickým mladým gymnazistou Ludvíkem Hankou (V. Preiss) a zamlklým a konzervativním prostředím profesorovi rodiny. Vztah mezi do práce pohrouženým profesorem v podání L. Boháče a jeho ženou odtažitou a uzavřenou V. Fabianovou je poznamenám dlouhodobým odcizením a tato odtažitost a všude přítomné mlčení měla pochopitelně vliv i na výchovu a osobnostní rozvoj jejich dcery K. Jernekové. Přes nevoli rodičů dochází ke sbližování studenta a mladé dívky, která díky upřímným rozhovorům získává sebevědomí a odvahu k odporu k zaběhlým rutinám v rodinném soužití. Všechny herecké osobnosti předvedly nadprůměrné výkony, obzvláště mě překvapila málo obsazovaná K. Jerneková, jež za svými slavnějšími kolegy nikterak nezaostávala, jejichž účinek byl spolu s poetickou atmosférou zesílen přechodovými záběry na vázu s rozkvetlými květinami nebo idylickým pohledem do korun stromů. Ve vedlejších rolích se objevil mladý O. Vízner jako Ludvíkův spolužák a V. Vydra st. jako Ludvíkův otec. Název snímku symbolizuje stav manželství, v němž už není snaha ani možnost k nápravě a z něhož zůstal po letech pouze pocit ukřivděnosti, popel a prach. Pro pana režiséra V. Kršku, jehož celoživotní dílo se může pyšnit nejenom mnoha podobnými poetickými snímky, ale i poutavými životopisnými filmy o známých českých osobnostech, to byl poslední snímek a důstojně tak zakončil svou bohatou filmovou kariéru.

Věčný jinoch Václav Krška nezazpíval svou labutí píseň sólo, ale právě tak, aby zpíval šťastně, tedy v duu. A s tím, s nímž si tolik rozuměli: s Fráňou Šrámkem. Každá scéna, ba každý záběr se chvěje naléhavostí. Vše se odehrává na krok od naprosté zkázy. A každého svádí hlubinně vkořeněné bolestínství od toho, aby vše příšerné zvrátil a jen se nelitoval a neoplakával se. A přitom by nedalo moc práce, aby se to podařilo. Vždyť i Krška pozdvihl dva z nejubožejších adeptů herectví – vyloženě nenadaného Marcela Vašinku a šťastně sterilizovaného Viktora Preisse – k tomu, aby podali své životní výkony. Na začátku – a bohužel nevědomě – se vydali, a žel nakonec se vrátili ke schematické, obživné rádoby hře – ke všem těm normalizačním špínám, kabaretům, nepohádkovým pohádkám a zločinům na kráse a na umění… Ohniskem filmu je ale Klára Jerneková, jež se naprosto geniálně vcítila ve svou postavu a zabila ji – přímo tak, jak si to ta křehká písecká panna přála… Tváří v tvář tomuto vytrácení bych snad dokázal obětovat i to své…

Půvabný poetický snímek je velmi důstojným rozloučením režiséra Kršky nejen s Fráňou Šrámkem, ale bohužel i s tímto světem. Herci jsou všichni dokonalí, přičemž Viktor Preiss zde dle mého názoru předvedl svůj životní výkon, neboť oproti svým pozdějším sklonům k unylosti je zde neuvěřitelně intenzivní.

Přeněžný stíne ztepilý, mohu jít s vámi, smím? Byť krásou vaší opilý, jsem také jenom stín...Osudové setkání dvou velkých píseckých patriotů, jejichž společné umělecké prolnutí překračuje stín všedního života, lze bezesporu považovat za jednu ze zásadních stop v dějinách novodobé české kultury. Komorní televizní hra Popel je lyrickým příběhem o snech a tužbách, ale také o dávných křivdách a hledání sebe sama. V první řadě je to ovšem herecký koncert Vlasty Fabianové a Ladislava Boháče, tónovaný v jemných, lehounkých odstínech tohoto pozdního partnerského intermezza, plného starých křivd a bolestných slov i pohledů, v jehož stínu se neztrácejí ani vynikající kreace křehké Kláry Jernekové a mladicky rozpustilého Viktora Preisse. Inu, kdo by se alespoň jednou v životě nezaposlouchal do těch nádherných veršů, které se psávaly na otevřených oknech, když měsíc svítil a čerstvý větřík probouzel v srdcích nekonečnou fantazii...

Výborné výkony K. Jernekové a V Preisse v hl. rolích, jakož i V. Fabiánové a L. Boháče ve vedlejších. Příběh rozvíjejících vztahů mezi mladými vzájemně a zasahovaní starší generace, v tomto případě negativní vliv matky. Spíše vhodné trochu pro "staromilce" mající rádi příběhy typu Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr.