Podzim Cheyennů (1964)

Asi je chybou vidět film dnešním pohledem, když vznikl v době, kdy se indiánky točily jinak. Všichni působí navoněně, což nebylo na žádné ze stran. Každopádně je to jeden z těch, který se snaží vytvářet obraz omluvy za ukradený kontinent popisem jedné události. Tím ji nesnižuji, ale na mne je to málo i dnes. Přehrávání a topornost daná dobou vzniku a stylem. Ze stejné doby jsem viděl lepší "kina".

Bol by to asi najlepší film o Indiánoch z dôb pred Tancom s vlkmi... keby to nebolo tak neznesiteľne rozťahané a bez tempa. Vysekať z toho zbytočnosti (celá tá idiotsky komediálne poňatá epizóda s Earpom - Stewartom) a možno by to človek nemusel pozerať ako seriál - ja osobne asi na 5 dielov, aby som to vôbec doklepal do konca.

John Ford nestratil nič zo svojho režijného umu ani v 60, rokoch. Jeseň Čejenov je v tom najlepšom zmysle slova fordovský. Krásne prírodné širokouhlé scenérie, epická výprava a kvalitne napísaný, príťažlivý príbeh. Samozrejme nám môže byť sympatické, že kriticky reflektuje svoju westernovú filmografiu a robí to myslím dôsledne. Väčšia dĺžka podľa môjho názoru k podžánru road movie tak nejak neodmysliteľne patrí a preháňať sa spoločne s Čejenmi a americkými vojakmi dva a pol hodiny po rôznych kútoch americkej prírody nemôže milovníka žánru nudiť. Len škoda, že Wyatt Earp v stvárnení Jamesa Stewarta je iba krátka, epizódna úloha.

Bylo to příjemné podívání, filmu nevadila ani jeho délka. Občas se rád podívám na starý western a tento je jistě jeden z nejlepších, snad i proto, že popisuje skutečné historické události. Scénář dobře napsán, hudbá vhodná, režie skvostná, přírodní scenérie nádherné, snad také proto, že se točilo zhruba v místech, kde k tragickému pochodu Indiánů Čejenů došlo, herci dobrý průměr. Celý film je prodchnut humanismem, na rozdíl od některých jiných amerických westernů, kdy má divák pocit, že autoři stáli proti původním obyvatelům kontinentu, tento film s velkým porozuměním ukazuje obtížný život indiánských kmenů, zahnaných bílým uchvatitelem do nehostinných rezervací. A i mezi vojáky se najdou takoví, kteří se dokáží ve jménu lidskosti vzepřít rozkazům. Snad je jen trošku zidealisován tehdejší ministr vnitra, ale budiž, kdo ho dnes zná.

Klasické dílo americké kinematografie hraného filmu. To je to první, co člověka napadne, když se dívá na záběry tohoto zralého Fordova díla. Pomineme-li filmové kvality, jimž sluší vůle po uměleckém dokumentu, vidíme před sebou skutečnou americkou historii tzv. rekonstrukce, tj. doby, která následovala po občanské válce šedesátých let předminulého století (záběr na Lincolnovu podobiznu není v žádném případě náhodný). Americká skutečnost, skutečnost země, která chtěla být a do značné míry stále je demokracií, je drsný. Drsný drsností románů Fenimora Coopera, drsný nezkaleným pohledem na vnitroindiánskou skutečnost, drsný odstíněním zájmů demokracie a velkokapitálu, drsný utrpením čelenských žen a dětí. Jednu ze svých nejlepších rolí tu předvádí Caroline Bakerová. Relativní happy end, jímž film končí, nevyznívá proto ani hluše, ani prázdně; je prodchnut Fordovou humanistickou vírou ve vítězství toho lepšího v americké demokracii. Pojetím se vnějškově blíží ruským filmům; neškudlí s časem, nebojí se jít i do popisné hloubky. Co jiným může vadit, u mně vyvolává pocit hlubšího srozumění s americkou historickou skutečností.